Daniel Kroupa

Otázka, která se často vynořuje při diskuzích o sametové revoluci, zní: nebyla ve skutečnosti dílem někoho ze zahraničí?

Při každém výročí sametové revoluce se vynoří lidé, kteří jsou přesvědčeni o tom, že průběh událostí řídil kdosi v pozadí.

Protesty v Hongkongu trvají už od června letošního roku a nezdá se, že hned tak skončí.

U příležitosti 101. výročí vzniku Československé republiky jsem opět zaslechl poznámku, která mě vždycky znovu zvedne ze židle.

Kdykoli je veřejnost poděšena nějakým skutečným či domnělým nebezpečím, vždycky se najdou lidé, kteří se tohoto strachu pokusí využít ke svým politickým cílům.

Zdá se, že globální oteplování klimatu považují mnozí mladí aktivisté, vystrašení katastrofálními důsledky pro život na Zemi, za největší problém dnešního lidstva.

Na summitu Organizace spojených národů o klimatu ČR, na rozdíl od nedospělé švédské aktivistky Grety Thunbergové, slovo nedostane. K tématu zjevně nemáme co říci.

Pražský magistrát připravuje zřízení Muzea paměti 20. století, které bude návštěvníkům připomínat zejména události spojené s obdobím nacistické okupace a s dobou komunismu.

Ještě si to pamatuji. Začátek školního roku jsem prožíval se smíšenými pocity.

Stalo se v roce 1968, že zvítězilo v Komunistické straně Československa reformní křídlo, které chtělo spojit socialistické hospodářství s trhem a s demokratickými prvky.