At žije První máj! Od Moskvy až po Casablancu

Čtěte také

Ten, kdo stojí na chodníku, nemiluje republiku! Prvomájové průvody v rozhlasovém archivu

Zajímavá jsou léta šedesátá. Do prvomájového průvodu se tehdy vkradl trochu svobodnější duch a do kulis slavnostního dne se vešly i kuriozity jako návštěva u vídeňských krajanů nebo třeba anketa, jíž se zúčastnil mimo jiné Bohumil Hrabal. A dokonce návštěva jedné z československých zaoceánských lodí.

Vladimír Brunát v extázi

Nejprve přestavme jednu klíčovou osobnost prvních májů: reportér Vladimír Brunát dokázal v Československém rozhlasu přežít všechny doby od 50. až do 80. let. V prvomájových průvodech patřil k nejagilnějším a jeho bodré a někdy až extatické výlevy na adresu pochodujících lidových milicionářů, pionýrů a lidu laskavě mávajících představitelů strany a vlády, se staly proslulé.

Čtěte také

1. květen 1989, poslední den, kdy se konaly oslavy v režii Komunistické strany Československa

Patřil mezi spolehlivé kádry, takže mu v roce 1966 bylo ještě na konci dubna umožněna návštěva Vídně, kde natočil socialisticky uvědomělou reportáž mezi vídeňskými Čechy, údajně se přímo třesoucími na to, aby mohli zamířit do komunistického průvodu vídeňských Čechů.

Jiným a možná z dobového hlediska realističtějším výstupem byla jeho anketa z téhož roku na téma – jak jinak – „Co pro vás znamená První máj“. Z ní stojí za to si zapamatovat hlavně reakci Bohumila Hrabala, laskavou, přitom nepokrytě ironickou a v zásadě nenapadnutelnou. Všechno vždycky vyjde naopak: takže si spisovatel přál, aby na prvního máje „padaly kroupy, pionýrům byla zima a k večeru u svatýho Karla Hynka Máchy nebyli studenti“.

Ranní nástup, vlajka jde nahoru. A pak si dáme fotbálek na palubě

V roce 1967 se dramaturgie prvomájového vysílání poměrně odvázala, když do ní zařadila – byť opět předtočenou – a rozsáhlou reportáž z paluby záoceánské lodi Kladno, kotvící tehdy v polském Svinoústí po návratu z Kuby. Reportáž se povedla a přinesla barvitý obraz života námořníků daleko od domova.

Čtěte také

Něco málo z prvních májů. Nejedlý, Moravec i lyrický důstojník z lidu

Mnozí posluchači možná tiše záviděli: poslouchat, jak jsou sice námořníci daleko od domova, ale zároveň jsou materiálně zajištění, nakupují v obchodech pro námořníky typu Tuzex a na prvního máje budou místo trdlování v průvodu nejspíš brouzdat po Casablance – to vám mohlo v poměrně uzavřeném Československu taky trochu hnout žlučí.

Maršál Malinovskij vyhrožuje jadernou válkou

Navíc nebylo při prvomájovém vysílání zdaleka vždy takzvaně radostno a veselo. Ještě v roce 1966 byla – jako každý rok – zařazena i reportáž z moskevského Rudého náměstí. Řečnil nikoli Brežněv, ale maršál Rodion Malinovskij, a tady se svátek práce a lásky jednoznačně proměnil ve svátek vyhrožování.  

Čtěte také

Totalita nestála na bodácích, občané tu hru hráli, hodnotí dobu komunismu děkan Pullmann

Moskevský první máj byl především vojenskou přehlídkou a Malinovského výhrůžky Spojeným státům a Západu pršely s nebývalou intenzitou. Za agilního přizvukování reportéra Jana Petránka, pozdějšího signatáře Charty 77, který se mohl přetrhnout při vypočítávání inovací, jakými prošla v posledních letech Rudá armáda, jakými novými taktickými i strategickými jadernými zbraněmi Sovětský svaz disponuje a hodlá je v případě války použít.

Bylo to chvástání, které jako by vypadlo z nejhorších dob stalinismu a šla z toho úzkost. Ale neškodí si to poslechnout i po víc než půl století – sovětská či ruská snaha vyhrožovat jadernou zkázou je prostě asi věčná a nevykořenitelná. Nic nového. Na prvního máje to přece jenom překvapuje.