Zemřel Henry Kissinger. Silné postavě amerických dějin bylo sto let. Poslechněte si, jak jeho rodina prchala už před nacisty

Ostře kritizován je ovšem třeba za postup v souvislosti s podporou státního převratu v jihoamerickém Chille. 

Čtěte také

Dnešnímu světu podle Henryho Kissingera chybí skuteční lídři. Hledá je tak ve své knize Vůdcovství

Henry, původně Heinz Alfred Kissinger, se narodil v severobavorském městě Fürth, ležícím v těsné blízkosti Norimberka, do židovské rodiny.

Kissingerův otec Louis se identifikoval spíš coby Němec, nástup nacistů k moci a zavádění protižidovských zákonů mu ale znemožnilo vykonávat učitelskou profesi a postupně v zemi vytvářelo čím dál méně bezpečné prostředí.

Proto se Kissingerovi rozhodli z Německa odejít. A zamířili do Spojených států. Jak ale upozorňuje komentátor Českého rozhlasu Jan Fingerland, dostat se do USA v druhé polovině 30. let nebylo nijak jednoduché.

Čtěte také

Libor Dvořák: Kissingerův plán

Po přistěhovalecké vlně převážně nemajetných židů z východní Evropy na přelomu století se totiž Spojené státy americké vybavily zákonem pro omezování imigrace.

Heinz, který žil ve Fürthu ve středostavovském bytě s pěti ložnicemi, se najednou ocitl s rodinou v malém bytečku v New Yorku; s bratrem Walterem nocovali v obývacím pokoji bez špetky soukromí. V rozhovoru z roku 2001 přiznal, že nechápe, jak to mohl vydržet. Tehdy o tom prý ale nepřemýšlel, nelitoval se a rozhodně nemůže souhlasit s tím, že by jako uprchlík nějak trpěl. Přestože musel pro přispění do rodinného rozpočtu začít pracovat v továrně a školu navštěvoval jen po večerech.

Američan Henry

Henry Kissinger, jak si začal ve své nové domovině říkat, získal americké občanství, a tak ještě před koncem druhé světové války narukoval do armády. Ke studiu politických věd na Harvardu byl přijat po návratu ze služby a na univerzitě zůstal dalších více než dvacet let.

Čtěte také

Trumpově zahraniční politice chybí strategie. Povede to ke globálnímu chaosu, varuje Kissinger

V průběhu té doby se také aktivně zapojoval jako konzultant v příslušných vládních agenturách. Během 60. let pak k politice přičichl jako poradce potenciálního kandidáta na prezidenta Nelsona Rockefellera. Po neúspěchu v primárkách roku 1968 ale slovo dalo slovo a Kissinger se stal jedním z nejbližších spolupracovníků Rockefellerova republikánského vyzyvatele, 37. amerického prezidenta Richarda Nixona. Jeho novou rolí v Bílém domě byla úloha poradce pro národní bezpečnost.

Prezidentství Richarda Nixona poznamenaly dvě velké mediální kauzy. První z nich byly Pentagon Papers, původně tajná zpráva amerického ministerstva obrany o nasazení ve vietnamské válce. Materiály dokládaly, že stát ohledně vietnamské války nebyl k občanům zrovna upřímný.

Čtěte také

Důležité události roku 1955 a aféra Watergate

Zveřejnění dokumentů v červnu 1971 v denících The New York Times a The Washington Post vzbudilo silnou vlnu odporu vůči dalšímu rukování amerických vojáků do vzdáleného konfliktu mezi Ho Či Minovým severem Vietnamu a Vietnamskou republikou na jihu. K úniku zprávy navíc došlo právě v době, kdy se Nixonova administrativa pokoušela navázat diplomatické styky s komunistickou Čínou.

Pro Nixona fatálnější byla aféra Watergate. Skandál se týkal pokusu o umístění odposlechů do sídla Demokratické strany, které posvětil samotný prezident a v důsledku kterého Nixon na post hlavy státu rezignoval.

Kissinger ve svých pamětech napsal, že „aféra Watergate nedovolila celkové naplnění všech vyhlídek, které se tehdy před námi otevřely nejen v rozvíjení americko-sovětských vztahů, ale obecněji v budování nové struktury mezinárodního řádu“. Kissinger, který už tehdy působil jako ministr zahraničních věcí, po Nixonově abdikaci pokračoval ve službách administrativy jeho nástupce Geralda Forda, a to až do dalších voleb v roce 1976. Pak vysokou politiku opustil.

Vyznavač realpolitik

To, co bývá Kissingerovi zvlášť vytýkáno, je až necitlivý pragmatismus, s jakým k praktické politice přistupoval, popisuje Jiří Pondělíček z Fakulty sociálních věd při Univerzitě Karlově s tím, že zhodnotit Kissingerův odkaz není úplně snadné.

Čtěte také

Zlatá šedesátá? Jak pro koho

Jedna z posledních kontroverzí, které se Henry Kissinger dopustil, bylo jeho vyjádření k válce na Ukrajině na Světovém ekonomickém fóru v Davosu roku 2022, kde navrhl vrátit se ke stavu před zahájením únorové invaze ruských vojsk na Ukrajinu.

S dalším průběhem války nicméně názor změnil a podpořil vstup Ukrajiny do NATO, ačkoliv dříve dlouhodobě zastával názor, že by přijata být neměla a že právě nabídka členství bylo chybným rozhodnutím, které vztahy s Ruskem silně poškodila.

Od té doby se Kissinger vyjádřil k válce na Ukrajině ještě několikrát, například i v tom smyslu, že k vyjednávání o míru by mohlo dojít do konce roku 2022. Přiznal také, že obavy mu dělají vyostřené vztahy mezi Spojenými státy a Čínou. 

Jiří Dienstbier a Henry Kissinger|foto:autor neznámý, Archivní a programové fondy Českého rozhlasu