Z této doby vyjde silnější ten, kdo má dostatek zdrojů, emocionálních i sociálních, říká psychoterapeut Drahota

„Jsme asi jedna z prvních generací, která dosud nezažívala něco tak dramatického. Lidé, kteří prožili válku nebo žili v padesátých letech ten pocit permanentní nejistoty, co bude, asi znali velmi důvěrně,“ míní.

Čtěte také

Když nečelíme žádným výzvám, nemáme na čem vyrůst, věří psychoterapeut Burian

„Vlastně nám tato situace ukázala, že okolo nás už i před tím žili lidé v permanentním chronickém stresu. Myslím si, že těžké situace, kterým jsme vystaveni, nás nějakým způsobem připravují. Buď, nás trénují nebo nám zvyšují zátěž,“ popisuje psychoterapeut.

Bude záležet na tom, co se bude dít, až tato složitá doba skončí. „Když se člověk dívá na různé paralely historie, ví, že po těžké době si ulevíme, ale že to není konec. Myslím, že se teprve bude ukazovat, kdo bude potřebný, protože to dopředu těžko odhadneme,“ míní.

Nesmíme zastavit solidaritu

„Viry porazíme tím, že jsme organizmy, které jsou schopné se sdružovat do systému, že se jenom nemnožíme a víme, že je vždy potřeba podporovat tu nejohroženější část toho organizmu. Teď v zátěži je to vidět, ale kdo bude patřit mezi ohrožené za měsíc či dva, to uvidíme,“ naznačuje Drahota.

Čtěte také

Psychologové online pomůžou nakaženým vyrovnat se s obavami okolí i se strachem o vlastní rodinu

Líbí se mu prý paralela, kterou napsal izraelský historik Harari. „Že jsme na křižovatce mezi solidaritou a izolací a že budeme potřebovat být solidární s kýmkoli, kdo bude potřebný. Nesmíme zastavit solidaritu u těch, kteří jsou dneska viditelní. A myslím, že takové nasvěcování toho co je ve stínu, se bude postupně vynořovat,“ myslí si psychoterapeut.

Kdo může ze současné situace vyjít posilněný? „Ti, kteří mají dostatek zdrojů. Jak emocionálních, tak sociálních. Mohou třeba vyjít posíleny některé rodiny, zpevní se některé vztahy, získají odolnost, větší imunitu… Je to podobné jako s virem, nevíme, jak naše tělo zareaguje,“ vysvětluje. 

Strach a úzkost

Kvůli strachu z nového typu koronaviru se mohou lidé potýkat s úzkostnými stavy. „Naše mysl, kterou proudí množství informací, se snaží předpokládat budoucnost. Otázka po budoucnosti je vlastně otázkou úzkosti: Co mám dělat, až to přijde? Co mám dělat, aby to bylo lepší? Nejvýhodnější je znát sám sebe co nejlíp. Pak máme vždycky lepší šanci v blízké budoucnosti,“ říká psychoterapeut.

Čtěte také

Útoky na nakažené? Je to strach z neznámého, který podněcují neetické výroky politiků, míní psycholog

Lidé podle něj vědí, co proti úzkosti pomáhá, ale většina není schopná tyto terapie použít. „Víme třeba o práci s dechem, o tom, že když zaplníme mysl něčím jiným, úzkost se zmenšuje, když si denně zapíšeme tři dobré věci, které se nám přihodily, úzkost se zmenšuje, když vyjdeme na kopec, úzkost bude pravděpodobně menší… Většina lidí ale nemůže použít tu dobrou radu, když už je zakletá v úzkosti a strachu. Tam obvykle vždy potřebujeme pomoc druhého člověka.“  

„Když je ten druhý člověk doma, je to skvělé, když je na telefonu, je to výborné. Když ho nemáme, tak je dobré nečekat, až to bude horší, ale obrátit se s žádostí o podporu třeba na nějakou terapeutickou linku a vyzkoušet, jestli to nemůže být cesta, která nám uleví,“ radí psychoterapeut Jiří Drahota.

Existuje nějaký návod, jak překonat strach z onemocnění? Dalo se na pandemii připravit? Jak funguje psychoterapeutická linka Anténa? Poslechněte si celý rozhovor s psychoterapeutem Jiřím Drahotou. Ptala se Naděžda Hávová.