Ten, kdo stojí na chodníku, nemiluje republiku! Prvomájové průvody v rozhlasovém archivu

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Prvomájový průvod

Mezi zásadní dny komunistického režimu patřil jednoznačně 1. máj – Svátek práce. V režimu, kde byli lidé redukováni na pracující a kde se zdravilo „práci čest“, to bylo pochopitelné.

První máj se slavil prostřednictvím průvodů, které se tvářily jako spontánní manifestace. Ve skutečnosti šlo o připravované akce, na kterých se vyžadovala účast.

V týdnech před průvodem chystaly jednotlivé továrny a organizace transparenty a alegorické vozy, které byly zejména v prvních desetiletích komunistického režimu velice výpravné.

Rozhlas o prvomájových průvodech podrobně informoval, ty pražské dokonce živě přenášel, nebo z nich připravoval dlouhé reportáže. Mnohé se dochovaly v rozhlasovém archivu a mohou tak svědčit o atmosféře tohoto svátku.

Vyznamenávání

V předvečer 1. máje se na Pražském hradě udělovala vyznamenání. Pochopitelně ta spojená s prací. V první řadě to byl Řád práce, kterým byli dekorováni jednotlivci, ale i celé kolektivy, nebo dokonce podniky.  

Irena Sendlerová v autě oddělení sociální péče na prvomájovém průvodu roku 1948

U příležitosti Svátku práce se někdy udělovaly také titul národní umělec. Rozhlas s těmito čerstvými nositeli Řádu práce nebo národními umělci pravidelně pořizoval rozhovory.

Ocenění měli možnost přihlížet pražskému prvomájovému průvodu z čestné tribuny. Mohli tak nejlépe vidět na zástupy všech těch tisíců pracujících, pionýrů, vojáků, milicionářů, ale také členů různých zájmových skupin, jako byli svazarmovci nebo sportovci.

Prchání z průvodu

Ti všichni nesli mávátka, třepetalky a rozličné transparenty a vyvolávali hesla. Asi nejznámější je „Ten, kdo stojí na chodníku, nemiluje republiku“ nebo „Nekoukejte z okna dolů, pojďte s námi do průvodu.“ Nejčastěji se ale volalo: „Ať žije 1. máj! Hurá!“ a samozřejmě také „Ať žije KSČ!“. 

Brněnské disidentky v prvomájovém průvodu 1989: zleva Bronislava Müllerová a Eva Vidlařová

Hesla se dopředu schvalovala. Jedinou výjimku představoval průvod v roce 1968, který byl naprosto spontánní, dobrovolný a s hesly, která si vymysleli sami lidé.

Účast v průvodech se kontrolovala, proto oblíbenou disciplínou jejich účastníků bylo prchání z průvodu. Zejména pokud po 1. máji následovala sobota a neděle, hleděli se účastníci hned, jak to bylo možné, vytratit. Aby se lidé nevytráceli příliš brzo, umisťoval režim v okolí průvodu stánky s různými nedostatkovými věcmi. Například s banány.

Spustit audio

Odebírat podcast

Související