Daniel Kroupa

Na rozdíl od islámu v křesťanském učení neexistuje pojem svaté války. Možná, že někdy někdo v evropské historii takový výraz použil, ale součástí věrouky se nikdy nestal.

Když jsem začal chodit v 50. letech do školy, byl 9. květen jedním z nejvýznamnějších svátků. Budovy byly olepeny plakáty vyjadřujícími vděčnost SSSR.

„Svět byl kdysi rozdělen na zájmové sféry, kdo nechtěl být přivtělen, musel vlastnit kvéry,“ zpíval v jedné ze svých hořkých balad Karel Kryl.

Úlohou premiéra bude udržet evropskou jednotu a dosáhnout toho, aby proti Ruské federaci Evropská unie vystupovala jako jednotný celek. Teprve pak může projevit svou sílu.

Už mnoho let kladu studentům stejnou otázku: Která je hlavní občanská povinnost? Dostávám odpověď, že je to placení daní. Na povinnost bránit svůj stát si nevzpomene nikdo.

Ruská federace delší dobu splňuje znaky fašistického režimu. Přesto si veřejnost až do války proti Ukrajině myslela, že s ní můžeme mít normální vztahy.

Od počátku ruské invaze na Ukrajinu slyším stále stejnou otázku: „Co myslíte, jak to dopadne?“ A odpovídám stereotypně, že nevím. Nevím a není to moje starost. 

„Kdo má sílu, nepotřebuje rozum,“ uvedl prezident Vladimir Putin ve svém projevu, kterým ohlašoval invazi na Ukrajinu. Vzápětí se snažil dát najevo, že to není jeho případ.

Hlavním úskalím korespondenční volby je pochopitelně princip tajného hlasování. Stát totiž není na dálku schopen zajistit, že voliče někdo nenutí hlasovat proti jeho vůli.

Odpověď na otázku jak dlouho je jasná. Dokud bude Evropská unie vojensky slabá. Jediný, kdo volá po vytvoření evropské armády, je Emmanuel Macron – zdá se, že do prázdna.