Boris Jelcin. Ten, který odkázal světu Putina

6. únor 2026

Už 95 let uplynulo 1. února od narození prvního demokraticky zvoleného ruského prezidenta Borise Jelcina. Mnoho Rusů ho původně vnímalo jako demokrata a hrdinu, který skoncoval s komunistickou minulostí země. Jeho ekonomická transformace ale uvrhla miliony Rusů do chudoby a Jelcinovo vládnutí poznamenala i krvavá válka v Čečensku.

Jelcin pocházel z rolnické rodiny z vesnice Butka u Jekatěrinburgu, dříve Sverdlovsku. Vystudoval polytechniku a od mistra stavebního závodu se vypracoval až po ředitele.

Boris Jelcin v roce 1989

V roce 1968 byl povolán do oblastního aparátu komunistické strany a přelomovým se pro něj stal rok 1985, kdy ho ze sverdlovského oblastního výboru „vytáhl“ do Moskvy Michail Gorbačov.

V prosinci nastoupil do čela moskevských komunistů a brzy se stal mezi Moskvany populárním. Po neshodách s Gorbačovem kvůli pomalým reformám se do politiky vrátil jako poslanec a dotáhl to až na předsedu Nejvyššího sovětu (parlamentu) tehdejší Ruské sovětské federativní socialistické republiky.

Zvolen prezidentem

V červenci 1990 vystoupil z komunistické strany a v létě 1991 byl po nikterak výrazném vítězství (získal 57 procent hlasů) zvolen ruským prezidentem.

Boris Jelcin na archivním snímku z roku 1996

V této funkci na sebe poprvé upozornil v srpnu 1991, kdy odmítl pokus konzervativních sil o puč. Ve stejném roce podepsal smlouvu o rozpadu sovětského impéria, za což sklízel obdiv i kritiku, a auru reformátora a demokrata si pošramotil rozporem s parlamentem v roce 1993, kdy si konflikt mezi proparlamentními silami a přívrženci Jelcina vyžádal podle odhadů 187 obětí.

Asi nejvíce utrpěla jeho popularita po vpádu ruských vojsk do Čečenska v roce 1994. Přesto byl o dva roky později opět zvolen prezidentem. Volební kampaň mu pomáhali financovat tehdy vlivní oligarchové a notně mu pomohli také američtí volební experti.

Vybral si Putina

Jelcin byl aktérem řady trapných historek: při návštěvě Švédska v roce 1997 si pletl jaderné mocnosti, na jejichž seznam zařadil i Německo a Japonsko. V roce 1994 usnul v letadle tak tvrdě, že ho v Irsku, kde měl jednat s premiérem, nedokázali vzbudit. Při oslavách odchodu ruských vojsk z Německa v Berlíně se ujal po přípitku dirigování orchestru, zpíval a poté nemohl ani dojít k autu.

Boris Jelcin (vlevo) s Vladimirem Putinem v roce 2000

Předčasným odchodem z funkce prezidenta 31. prosince 1999 Jelcin nastartoval kariéru Putina, kterého si vybral za svého nástupce jako tehdy nepříliš známého premiéra. Současný Putinův režim Jelcinovi vytýká úpadek mezinárodní prestiže Ruska, rozkrádání státního majetku a jeho vývoz za hranice.

Jelcinovi je také vyčítán ekonomický úpadek země a divoká privatizace 90. let, kdy se velké majetky dostaly do rukou úzké skupiny oligarchů. Pětkrát úspěšně odolal pokusu o sesazení. Po odchodu z funkce žil ve vile za Moskvou, četl a věnoval se tenisu.

Přestože se vyprávěly divoké historky o jeho alkoholismu, Jelcin zemřel v dubnu 2007 v 76 letech na srdeční selhání a do chrámu Krista Spasitele, kde se konalo poslední rozloučení, přišlo více než 25 tisíc lidí.

autor: David Hertl
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu