Daniel Kroupa

Pokud se vám snaží namluvit některý z politiků, že je mu lhostejné, když proti němu na náměstích protestují lidé, nevěřte mu. Není.

Na první pohled se může zdát, že v případě obnovení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze se jedná o bezvýznamný spor, který zajímá hrstku lidí.

I slova mají příběhy. Někdy tragické, někdy komické. Přemýšlím o tom, kam zařadit výrazy, na které v poslední době narážím stále častěji: neoliberalismus a neomarxismus.

Obecně vzato, nemám masové protesty rád. Vadí mi velký počet lidí, ve kterém si připadám ztracený, vadí mi, že se v tom množství nedá o věcech normálně mluvit a diskutovat.

Před volbami vládne politický marketing, po volbách politické umění.

Nedávno jsem slyšel výklad jistého znalce politických teorií, který opakovaně zdůrazňoval, jak je nesprávné posuzovat politické strany jako dobré či zlé.

Veřejné protesty v ulicích a na náměstích vyvolávají občas spory o povaze demokracie.

Ve veřejných debatách o politice, které sleduji s velkým zájmem, se někdy objevuje téma extremismu.

Jeden z nestorů britské konzervativní politiky Michael Heseltine, který zastával ministerské funkce ve vládě Margaret Thacherové, zveřejnil video k brexitu.

Jak opojný byl ten pocit svobody, když jsem se jako mladý člověk odpoutal z finanční závislosti na rodičích a říkal jsem si, že teď konečně mohu svůj život utvářet po svém!