Z pohledu odborů se stávka povedla, shodují se odborníci. Tady si lidé zvykli čekat, co za ně vláda udělá, připomíná expolitik Škromach

29. listopad 2023
Souvislosti Plus

Přibližně milion zaměstnanců se podle odborů zapojilo do pondělních protestů (27. listopadu) proti krokům vlády. Někde práci zastavili úplně, nebo alespoň na pár hodin, jinde se připojili symbolicky. Do výstražné stávky se zapojily i tři čtvrtiny mateřských, základních i středních škol.

Podle Patrika Eichlera, politického komentátora a ředitele Masarykovy demokratické akademie blízké SOCDEM nepatří pondělní protest k těm přelomovým, ale potvrdil sílu odborového hnutí v Česku.

Čtěte také

„Čeká nás rozhodování o minimální mzdě, takže tři čtvrtiny zavřených mateřských, základních a středních škol nebo dobrá účast na demonstraci na Malostranském náměstí, se dají označit z pohledu odborů za úspěch.“

„Je podstatné, že například stávka v dopravě začínala na podzim 2010 a než odbory došly na Václavské náměstí na jaře 2012, tak to trvalo půldruhého roku. Na organizaci potřebujete čas. To znamená, je-li teď rok 2023 tak před volbami 2025 možná bude čas i na velké odborové vystoupení. Do té doby totiž lidi nepřipravíte,“ dodává Eichler.

Čtěte také

Petr Zahradník, ekonom České spořitelny a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV) se domnívá, že šlo o legitimní požadavek a právo odborů vyjádřit svůj názor a zřejmě  i o kompetentní příspěvek do společenské diskuse. Má však pocit, že nebyla tak úplně integrován společný názor nebo myšlenka.

„Mezi vlastními odborovými vůdci není jednoznačná shoda na tom, co vlastně chtějí. Naši odboráři jsou ještě zdrženliví a oceňuji, že nemáme v genech vystupovat a vycházet každou chvilku s nějakým požadavkem do ulic. Například belgické nebo francouzské demonstrace bývají spojovány s paralýzou veřejné dopravy.“

Čtěte také

V pondělí se stávkovalo proti vládnímu konsolidačním balíčku, důchodové reformě, drahým energiím a za zvýšení peněz pro školství – zazněly i výzvy k demisi vlády.

„U nás jsou lidé zvyklí čekat, co udělá vláda za ně. Na Václavském náměstí obrovské demonstrace většinou souvisí se změnou režimu, takže tyto si asi nepřejme,“ říká Zdeněk Škromach, bývalý senátor za sociální demokracii, bývalý ministr práce a sociálních věcí a na začátku kariéry působil i v Odborovém svazu KOVO.

„Já si přeji, aby tato vláda postupovala směrem na Západ a brala si příklad z Rakouska, Německa a dalších, kde se vede sociální dialog a kde odboráři nemají důvod demonstrovat,“ dodává.

Původní záměr stávky

V úterý se na síti X ozvala Učitelská platforma, podle které byl původní záměr učitelské stávky zneužit a odbory se spojily i s lidmi, kteří jsou pro demokracii ohrožením a nikdy tam neměli vystoupit.

Čtěte také

„Je otázka dlouhodobého rozdílu ve vnímání práce odborů mezi Českomoravskou konfederací odborových svazů (ČMKOS), největším sdružením v Česku v čele s Josefem Středulou, a Asociací samostatných odborů vedenou Bohumírem Dufkem, která je čtvrtinová, možná pětinová,“ tvrdí Eichler.

„Dufek se z pozice systémové kritiky a snahy o obhajobu zaměstnaneckých práv a za emancipaci pracujících lidí, resp. zlepšování podmínek, přesunul na pozici silné antisystémové kritiky. Už nešetří antiněmeckými nebo antievropskými výroky, ale ani kritikou elit,“ dodává.

„Je to problém způsobu proměny české společnosti a veřejné debaty, kdy si pravicové politické strany zvykly říkat, že někdo je nepřijatelný a nedemokratický, ale nikdy to nedokázaly vysvětlit. Základem tohoto politického systému je přesvědčení, že o budoucí podobě společnosti rozhodují politické strany, a to podle síly, kterou získaly ve volbách. Násilí není přijatelnou součástí politiky v žádné podobě a základní práva jsou zaručena každému člověku,“ uzavírá Eichler.

Význam požadavků pro rozpočet

Česká ekonomika od roku 2020 v podstatě stagnuje. „Za předpokladu, že by vykázala hospodářský růst, by se z té původně stomiliardové ,sekery‘ minimálně v nějakých reálných veličinách hodnota postupně snižovala. Konsolidační balíček byl nutný krok,“ myslí si Zahradník.

Čtěte také

„Politická konstrukce je zdlouhavá a komplikovaná – v pěti stranách se kompromis se rodí podstatně komplikovaněji než v podmínkách jakéhosi osvíceného absolutisty. Komunikace mezi vládou a zájmovými skupinami má obrovské rezervy. Proto mám pocit, že kdyby si všichni sedli ke kulatému stolu a vyříkali si, co tím míní, věci by to velmi prospělo,“ dodává.

Podle něj je potřeba ve sněmovně postavit novou budovu pro 600 lidí, ze kterých údajně 400 pracuje v tzv. švarcsystému.

Čtěte také

„Bez toho nejsme schopni zajistit elementární výkon práce Poslanecké sněmovny. A pokud se bavíme o krizi demokracie a vládnutí, tak ta začíná právě tam, protože vláda se sněmovně zodpovídá.

Odbory říkají, že pokud nedostanou vážnou reakci na své požadavky, akce budou pokračovat. Vláda říká, že odmítá jednat pod nátlakem, odbory se vlastně ani domluvit nechtějí a jinak mluví jejich představitelé na jednání s ministry, jinak k veřejnosti. Odbory zase tvrdí, že vláda s nimi nekomunikuje a jejich připomínky nebere vážně.

Jak mají dvě strany vést dialog, když jedna požaduje peníze, ale druhá říká, že nejsou? Odpovědi přinese pořad Souvislosti Plus. Moderuje Patricie Polanská.

Spustit audio

Související