Daniel Kroupa: Čínský nátlak a naše suverenita
Máme v České republice obhájce národní suverenity, kteří se spolehlivě ozývají, kdykoli Evropská unie přijme právní normu, která se někomu nehodí.
Vytvářejí dojem, že jakási nepřátelská mocnost se snaží naší republice proti její vůli diktovat, co má či nemá dělat. Zamlčují, že ona norma byla přijata za přítomnosti našich zástupců díky jejich souhlasu nebo díky jejich lhostejnosti nebo neschopnosti získat pro nesouhlasné stanovisko podporu ostatních.
Jan Fingerland: Začátek konce hongkongské revoluce?
V Hongkongu se něco děje. Pro vnějšího pozorovatele je zřejmé jen jedno: někdo se snaží ukončit vzpouru lidí za svobodu a demokracii.
Veškerá rozhodnutí se činí podle pravidel, s nimiž jsme souhlasili. Nic se v Bruselu nerozhoduje „o nás bez nás“. Členy Evropské unie jsme jako suverénní stát, nikdo po nás nepožaduje, abychom se své svrchovanosti vzdali, a také díky tomu nám žádný jiný stát nemůže vnucovat svou politickou vůli.
V poslední době se o něco takového pokouší Čína, která vyhrožuje pražskému zastupitelstvu za to, že podporuje právo lidu Tchaj-wanu a Tibetu svobodně rozhodovat o svém osudu. Čínské úřady však nezůstaly jenom u vydírání, ale v červnu letošního roku zrušily čínské turné orchestru PKF – Prague Philharmonia. Možná, že to má být první krok k ukončení kulturní výměny mezi hlavními městy.
Dodejme, že to není poprvé, kdy se čínští představitelé snaží zabránit někomu v českých zemích, aby říkal, co si myslí. Zejména se to týká kritiky porušování lidských práv v Číně a Tibetu. Podrážděné vyjádření mluvčího čínského ministerstva zahraničí zřejmě předpokládá, že naše vláda umravní Pražany, a další obyvatele republiky, aby se podobných kritik zdržovali.
Suverenita není samoúčelem
Je zajímavé, že čínská snaha vnutit svou vůli České republice nechává údajné obhájce naší suverenity lhostejné. A pustíte-li se s nimi do debaty, zastávají se nikoli České republiky, ale Číny.
Jan Fingerland: Utloukání Hongkongu slovníkem aneb Mrtvý zákon je zatím jen u ledu
Vzpoura má někdy smysl. Několikatýdenní protesty obyvatel Hongkongu vedly k tomu, že kontroverzní zákon neprojde sněmovnou.
I ona je prý suverénní země a může si tedy na svém území dělat, co chce. Nikdo jí nemá právo zasahovat do jejích vnitřních záležitostí, zvláště když se ukazuje, že čínský systém technickým rozvojem a tempem hospodářského růstu předehnal i rozvinuté země.
Důležitější než nějaká abstraktní lidská práva je skutečnost, že po desetiletích bídy a hladu mají konečně i Číňané konečně co jíst a mohou se dokonce těšit z výdobytků moderní technologie. A navíc, snaha vnucovat Číně lidská práva je prý projevem evropského kulturního imperialismu, protože čínská kultura nic takového nezná. Jenže důkazem opaku a toho, že ani blahobyt nemůže ospravedlnit upírání lidských práv, jsou masové demonstrace v Hongkongu.
Zkrátka, oni domnělí obhájci suverenity to mají poněkud popletené. Ve skutečnosti suverenita není samoúčelem, ale prostředkem, který má smysl pouze tehdy, pokud nám jako atribut státu slouží k zachování zejména našeho práva na život, svobodu a vlastnictví. A ta nám nepřísluší proto, že jsme Češi, Evropané nebo Číňané, ale protože jsme lidi.
Stojí za to v této souvislosti připomenout, že evropská integrace nezačala hospodářskými smlouvami, ale přijetím Evropské úmluvy o lidských právech, jejíž začlenění do našeho právního řádu bylo podmínkou zahájení jednání o vstupu naší republiky do Evropské unie.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
