Ondřej Neff: Štěstí s malou chybou
Stalo se to přesně před týdnem: Při převozu na náklaďáku se kůň vykopal z bedny a vyskočil ven. Pobíhal po Pražském okruhu. Museli přijet policajti a zklidnili ho až uspávací puškou. Ona by to byla docela obyčejná příhoda nebo nehoda s dobrým koncem. Až na to, že to nebyl ledajaký kůň. Byl to hřebec, jmenoval se Wisky, psáno bez písmene „h‟.
Tento Wisky patří k rodu koní Převalského – a už tušíte, která bije, pokud jste příhodu nezaznamenali minulý týden ve zpravodajství.
Čtěte také
Pražská zoo po desítky let chovala koně Převalského a chov byl tak úspěšný, že se vzácní koně původního divokého plemene mohli navracet do domoviny, totiž do mongolských stepí. Také Wisky byl na cestě do Mongolska.
Musel by tam nějakou dobu ještě pobýt v ohradě, ale nakonec by se té svobody přece jenom dočkal. Stejně jako jeho druzi ze stáda, kteří se nechali bez vzpouzení odvézt na letiště ve Kbelích a teď už jsou v Mongolsku a čekají tam na lhůtu vypuštění do svobodného prostoru tak velkého, až se tají dech.
Svoboda, přestože kratičká
Wisky mezi nimi nebude. Vykopal se z bedny, vykopal se ke svobodě. Měla kratičké trvání a na pobíhání po mongolské stepi může Wisky na dlouhou dobu zapomenout. Má smůlu, nebo štěstí?
Byl jsem před lety u toho, když v chovné stanici psů hyenovitých nedaleko jihoafrické Pretorie vypouštěli jedince takříkajíc na svobodu. To si pište, že se jim nechtělo – z útulné klece, od koryta s granulemi.
Takové vypouštění na svobodu je složitý proces. Zvíře se musí naučit na svobodě žít a to není jednoduché, ať pro koně Převalského nebo psa hyenovitého. V tomhle ohledu se není Wiskymu co divit, že se vzpouzel.
Čtěte také
Ideální stav by byl: Mongolská step na probíhání a někde na kraji útulná stáj, pokud možno vytápěná, s voňavým senem a hroudou soli na lízání – tak nějak si představuji ideální koňský servis. Pro psa hyenovitého bouda a koryto s granulemi.
Takového ráje se ale Wisky nedočká. Do Mongolska se asi přece jen dostane, i když si bude muset počkat. Přeju mu, aby se mu ve stepi líbilo, i když nebude mít na pokraji stáj se senem.
Jedno je ale jisté. To nejlepší už prožil. Na svobodě je nejlepší ten moment osvobození. Wisky se vzepřel, víko prasklo, bedna se rozpadla, skok se povedl a Wisky se mohl opájet tím báječným pocitem, jak jim to všem natřel, jak jim vypálil rybník.
Svoboda, ta má své drsné stránky. Člověk i kůň i pes hyenovitý se musí starat. Ale pocit momentu osvobození, ten nemá chybu.
Jen jednu přece jenom má: Trvá krátce.
Autor je vydavatel internetového deníku Neviditelný pes
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
