Arnoštek je prostě boží!

Sami tvůrci nazvali svůj snímek rytmikál totalitního věku. Mirek v něm přichází do zakouřeného továrního města, aby zde bojoval s emisemi. Zprvu je plný odhodlání, brzy ale naráží na marasmus pozdního socialismu.

Každý svou práci jen předstírá a vše ovládají straníci. Autora nápadu, jak skutečně bojovat s emisemi, už před lety vyhnali do kotelny. Snímek Kouř ve sklepácké nadsázce vlastně představuje celou tehdejší společnost.

Čtěte také

Havel viděl Kouř a říkal mi, ať točím pozitivnější filmy, vzpomíná režisér Vorel

Jeho první podoba vznikla už na FAMU, kde Vorel Mirkův příběh ztvárnil ve svém absolventském filmu Ing.

Toho si všiml zlínský dramaturg Gogola a vybídl Vorla, aby podle tohoto námětu natočil i svůj první celovečerní film. Podařilo se to však až po letech, jen scénář k němu psal Vorel s Lumírem Tučkem pět roků. A když už se konečně začalo natáčet, podepsal Tomáš Vorel Několik vět. Ředitel zlínského filmového studia další natáčení ihned zastavil.

To už však socík zjevně ztrácel sílu a výrobu filmu se podařilo přenést na Barrandov. Události nakonec dostaly rychlý spád a vypukla sametová revoluce.

Jak realita tvůrce předběhla

Dopoledne herci, většinou Vorlovi kamarádi z Divadla Sklep, zkoušeli filmové scény, odpoledne roznášeli letáky a večer šli všichni demonstrovat na Václavské náměstí. Scénář se přepisovat ještě v průběhu natáčení a zachytil i samotnou revoluci.

Vorel původně ve svém snímku nabídl roli vrátného svému příteli Václavu Havlovi, ten se ale během pár týdnů z disidenta stal československým prezidentem. Realita tu bizarním způsobem hodně předběhla původní Vorlův filmový záměr.

Před listopadem by se z Kouře stal díky sarkastické kritice totáče nejspíš trhák. V únoru roku 1991, kdy měl svou premiéru, se už doba změnila. Diváci raději chodili na americké nebo trezorové filmy.

Čtěte také

Smíchovský tank jako symbol vítězství nad nacistickou i komunistickou diktaturou

Ironický styl filmu se podle Tomáše Vorla minul účinkem. Jeho snímek tehdy měl jen něco málo přes 50 tisíců návštěvníků a ani kritika ho příliš nezaznamenala.

Muselo uběhnout dalších 20 let, než se z Kouře stal doslova kultovní film. Kouř se jako druhý nejlepší český snímek zařadil hned po Koljovi Jana Svěráka a podle filmových historiků se dostal do první desítky nejlepších filmů celé naší kinematografie. V roce 2020 proběhla také jeho digitalizace. Třicet let po premiéře je to pro Tomáše Vorla velká satisfakce.

Poslechněte si celý díl série 30 let poté Mileny Štráfeldové.