Daniel Kroupa: Pochod studentů na Hrad

V něm mimo jiné stojí, že „pokládají za svou povinnost, aby v duchu svých staletých tradic a v duchu 17. listopadu veřejně prohlásili, že jsou odhodláni hájit parlamentní demokracii v našem státě“. A slibují, že „v případě potřeby jsou připraveni vystoupit na její obranu se všemi svými silami“. Je pozoruhodné, že se mezi mladými lidmi usilujícími o vzdělání nacházejí takoví, kterým není lhostejné, když se někdo pokouší uchvátit a zneužít politickou moc.

Čtěte také

ÚNOR 1948: Byla to fatální záležitost

Většina ovšem mlčí. Částečně proto, že ji veřejné dění nezajímá, a částečně proto, že se nechce zaplést do něčeho, co by mohlo v budoucnu způsobit nepříjemnosti. O to významnější jsou oni nelhostejní. Pokud se jich najde dostatečné množství, mohou otočit kormidlem dějin. Pokud je jich málo, vstoupí do dějin alespoň jako ti, kteří nemlčeli, kteří se snažili zachránit čest národa a kteří to odskákali, ale jejich oběť není marná, protože se stali mravním vzorem pro budoucí pokračovatele.

Vítězný únor

Sotvakdo z účastníků pokojného pochodu na Hrad 25. února 1948 (a o tom mluvím) asi předpokládal, že komunisté, kteří se právě drali k moci, ji budou držet celých 42 let. A že hned po jejím převzetí zahájí represálie. Ze čtyř až pěti tisíců pozatýkala policie 77 osob a některé z nich ponechala pár dnů ve vězení. Hůř dopadli studenti, kteří byli ve velkém identifikováni, protože ty čekal vyhazov ze školy.

Čtěte také

Doba stagnace aneb Vítězný únor opravdu nebyl vítězným, popisuje historik

Zastala se jich paní profesorka Růžena Vacková, jediná z pedagogů Univerzity Karlovy, kteří na Hrad své posluchače doprovázeli. A jako jediná se studentů zastala na zasedání prvního poúnorového profesorského sboru Filosofické fakulty:

„Pokud jsem byla svědkem a pokud jsem se účastnila manifestací, prohlašuji, že to byly skutečné manifestace, a nikoliv demonstrace, poněvadž výkřiky, které jsem slyšela, nebyly ani politické, ani hospodářské povahy. Naopak byly povahy mravní, a byla-li kritériem vylučování posluchačů účast na manifestaci, pak chci sdílet jejich osud.“

Vyhověli jí – byla vyhozena z univerzity a v roce 1952 odsouzena na dvaadvacet let, ze kterých odseděla téměř šestnáct. Ani ve vězeňských celách si nedala pokoj a pokračovala v přednáškách. Po svém propuštění organizovala bytové semináře a v roce 1977 podepsala Chartu 77.

Pochod za mravnost

I dnes pochodují studenti na Hrad, aby vyjádřili své znepokojení a odhodlání bránit parlamentní demokracii. Nemusí se obávat vylučování ze studia či vězení na dlouhá léta. Pochodů se účastní jejich profesoři v hojném počtu. Komunisté v osmačtyřicátém roce argumentovali tím, že dostali ve volbách nejvíce hlasů. I dnes studentům odpůrci vytýkají, že nerespektují výsledky voleb. Vítězství ve volbách však nikoho neopravňuje k tomu, aby zpochybňoval podstatné náležitosti demokratického právního státu.

Daniel Kroupa|foto: Jana Přinosilová

Nezdá se, že by u nás v současnosti bezprostředně hrozil nástup totalitních či autoritářských sil k moci. Řídí-li se však studenti Masarykovou zásadou, že proti společenskému zlu je třeba vystupovat, dokud je malé, protože až zesílí, bude pozdě, není důvod je za to kárat.

Autor je filozof a pedagog