Sloužíme vlasti! Před dvaceti lety odešli do civilu poslední vojáci základní vojenské služby

„Perspektivní cíl by měla být armáda profesionální, to znamená složená z těch, kteří chtějí v armádě sloužit, nikoliv tedy povinná vojenská služba,“ prohlásil na jaře 1990 prezident Václav Havel v rozhlasových Hovorech z Lán.

Čtěte také

Jsem proti vojenské službě v jakékoliv podobě, tvrdí Růžička z ANO. Debata je na začátku, brání návrh koaliční poslanec

Na uskutečnění tohoto cíle si museli čeští mladíci ještě pár let počkat. Na začátku roku 2003 oznámilo ministerstvo obrany, že povinná vojna by mohla skončit s koncem roku 2006 a od ledna 2007 bude armáda České republiky plně profesionální.

Důvodem bylo jednak přesvědčení, že s menší profesionální armádou specializovanou na konkrétní úkoly se lépe naplní naše závazky vůči NATO. A také že taková armáda bude efektivnější.

Dalším důvodem byl odpor mladých mužů k povinné vojně. „V 90. letech došlo k prudkému poklesu odvodovosti a situace došla tak daleko, že na vojnu šel jen jeden z pěti mladých mužů,“ vysvětloval v rozhlasové debatě v roce 2004 Petr Nečas, tehdy poslanec za ODS:

„Tím pádem základní vojenská služba získala výrazný diskriminační a selektivní charakter a byla tudíž nespravedlivá.“

Co si počít bez civilkářů?

Mladíci, kteří nechtěli sloužit se zbraní, měli možnost jít na náhradní civilní službu. Takže místo na vojnu šli takzvaně na civilku. Ta měla podobu pomocných prací v neziskových organizacích, jako jsou nemocnice, domovy důchodců, ústavy sociální péče, ale také třeba knihovny nebo muzea, školy a podobně.

Čtěte také

Armádě chybí 800 miliard i desetitisíce záložníků, upozorňuje bezpečnostní expert Koštoval

Sociální a zdravotní pojištění za odvedence platil stát, organizace jim vyplácely symbolickou mzdu. Mnohem menší, než kolik by musely platit běžným zaměstnancům.

Zrušení vojny a tím pádem i civilní služby bylo pro tyto organizace dost nepříjemné.

„Civilkáři dělají veškeré pomocné práce s dětmi. Oblékají je, vysazují, šetří paní učitelky, které nemohou s dětmi manipulovat. A tady to bez té fyzické práce nejde,“ říkala v pořadu Téma dne v lednu 2003 Miluše Horská, ředitelka pardubické speciální školy Svítání pro handicapované děti.

Platit místo civilkářů běžné zaměstnance pro ni bylo těžko představitelné. „Bylo by to tak veliké zvýšení nákladů, že by to byl zřejmě krach,“ tvrdila ředitelka. Jen pro pořádek dodejme, že škola Svítání naštěstí funguje dodnes.

Pal! Nepal!

Ještě větší zděšení těmto organizacím a ještě větší radost mnoha mladým mužům způsobil v březnu 2003 tehdejší ministr obrany Jaroslav Tvrdík, když navrhnul zrušit povinnou vojnu už na konci roku 2004.

Lze to prý dobře stihnout, protože do profesionální armády se hlásí hodně lidí, vysvětloval svůj postoj Tvrdík (dříve SOCDEM).

O měsíc později ale vláda Vladimíra Špidly (SOCDEM) představila balík úsporných opatření, který měl konsolidovat veřejné finance. Jeho součástí bylo také snížení výdajů na armádu. Ministr Tvrdík na protest rezignoval na svou funkci.

Nahradil ho Miroslav Kostelka, který v zájmu šetření opět posunul profesionalizaci armády až na leden 2007 a konec vojny tedy na závěr roku 2006.

„Mladejm klukům to bude chybět“

V následujících měsících se ale politici přece jen vrátili k Tvrdíkovu návrhu. A tak 8. května 2004 skládalo na Hradčanském náměstí vojenskou přísahu 400 z posledních 878 branců, kteří narukovali 30. března 2004.

Čtěte také

Čím byla Československá lidová armáda? Příběhy těch, kdo museli přetrpět povinnou vojenskou službu v ČSSR

Jejich přísahu a hromadné zvolání „Sloužíme vlasti!“ si vedle rodičů a přátel vyslechl i ministr vnitra Miroslav Kostelka, prezident republiky Václav Klaus a také rozhlasoví posluchači.

Tři dny před Štědrým dnem přinesl Český rozhlas telefonický rozhovor s desátníkem Böhmem, jedním z posledních vojáků základní služby, kteří následující den odcházeli do civilu.

Na otázku, co si o zrušení vojny myslí, odpověděl: „Kdyby záleželo na mně, tak bych tu základní službu určitě nerušil. Protože podle mě to mladejm klukům chybět bude.“

Více si poslechněte v Archivu Plus.