Jan Fingerland: Utloukání Hongkongu slovníkem aneb Mrtvý zákon je zatím jen u ledu

Šlo o nové opatření, které mělo umožnit vydávání obyvatel Hongkongu k trestnímu stíhání do jiných zemí. To, co zejména mladým demonstrantům vadilo, byla hypotetická situace, v níž by byli politicky nepohodlní občané vydáváni z Hongkongu coby „zvláštní správní oblasti“ přímo do Čínské lidové republiky. Málokdo si dělal iluze o spravedlivém soudu, který by je tam čekal.

Obyvatelé Hongkongu bojují s Čínou za udržení svých svobod

• Upravit
• Smazat

Ještě začátkem letošního roku bylo prodemokratické hnutí v Hongkongu zcela ochromeno. Aktivisté byli ve vězení a další účastníci mohutných protestů z roku 2014 čekali na soudní proces.

Zákon předložila „správkyně“ oblasti Carrie Lamová, jíž zvolil sbor složený převážně z lidí, kteří jsou nakloněni spolupráci s Pekingem. Proti ní stáli lidé, kteří věc chápali jako pokus o zásadní okleštění svých svobod, a také vyhlídek na uchování demokracie v Hongkongu, který už přes dvacet let opět patří Číně. Demonstrace trvaly celé týdny a v poslední době nabrala část z nich násilný charakter.

Překladatelský oříšek

Nová situace však není tak jednoznačná. Lamová zákon, respektive jeho návrh, označila za „mrtvý“. Nebude se tedy projednávat až do konce legislativního období současné sněmovny, ta skončí svou činnost příští rok.

Nyní se rozpředla politicko-lingvistická debata o tom, co to vlastně znamená. Slova o mrtvém zákonu nemají žádnou právní relevanci a mohou znamenat ledasco, spíše jde o politickou deklaraci. Nejspíše by se mělo říci, že zákon je nyní „u ledu“, nikoli „mrtvý“.

Jenže demonstranti nežádali, aby se Lamová zákona vzdala, nebo ho nějak symbolicky ohodnotila jako mrtvý, ale aby jeho návrh odvolala, tedy zcela stáhla. Část protestujících tedy chce pokračovat v odporu, případně dosáhnout i odchodu Carrie Lamové, které nevěří.

Nepřítel státu. Hongkongská aktivistka nesmí kandidovat kvůli zmínce o sebeurčení

• Upravit
• Smazat

„Pokud si čínské úřady prosadí svou, skončí kariéra Agnes Chowové dříve, než začala,“ píše britský týdeník Observer. Mladá žena, která sama sebe označuje za „obyčejnou studentku“, dostala minulý týden zákaz kandidovat v hongkongských volbách. Důvodem je volební manifest její strany Demosistō, která se pokouší ve volbách získat mandáty v hongkongské Legislativní radě.

Nesplnila prý ani předchozí sliby a nezaslouží si tak důvěru. Je přitom zřejmé, že Lamová je člověk, kterého schválili v Pekingu a rozhodní zastánci politické autonomie Hongkongu jí od počátku nepovažovali za svého člověka.

Protestující tedy vyhráli toto kolo, ale jsou si sami vědomi dočasnosti svého vítězství.

Hrozí jim, že se jejich řady rozdělí, umírněnější se spokojí s dosaženým výsledkem, také z obav, aby se věc příliš nerozrostla, radikálnější už nyní mluví nejen o pokračování, ale i o prohloubení požadavků.

Žádají například demokratizační opatření, jež byla podnětem předchozí vlny protestů v roce 2014. Ty letošní byly rozsáhlejší a radikálnější než ty minulé, a v Pekingu je nepochybně pozorně sledovali. Politické zřízení na pevnině se nijak neuvolňuje, právě naopak, a je obtížné si představit, že by Komunistická strana Číny chtěla připustit liberalizaci byť i na relativně izolovaném Hongkongu.

Nákaza svobodou

A navíc, je tu samozřejmě hrozba, že se o situaci v Hongkongu začne mluvit i v Číně, mnoho obyvatel pevninské Číny do Hongkongu jezdí, a i když komunistické úřady dlouhodobě usilují o ovládnutí internetu, nemohou zatím zabránit tomu, aby se čínští občané nedozvídali o hnutí za větší demokracii v Hongkongu i jinak.

Jan Fingerland|foto: Khalil Baalbaki

Čínské a „pročínské“ síly se spíše budou snažit situaci vysedět, ustát, a obnovit tlak, až zase bude vhodný čas.

Mladí lidé v Hongkongu nepochybně netrpí iluzemi a vědí, že vyhráli jen jednu malou bitvu, a že boj o centimetry svobody a demokracie bude pokračovat. Čínu mají hned za plotem a pokud jen trochu znají dějiny, jsou si vědomi, že svoboda se málo kdy ztrácí celá najednou, spíš se to děje po kouscích. Bylo by krásné, kdy by všichni lidé na světě tak žárlivě střežili svou svobodu jako ti, kdo chodí demonstrovat kvůli zdánlivě ne tak podstatnému zákonu.

Autor je komentátor Českého rozhlasu