Chirurg Tomáš Šebek: Vize pro zdravotnictví. Chceme být zdravými občany v systému, který nás uznává

Zdraví je vaše.

Tečka.

Pokud už jste nemocní, jako pacienti jste výhradně středem systému.

V době po koronaviru by si takhle jednoduše představoval péči Ministr zdraví. Kdo to je? Toho ze zamini známe stejně jako toho ze zdravka. Ale toho ze Zdraví nikdo nikdy neviděl. Járu Cimrmana ale také ne, a přesto je to největší Čech.

Medicína skvělá, systém disfunkční

Koronavirus ukázal, že máme skvělé zdravotníky. Kvalitu české medicíny ocením i jako lékař, když jsem na misi v rozvojové zemi. Překvapivě mnohem více jsem to ale zjistil v univerzitní nemocnici v irském Dublinu.

Jsme evropská špička.

Čtěte také

Psychoterapeut Michal Mynář: Vize pro duši. Už si nemůžeme dovolit být pohodlní a nepečovat o vztahy

Veřejnost si to snad s nástupem pandemie také naplno uvědomila. Zdravotník má nově respekt, stejně jako pokladní.

Zároveň ale koronavirus ukázal, že jak skvělou máme medicínu, tak máme ale disfunkční systém. Zejména logistické slabiny zdravotnictví, které po léta vyvažovala právě ta medicínská noha, se v době krize ukázaly naplno. Kvůli tomu teď zdravotnictví pajdá na obě nohy.

Dokladem stálého nepochopení problému jsou výkřiky typu: Postavme polní nemocnici! Drazí političtí marketéři, personál do ní nikdy nenajdete. Dostupnost odpovídající kvalitní, celoplošné péče je nenávratnou minulostí. A i při sebevětší snaze je dokonce na pár let dopředu jasné, že původní sláva systému je definitivně zašlá.

Zdraví do rukou zdravému občanovi

Můžeme složit ruce do klína a tiše čekat na funus primární péče. Věkový průměr praktických lékařů je dnes hodně přes šedesát let a nová generace se teprve kojí.

Můžeme se sestěhovat do velkých měst, když v regionech dnes chybí už i péče specialistů.

Anebo můžeme podporovat prázdný beton bez personálu v nesmyslně robustní, zato málo specializované síti zdravotnických zařízení.

Čtěte také

Manažerka Simona Bagarová: Vize pro seniory. Aby každý dostal od pečovatelů a rodin péči a pozornost

Anebo víte co? Hledejme třiadvacátého ministra zdravotnictví s úřadujícím průměrem sotva pár měsíců, jepičí politickou podporou bez vize v systému, který pamatuje c.k. monarchii.

Včetně batolat je všem jasné, že takhle to už dál nepůjde. Co je ten esenciální klíč, který odemkne české zdravotnictví?

Je to vize! Nadčasová, jednoduchá, pochopitelná pro Mařenku i Františka. Vize s rezistencí k politické erozi. Vize ideálně inspirovaná globálními trendy a v zahraničí úspěšnými modely.

Začněme jednoduše tím, že nikdo z nás nechce být nemocný. Přestaneme mluvit o pacientovi a vrátíme zdraví do rukou zdravému občanovi.

Nebudeme tak muset primárně řešit, jak a draho budeme léčit. Zato budeme myslet na to, jak levně zdraví uchovat.

Bude nás zajímat dlouhověkost. Anebo si alespoň představíme poslední čtvrtinu našich životů ve zdraví. V Česku dvacet posledních let snídáme hrst pilulek.

Globální budoucnost zdraví leží v 5P – Prevenci. Má být šitá na míru (Personalizovaná), občan ji s radostí přijme (Participuje), bude předpovídající (Prediktivní) a neustále a přitom diskrétně monitorující (Permanentní). Velký zdravotní bratr, tentokrát v roli skutečného kamaráda.

Globální zdraví postavené na prevenci je součástí ničeho menšího než třinácti cílů udržitelného rozvoje, které stanovila OSN za realizovatelné do roku 2030. Podle nich má kapitola zdraví mimo jiné zajistit zdravý život a zvyšovat jeho kvalitu pro všechny v jakémkoli věku.

V souladu s tím Národní koncepce zdraví 2030 říká geniálně jednoduché: Zdraví je celospolečenskou hodnotou, která se promítá do veškerého konání, do všech politik. Každý občan ČR si je vědom toho, že zdraví nevzniká v nemocnicích a ordinacích lékařů. Vzniká doma, ve školách a na pracovištích. Všude tam, kde se lidé rodí, kde vyrůstají, vzdělávají se, pracují, sportují, odpočívají a stárnou.

Ideál plného zdraví

Ministra zdraví a cíle máme. Vize bude pouze o třech jednoduchých bodech.

Zaprvé, středem celého systému je pacient. Vše kolem něj je „jen“ zdravotní a sociální servis.

Zadruhé, celý systém pracuje výhradně v samoučícím se režimu: vstup, proces, výstup a zpětná vazba. A pořád dokola a ještě lépe.

Zatřetí, dlouhodobým cílem bude ideál plného zdraví. Nikoliv pouhé zajištění péče o nemocné. Preventivní program pod kontrolou každého občana.

Čtěte také

Architekt Adam Gebrian: Veřejné prostory nemocnic? Neuvěřitelná ostuda nás všech

Podle této vize lékař postupně už jen neléčí, ale zejména pomáhá zdravému jeho zdraví udržet. Celospolečenská změna vnímání celého problému je jedinou možností, jak obrození zdravotnictví zahájit i dokončit.

A ještě chvíli bude souběžně nutné překlenout dostupnost péče. To už ale patří do kapitoly strategie, provedení vize. Není smyslem tohoto příspěvku, ale vím, že Ministr zdraví už ví jak na to.

Třeba v jednom odstavci reformovat péči praktických lékařů, efektivně nastartovat i dokončit elektronizaci zdravotnictví, pracovat transparentně s velkými daty, usadit konečně perspektivní systém vzdělávání i kariérního postupu zdravotníků, zavést nadstandardy zdravotní péče i motivační bonusy pro zaměstnavatele a jejich zaměstnance jako nové finanční toky ve zdravotnictví, provést pořádnou dedoktorizaci a redukovat administrativu, anebo zavést tvrdé ukazatele kvality. Takhle jednoduché to může být, žádná raketová věda.

Závěrem, chceme být zdravými občany v systému, který nás uznává jako plnohodnotné klienty. Nepotřebujeme politické ministerstvo s ministrem zdravotnictví. Potřebujeme Ministra zdraví se schopností dostatečně účinně udržet kormidlo směrem k nadčasové vizi 2030.

Kdo je tedy ten Ministr zdraví? V Česku to může být kdokoliv, každý jeden z vás. A nejste to tedy náhodou právě vy, Járo Cimrmane? Tuším, že nás největší Čech opět zachrání, každý ho máme v sobě.

A do té doby buďte, prosím, zdraví!

Poslechněte si esej v podání autora.