Zemědělství je u nás přes dvacet let dehonestováno, říká farmář Janovský

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy jablko - jabloň

Kvůli koronaviru zůstal na jaře zemědělec Jan Janovský na celé své hospodářství sám. Pokud by se měla situace opakovat i během sklizně, znamenalo by to pro něj velké problémy.

Na své farmě nedaleko u Prahy pěstuje převážně pšenici, ječmen a řepku, v menší míře pak brambory. Na dvanácti hektarech sadu má kolem deseti tisíc jabloní. Se setím a další přípravou na letošní sezonu mu měl pomáhat kolega. Nakonec na to zůstal sám.

„Typický den zemědělce, když se seje a nemáte nikoho k ruce, vypadá asi takto – vstanete v šest ráno, nachystáte si osivo, v sedm už jste na poli a vše až do noci připravujete. Druhý den jdete hnojit a sít,“ popisuje svou jarní rutinu Janovský.

Ještě před pár lety by něco takového bylo v jediném člověku prakticky nemožné. „Když funguje veškerá technika, tak to setí je dneska už taková kancelářská práce. Sednete si do pěkného stroje a musíte to jen odřídit a ohlídat. Už to není jako před dvaceti lety, kdy z člověka, když vylezl z traktoru, tak z něj padala hlína, jak byl zaprášený,“ vysvětluje zemědělec.

Mnohem větší problémy by pro něj ale znamenala případná podzimní druhá vlna nemoci covid-19. „To by bylo katastrofální. Existují sice stroje, které pomáhají i při sklizni jablek, ale pořád každé jablko musí utrhnout lidská ruka. Bez ní to nejde. Neřeknu, že by to pro mě bylo likvidační, ale bylo to velmi složité a určitě bych nebyl schopen sklidit úrodu,“ předestírá možný podzimní scénář Janovský.

Ve svém hospodářství nemá jediného stálého zaměstnance. Je proto odkázán na sezónní pracovníky – Čechy, ale i třeba Ukrajince.

„Jsou to všechno lidé, kteří mají k zemědělství nějaký vztah, mají tu ovocnařinu rádi. Vracíme se proto ke stejným lidem, kteří k nám jezdí, a jsme s nimi nad míru spokojeni. Většinou jsou to ale lidé buď před důchodem, nebo důchodci, případně ti, kteří dělají jinde střídavé směny,“ říká zemědělec. Právě ti by ale na podzim, pokud by nastala druhá vlna epidemie, do sadu kvůli obavám o své zdraví nepřišli.

Řešením by pro Janovského nebyly ani brigády studentů nebo jiná podobná forma pomoci. „Ta jablka nemůže trhat každý. Musí se to umět. Když přijde do sadu nový člověk, musí se zacvičit. A to je minimálně týden práce. Jablka jsou totiž nejnáchylnější právě v době sklizně – ať už při utrhnutí, když člověk víc mačká, nebo při vkládání do košů, kdy musí položit jablko na další jablko. Nesmí ho tam jen tak hodit, protože jinak je veškerá ta práce pryč,“ vysvětluje.

Šikovný český zemědělec

Za ne zcela férový považuje Janovský obraz českého zemědělce v očích veřejnosti. „Bohužel dvacet let, možná i déle, je český zemědělec tak trošku dehonestovaný. Protože zemědělství je dneska skloňované jenom v pádech řepka, zemědělec zničil, zemědělec neumí, něco dovezeme,“ stěžuje si Janovský.

Český farmář je přitom podle něj šikovný, přizpůsobivý a pracovitý. „Je ale jen velmi málo mladých lidí, kteří by se tomu chtěli věnovat. Přitom zemědělství je velice náročné i na vzdělání. Ať si každý zkusí něco zasadit na zahrádce a pak také něco sklidit. A uvidí, že to není tak jednoduché. A teď si představte, že to děláte na velkých plochách. To už o tom musíte něco vědět,“ upozorňuje.

Neosobní vztahy

V souvislosti s uzavřením hranic v důsledku pandemie koronaviru se začalo také mnohem častěji mluvit o potravinové soběstačnosti a zásobování velkých supermarketů lokálními zemědělci.

„Myslím si, že to nejde,“ konstatuje Janovský a dodává: „Pro farmy mé velikosti se toho moc nezmění. Ty smlouvy, které musíme uzavřít se supermarkety, jsou pro nás, řekněme, nevýhodné. Raději dělám s lidmi, se kterými si rozumím, u kterých vím, že na čem se domluvíme, to platí. Je to takové partnerství na jedné lodi.“

Sám si přitom zásobování supermarketů v minulosti zkusil. „Tyhle vztahy jsou neosobní. Jsou ryze na finanční bázi. Řekl bych, že je to takové materialistické pojetí. To znamená, že každá drobnost se řeší zápisem, fotografováním a podobně,“ vzpomíná český farmář.

Naději vidí jedině v tom, že by velké obchody zcela změnily svou strategii zásobování. „Dneska v éře výpočetní techniky není žádný problém, že se řetězec domluví se zemědělcem na tom, aby zásoboval třeba tři supermarkety ve svém okolí. Tam už by to bylo o něčem jiném, protože my jsme schopní dovézt to zboží až na místo. Obchodní řetězec by tak řešil jen papírování, veškerá ostatní práce, včetně logistiky, by byla na nás. Ale o to podle mě nebude zájem,“ bojí se Janovský.

Přesto doufá, že by letošní zkušenost mohla ve společnosti něco změnit. „Lidé mají krátkou paměť. Ale snad si něco zapamatují a začnou se chovat trošičku jinak. K přírodě i ke všemu, co nás tady obklopuje,“ uzavírá soukromý zemědělec Jan Janovský.

Poslechněte si celý rozhovor Evy Hůlkové s Janem Janovským. Dozvíte se také to, jak je možné, že stejné odrůdy jablek chutnají jinak, nebo proč sklizeň trvá od srpna až do půlky listopadu.

Spustit audio
autoři: Eva Hůlková , Ondřej Skácel

Odebírat podcast

Související