Iva Pekárková: Když se much nedostává
„Když zabiješ mouchu na jaře, je to, jako bys jich na podzim zabil 300!“ říkával můj dědeček, když honil po bytě vypasené masařky či mnohé další druhy velkých much. Používal k tomu účelu předpotopní koženou plácačku, která nejspíš nebyla tak účinná jako ty moderní plastové, ale i tak už se mnohé mouše stala osudnou.
Zbytky rozčvachtnutých much se z takové plácačky navíc hůř odstraňovaly, takže na sobě nesla celou mapu zmařených hmyzích životů.
Čtěte také
Tatínek, dědečkův syn, se plácačkám posmíval, představovaly pro něj zastaralou technologii. On sám mouchy honil sprejem z plechovky. Sice pokaždé vystříkal půl plechovky, než se do mouchy trefil, ale zas to bylo dobrodružnější.
A mohl se otcovsky rozčilovat, když jeho jediné dítě slzelo, dusilo se a otékaly mu sliznice. Má malá tolerance k tetramethrinu, deltamethrinu či piperonylbutoxidu byla důkazem, že „ty dnešní děti taky nic nevydržej“.
Koho by tenkrát napadlo, že nám po pouhém půl století začnou mouchy chybět.
Pavouci a ptáci nemají co jíst
Když se nám před časem usídlil pavouk v rohu u záclony, zbaštil sice pár komárů, jejichž vysáté mrtvolky se objevovaly pod ním, ale mouchy jsem pro něj musela lovit sama.
Za celou dobu, co tu byl, k němu do pavučiny nevlétla ani jediná. Naštěstí mají pavouci nízký bazální metabolismus, a tak jich k přežití nepotřeboval mnoho.
Čtěte také
A letos na jaře ke mně začaly doléhat prosby místních ornitologů a ekologů: krmte dál ptáky – sýkory, pěvušky, červenky –, tak, jak jste to dělali v zimě. Bývávalo, že od dubna či května ptáci uživili sebe i své potomstvo díky hojnosti much, housenek, larev.
Navíc každá sežraná housenka snižuje počet motýlů a můr, už tak dost nízký, a každá sežraná moucha ztratí šanci dát život dalším desítkám či stovkám much.
Podle ekologů a ornitologů, aspoň těch, kteří tyhle prosby vznášejí, si ptáci rádi zvyknou chodit pro žrádlo do krmítka. Je to pro ně pohodlnější než lovit hmyz.
Smutná pravda je, že se ptáci, které pravidelně krmíme, nejspíš odnaučí lovit. A tahle neschopnost se přenese na další generaci.
Je to tak: z městských ptáků i pavouků, které pravidelně krmíme, se stávají jedinci závislí na podpoře.
Ale třeba zas bude víc much.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
