Eva Turnová: Abychom to nepřepískli
Můj dávný kamarád Kába vždycky tvrdil, že je členem Spolku pohodlí. Základním mottem Spolku bylo: Pěkného počasí využij ke spánku. Pořádaly se akce jako Den neklidu, Buchta, Knedlík nebo Četba ve skleníku. Témata byla záměrně banální, aby se člověk neunavil ani psychicky.
Když jsem se vracela z chození po Vysokých Tatrách, Kába se pokaždé chytil za hlavu a říkal: „Holka, proč to děláš? Není lepší sednout si a dát si pivo a cigáro?“
Čtěte také
Když jsme hráli na Tchaj-wanu, zapadl do prvního bufetu. Seděl a kouřil, aby se neunavil. I trajektorie jeho cigarety byla dlouhá a promyšlená.
Jednoho dne si pořídil krokoměr. Myslela jsem, že chce v sedmdesáti trochu zamakat na fyzičce. Konečně spolu vyrazíme na procházku.
Jenže v lese se najednou zastavil a zavelel: „Pět set kroků. Vracíme se.“
„Proč?“
„Abychom to nepřepískli.“
Padesát tisíc kroků
Uběhlo patnáct let a moje kondice už není, co bývala.
Čtěte také
Moje dcera mi nedávno řekla: „Mami, ty máš denní průměr dva tisíce kroků. Ty jsi jak ten Kába.“
„Jak to víš?“
„Máš to v aplikaci.“
„A kolik mám mít?“
„Deset tisíc.“
„To nic není,“ utrousila jsem.
„Tak si to zkus a večer mi pošli screenshot.“
Byla jsem dvakrát na dlouhé procházce, jen aby graf líznul aspoň šest tisíc. Po příchodu jsem vždycky okamžitě usnula a spala až do večera, kdy už byl čas jít zase spát.
Čtěte také
Takhle to nejde. Když chci každý den něco namalovat, složit a napsat, nemůžu chodit nazdařbůh a čekat, až se mi naplní nějaké číslo.
Musím to chození nějak obejít.
Vymyslela jsem systém. Strčím v kavárně mobil do cizího kabátu.
Ale musela jsem dotyčného sledovat, abych o mobil nepřišla, a tak jsem nachodila stejně kroků jako oběť a čas stejně neušetřila.
Dala jsem tedy přiznaně mobil do kapsy kamarádce, která chodí venčit psa. Aplikace zdraví ale prozradila, že nachodí maximálně osm tisíc, takže jsem pak večer ještě musela docela dlouho přešlapovat na místě nebo obcházet dokola stůl, až jsem dostala tik.
Ušila jsem tedy jejímu psovi ledvinku na mobil a přivěsila k obojku. Večer pyšně ukazuju dceři screenshot. Padesát tisíc kroků.
„Mami, nelžeš?!“
Než abych lhala, radši jsem toho nechala.
I když toho člověk tolik neujde, tak ten život vlastně docela ujde.
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
