Banderovci? O frakci Ukrajinské povstalecké armády panuje nezvykle mnoho mýtů, z pohledu historika i nesmyslů, upozorňuje Řepa

Ve své době se stali prostředkem politických bojů, banderovce dokázali bravurně využít i komunisti, a to v  rámci kádrové práce a celkové atmosféry ve společnosti. Byli zneužíváni i v letech následujících, dokonce i dnes, a to v souvislosti s děním na Ukrajině.

Otázkou tak zůstává, kdy, komu a proč se hodili lidé, kteří usilovali hlavně o samostatnost Ukrajiny. Proč je jejich historie tak zkreslována, dokonce by se dalo říct falšována? Přitom sami bojovali – s jistou nadsázkou – proti všem.

Už samo pojmenování banderovci je problematické. Označovali je tak hlavně jejich oponenti a protivníci.
Tomáš Řepa, historik

„Povědomí o nich bylo skutečně velmi slabé. V archivních dokumentech nacházíme řadu chyb, zaměňováni byli často s vlasovci. A už samo pojmenování banderovci je problematické – taky je tak označovali jejich oponenti a protivníci. Sami si tak nikdy neříkali, akorát Banderova frakce v rámci frakce ukrajinských nacionalistů, nebo přímo Ukrajinská povstalecká armáda.“

Hlavní nepřítel: SSSR

Ukrajinská vojenská organizace vznikla v roce 1929, cílem bylo právo sebeurčení pro Ukrajinu. Zaměřovali se na běžnou propagandu svých ideových záměrů, ale taky na sabotáže, atentáty, přepadení občanů a zpravodajskou činnost.

Jejich hlavním nepřítelem byl Sovětský svaz a komunisté. Pro své zájmy se je snažili využít i nacisti, hlavně po útoku na Sovětský svaz v červnu 1941.

Čtěte také

Rok 1947: Chtěli prý jen projít. Jak se banderovci pokoušeli probít na Západ

Ovšem – pak zaúřadovalo gestapo a banderovci byli rozprášeni. Sám Stephan Bandera se stal vězněm koncentračního tábora. Boje banderovců ale nekončí ani po konci války, Ukrajina se stala součástí SSSR, dokonce své území ještě rozšířila, a to o Podkarpatskou Rus, která byla v předválečném období součástí Československa.

Bandera v té době žil v bavorském Mnichově, dalších asi 300 jeho lidí se za ním, na Západ snažili dostat. Proto se v letech 1945 – 1947 dostali na československé území, ne ale jako legální hosté, ale jako ozbrojené složky.  

Proč se jich naši komunisté báli? 

„Jejich cílem byl Západ. Tam chtěli pokračovat v odporu,“ tvrdí Tomáš Řepa. Provázela je pověst takřka zločinců, kteří se neštítí ničeho – taky tehdy stáli za nejedním kriminálním činem, který se v tehdejším Československu stal. Vedení státu se tak proti nim muselo postavit a chránit naše občany.

Čtěte také

S banderovci vyjednávali s puškou v ruce. Příběh Jiřího Hofmana

Ale byla tato nutná obrana vedena pouze „bohulibými úmysly“? Proč bylo proti zhruba třem stovkám banderovců nasazeno až 13,5 tisíce členů československých ozbrojených složek? 

Byli ale opravdu tak rizikovou skupinou? Jejich prostřednictvím se totiž lidé dozvídali, jaké jsou skutečné poměry v bolševickém státě. Tehdy nás varovali, že by to podobně mohlo pod vedením komunistů dopadnout i v Československu.

Banderovci se tak stali terčem hlavně komunistů, kteří chtěli jejich činnosti zabránit a postupně tak stát dovést do komunistického područí. Rozpory v rámci tehdejší vlády na sebe nenechaly dlouho čekat.

V zápise z jednání vlády z 16. září 1946 je psáno: „Slovenský demokrat Ján Ursíny a český národní socialista Hubert Ripka kromě jiného namítali, proč je na likvidaci 250 banderovců potřebných v Československu tolik nových sil. Další národní socialista Jaroslav Stránský zase kritizoval, že k velení jednotek nasazovaných na boj proti banderovcům byli odmítnuti důstojníci, kteří nebyli členy KSČ.“

Zajímavé je, že na Slovensku ani komunistická propaganda nezabrala, možná proto, že právě tam se lidé s banderovci setkávali. 

Majdan a banderovci

Na otázku, jestli banderovci zasáhli do poválečného dění v Československu, historik Tomáš Řepa odpovídá: „Jednoznačně zasáhli. Svým přesunem přes Československo se dopustili řady trestných činů, ale zároveň se stali předmětem politických bojů a tématem skutečné informační války. Dodnes kolem nich panují mýty například v souvislosti s událostmi na ukrajinském Majdanu v roce 2013. Hlavně v ruských médiích se tehdy objevoval narativ: fašisté a banderovci z Kyjeva. To je ale stejné, jako kdybychom současný český národ označovali jako nějaký protinacistický odboj. Nesedí to ani v čase, ani v místě. Zřejmě z nich stále někdo chce vytřískat politické body.“ 

Základní taktické pomůcky UPA (psané rukou)|foto:repro

Reprízu pořadu Ivany Chmel Denčevové si poslechněte v audiozáznamu.