Jan Vávra: Mají odbory šanci něco změnit?
Na protest proti vládnímu konsolidačnímu balíčku vyhlásil předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula stávkovou pohotovost. Premiér Fiala se hned ohradil, vláda prý s odbory pravidelně diskutuje, snaží se naslouchat, zatímco odbory chtějí radikalizovat společnost a vytvářet dojem krize.
Čtěte také
Premiér Fiala zapomněl, že odbory dělají jen svoji práci a že by bylo naopak podivné, kdyby s vládními škrty souhlasily. Ovšem otázkou je jejich skutečná síla. V poslední době svolaly odbory protestní akci zatím jednou a nepodařilo se jim zmobilizovat zdaleka tolik lidí, kolik přilákali nacionalističtí populisté. Slabá pozice odborů má několik příčin.
Na první pohled je zřejmá likvidace dělnictva jako třídy, soustředěné v několika velkých fabrikách ve městech, která tvořila základnu odborů a kterou bylo možné rychle zmobilizovat. Masové odborové hnutí je minulostí, i když si to naši odboroví předáci ještě neuvědomili.
Neoliberální ideologie zdůrazňující individualismus navíc přinesla obecný odklon od institucí a nedůvěru k nim. Kromě odborů na to doplácejí třeba církve, kterým ubývají ovečky, i když zároveň narůstá počet těch, kteří se deklarují jako věřící, ale odmítají se s nějakou církví identifikovat.
Protestní akce nejsou českou tradicí
Pohled do historie nás zároveň učí, že Češi nemají v krvi tradici násilných protestních akcí jako třeba Francouzi nebo dříve britští dělníci, bojující s ikonou našich konzervativců Margaret Thatcherovou. Češi, jak známo, většinou protestují, až když je to úředně povolené. Rakousko-Uhersko jsme svrhli až po oznámení podmínek míru, kdy si uznání autonomie národů monarchie lid vyložil jako uznání nezávislosti.
Čtěte také
Proti komunismu jsme povstali až skoro jako poslední v socialistickém bloku a nebýt studentů, kteří střet s režimem vyhrotili, byli bychom možná úplně poslední. Z „revoluční“ doby také pochází jediná generální stávka, která trvala dvě hodiny. Zatím nejvíce viditelná v polistopadové historii byla pětidenní stávka železničářů v únoru 1997, které se zúčastnila asi polovina zaměstnanců drah. Stávka skončila dohodou mezi odboráři a vládou premiéra Václava Klause, který se osobně přijel se železničáři domluvit.
Protest proti bídě nestačí
V dnešní době, kdy svolávat protesty je neskonale snadnější než dříve, mají odbory silnou konkurenci v nejrůznějších populistech. Na protestech, které svolával Ladislav Vrábel a nyní Jindřich Rajchl, zaznívají totiž také silné sociální požadavky, takže populisté do určité míry roli odborů suplují.
Významný mobilizační potenciál má ale nacionalismus, volání po míru, ruské náruči, vystoupení z NATO a EU. To by naznačovalo, že samotný protest proti bídě nestačí, protože protestující potřebují najít nějakého vnějšího viníka, jako třeba Ukrajinu nebo migranty. To jim odbory těžko splní.
Odbory tedy představují pro vládu mnohem menší nebezpečí než nacionalističtí populisté. Tím, jak vláda ve svém škrtacím nadšení těžkou sociální situaci určitých vrstev společnosti bagatelizuje, si ale zadělává na nové problémy. Protože sílící ekonomické potíže vyvolávají u části veřejnosti poptávku po míru, po silných vůdcích a takzvané neliberální demokracii Orbánovského typu, hrozí nebezpečí, že důsledky ideologického přístupu Fialovy vlády nakonec pocítíme všichni.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
