Daniel Kroupa: Svatý Mikuláš

5. prosinec 2018
Svatý Mikuláš, mozaika v Toulouse

Prokoukl jsem to v osmi letech: čert byla paní Jechová. Prozradil jí její hlas, i když obličej měla černý jako bota a rohy působily celkem věrohodně.

Poznal jsem to z koutku vedle schodů, kde jsem měl vyzkoušeno, že na mě ruka dospělého nedosáhne a kam jsem se uchýlil v momentě, kdy se ve dveřích objevil svatý Mikuláš s čertem.

Daniel Kroupa: Hej, Slované

Karel Havlíček Borovský

Když slovenský evangelický farář Samuel Tomášik přijel v roce 1834 do Prahy, kterou považoval za perlu „západního slovanského světa“, prožil zklamání.

Snad mi mé zjištění pomohlo překonat strach do té míry, že jsem se ze svého úkrytu nakonec vysoukal, předstoupil před vzácné hosty, vyznal hříchy a slíbil, že už budu hodný. Odměna byla ovšem sladká.

Náboženský význam se této události u nás nepřisuzoval, protože moji rodiče ještě před tím, než jsem se narodil, vystoupili z církve. Jejich vztah k víře byl vlažný, plný výhrad k církevnímu učení, ale s dodatkem: něco být musí. Do kostela se chodilo o Vánocích nikoli na mši, ale podívat se na jesličky.

Líčím zde své prožitky z 50. let minulého století, kdy se komunisté pokoušeli svatého Mikuláše nahradit ruským dědou Mrázem. Nepodařilo se to. Po pádu komunismu se svatého Mikuláše pokoušeli obchodníci nahradit Santa Clausem. Nepovedlo se to, zatím.

Daniel Kroupa: Soukromí

západ slunce - zamilovaný pár

Historicky prvním útvarem, který vytvořil prostor svobody, byla antická řecká polis tím, že politickou moc podřídila zákonu a nastolila tím rovnost občanů před zákonem.

Nejenom kvůli dětem

Ve vzduchu však visí otázka, zda má vůbec nějaký smysl pokračovat v těchto tradičních rituálech. Opravdu ještě potřebujeme strašit děti čertem? A není lepší pro jejich výchovu používat spíše moderní pedagogické metody?

Je-li účelem, proč si zvete do domácnosti Mikuláše s čertem postrašit děti, něco důležitého jste na tomto svátku nepochopili. A to, co jste nepochopili, proto nemůžete předat dětem.

Poselstvím, které tímto půvabným rituálem předáváme, je návod, jak se my lidé máme stavět k otázce viny, přiznání, odpuštění a daru. Vždyť každý z nás je zapletený do řetězu křivd, selhání, zloby, falše a všech možných provinění a nikdo z nás se sám od sebe z něho nedokáže vymotat.

Daniel Kroupa: Rodina jako politické téma

Rodina, rodiče (ilustrační foto)

Rodina byla vždycky důležitým politickým tématem a požívala ochranu a rozmanitá privilegia. Nyní se však stala tématem zvláště aktuálním v souvislosti s otázkou, zda má stát taková privilegia poskytovat i jiným svazkům, než je svazek muže a ženy.

Jediné, co s tím můžeme dělat je, že se čas od času sami na sebe podíváme, přestaneme si lhát do kapsy a přiznáme, jak to s námi po pravdě je - sobě i druhým, kterých se to týká. Odpuštění pak znamená, že se můžeme od toho, co bylo odpoutat a začít znovu a lépe s čistým štítem.

Jsou to věci, které se snadno řeknou a napíšou, než udělají. Proto si s nimi, nejen ve věku dětském, pomáháme rituály a symboly. Katolíci mají povinnost to, co nazývají „svátost smíření“ vykonat nejméně jednou ročně. I nekatolíci však svůj problém se sebou nějak vyřešit musí a není to vůbec snadné.

Filozof a vysokoškolský učitel Daniel Kroupa

Nejhorším, co člověka totiž může v životě potkat je, že ztratí sám sebe a s tím i smysl svého života. Že se s tím dá vždy něco udělat, nám připomíná právě tento zvyk. Možná tedy, že svatý Mikuláš, anděl a čert přicházejí nejenom kvůli dětem.