Daniel Kroupa: O pravém konzervatismu

Daniel Kroupa
Daniel Kroupa

„Co chcete konzervovat v zemi, kde všechno, co za to stálo, zničili komunisté?“ Tuto otázku mi položil počátkem osmdesátých let významný reprezentant „integrálního katolicismu“ a dlouholetý politický vězeň, Ladislav Jehlička. Ptal se mě před tím na mé politické smýšlení a já mu odpověděl, že jsem konzervativec.

Jeho otázka, co konzervovat, však byla ranou na komoru. To britští konzervativci, žijící v zemi, jejíž instituce mohou vykázat kontinuitu od středověku po současnost, se s něčím takovým nemusí trápit. Mohou říci, že konzervatismus není žádné politické učení, ale životní postoj respektující tradice a zvyky předků. Ve sporu o to, zda poštovní schránky mají zůstat modré či zda se mají přemalovat na oranžovo, aby byly lépe vidět, požadovali nechat věci při starém. Naši předkové, kteří zvolili barvu modrou, měli k tomu jistě dobré důvody.

Ti, kteří přijdou po nás

Konzervativní postoj nevrtat do věcí, které se osvědčily a fungují, může být ovšem sympatický nejen konzervativcům. Po roce 1989 byli v tomto smyslu nejkonzervativnější stranou české politiky komunisté, kteří vynakládali veškerou energii na to, aby uhájili politický, ekonomický a sociální řád, který v naší zemi vybudovali a udržovali 42 let. My, kteří jsme sami sebe nazývali konzervativci, jsme naopak byli revolucionáři, kteří usilovali o nastolení nových pořádků.

Daniel Kroupa: Existenční dilema sociální demokracie

Jan Hamáček

Průzkumy veřejného mínění signalizovaly pokles preferencí České strany sociálně demokratické již delší dobu.

V zemích, kde na rozdíl od Británie tradice a zvyky přervaly a rozvrátily totalitní režimy, je proto třeba rozlišovat konzervatismus strukturální a hodnotový. Pouhý tradicionalismus usilující o uchování stávajícího řádu nestačí.

Živý konzervatismus nikdy nebyl pouhým staromilstvím a dokonce i jeho nejctihodnější představitel Edmund Burke měl citlivý smysl pro zavádění potřebných reforem. Jeho hlavní myšlenkou bylo pochopení, že národ, v jehož jménu politik jedná a pro jehož dobro má jednat, nesestává pouze z přítomných osob, ale i z těch, kteří zde byli před námi a také z těch, kteří teprve přijdou po nás.

Ekologie není jen levicová

Takový konzervatismus obsahuje závazek přírodní i kulturní prostředí opatrovat tak, abychom je potomkům předali ve stejně dobrém či v ještě lepším stavu, než v jakém jsme je převzali od předků. Mýlí se každý, kdo se domníval, že ekologie a ochrana památek náleží pouze levici.

Mýlí se každý, kdo se domníval, že ekologie a ochrana památek náleží pouze levici.
Daniel Kroupa

Od pouhé snahy udržet stávající pořádek za každou cenu se pravý konzervatismus liší tím, že usiluje o prosazování a uchovávání určitých hodnot. Tou hlavní je libertas, svoboda, a proto se tomuto konzervatismu říká liberální.

Konzervativní pojetí svobody je ovšem odlišné od toho, které prosazuje progresivní liberalismus a je založeno zejména na omezení politické moci ústavou a ochraně práv a svobod jednotlivců. Mluví o ní apoštol Pavel, když v Listě ke Galaťanům říká: „Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratři. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým.“

Autor je publicista

Spustit audio

Související