Yvonne Přenosilová: Co na srdci, to do mikrofonu
Jedna z největších hvězd české pop music 60. let 20. století, rozhlasová moderátorka, vtipná glosátorka – ale také třeba ježibaba v muzikálové Rusalce nebo členka týmu pozemního personálu letecké společnosti British Airways. Tím vším byla Yvonne Přenosilová (1947–2023).
Svým syrovým hlasem nazpívala řadu hitů 60. let – Boty proti lásce, Roň slzy, Sklípek či Tak prázdná. Zpěvačka, označovaná za českou průkopnici rock and rollu, si však popularity dlouho neužívala – slibnou kariéru zastavil srpen 1968.
Čtěte také
Jako jedna z prvních signatářek manifestu Dva tisíce slov odešla do exilu už 27. srpna a následující čtvrtstoletí prožila v Mnichově, kde nejprve pracovala pro britskou leteckou společnost na mnichovském letišti a později spolupracovala s Rádiem Svobodná Evropa.
Po návratu měla své pořady dál ve Svobodné Evropě, v Českém rozhlasu a různých dalších rádiích; jezdila po Čechách se svým pořadem, do kterého si zvala zajímavé hosty, výjimečně vystupovala i jako zpěvačka nebo moderátorka.
To napadlo Karla Kryla
Její otec byl důstojník, sloužil za druhé světové války v britské armádě, v 50. letech strávil nějaký čas v komunistickém žaláři. Společně s její maminkou, původem Rakušankou, malou Yvonne posílali do baletu, na klavír a tenis, a mluvili na ni anglicky. Matka se totiž po válce zdráhala mluvit na veřejnosti německy.
Čtěte také
V roce 1963 si Přenosilové všiml při natáčení Formanova filmu Konkurs korepetitor divadla Semafor Karel Mareš a přizval ji ke spolupráci se skupinou Olympic. Zaujala nahrávkou Roň slzy s textem Jiřího Štaidla z repertoáru Američanky Brendy Lee.
Od podzimu 1965 byla členkou divadla Apollo, kde působil například Karel Gott, Pavlína Filipovská či Karel Hála. Následovaly hity Boty proti lásce, Tak prázdná či Sklípek, v nichž vynikl její dravý, syrový projev.
Po odchodu z Československa pobývala krátce v Rakousku, Velké Británii a Itálii, nakonec zakotvila v Mnichově. Vystoupila jen na několika koncertech pod jménem Silová. Pracovala jako letištní pozemní stevardka, potom se vdala za barona von Stuckmana a zůstala se synem doma.
Čtěte také
Od roku 1987 začala spolupracovat s Rádiem Svobodná Evropa: „To napadlo Karla Kryla. Vždycky jsem tvrdila, že mě redaktorská práce baví víc než zpívání,“ vzpomínala jednou.
Do Československa se natrvalo vrátila v první polovině 90. let v době, kdy se do Prahy stěhovala z Mnichova i Svobodná Evropa.
Na dráhu jedné z nejoblíbenějších českých zpěvaček už nenavázala, hrála ale například ježibabu v muzikálu Rusalka. Žila v Praze na Žižkově a svůj byt v posledních letech kvůli nemoci prakticky neopouštěla.
Pořad Archiv Plus připomíná některé klíčové momenty její kariéry, jak na ně vzpomínala především po roce 1990. Vysíláme ho v repríze.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
