Yvonne Přenosilová. Připomeňte si ji v pořadu Poslední totalitní silvestr na vlnách Svobodné Evropy
Pro poslední den roku 1988 sestavil tým Svobodné Evropy program podle úsloví „co dům dal“ a zval k poslechu bez slibu, že věrné posluchače přivede k vodopádu veselých slz.
„Rok co rok podniká pražský i bratislavský rozhlas pokus o útok na povětšinou nedobytnou tvrz diváckého smíchu – což končívá rozhořčenými dopisy a telefonáty o dalším hlubokém zklamání.“ Těmito slovy začínalo večer 31. prosince 1988 silvestrovské vysílání Rádia Svobodná Evropa.
Vzpomínání na ty zakázané
Komponovaný program nabídl balíček mluveného slova a hudby, který bychom v kulinářském duchu mohli nazvat pestrou aspikovou mozaikou ochucenou inteligentní satirou. Z rozhlasových přijímačů se linuly hlasy Hanky Dušánkové, Josefa Zbořila, Karla Moudrého, Karla Kryla a jejich hostů. Na vše režisérky dohlížel Josef Roubalík.
Svobodná Evropa nabídla vzpomínky na lidi, kteří měli v uměleckém i soukromém životě potíže, protože vyčnívali z řady – a to řada nemá ráda, neboť to ruší podstatu její existence. Jedním z takových byl i herec a komik Jára Kohout, který zavzpomínal na herce Oldřicha Nového.
V noci vzpomínek na lidi, které československý režim zakázal, nemohli průvodci nevzpomenout na Vladimíra Škutinu či Martu Kubišovou. Silvestrovské vzpomínání svůj hledáček zacílilo i do politických kruhů. Magická osmička totiž stála na konci života ministra zahraničí Jana Masaryka; Svobodná Evropa připomněla, jaký byl Masaryk „veselá kopa“.
Písničky i poselství
Jako při každém správném silvestrovském programu zněly písničky. Posluchači si vychutnávali Suchého se Šlitrem, Karla Kryla, Jaroslava Hutku, Martu Kubišovou, Yvonne Přenosilovou, Waldemara Matušku, Pavla Dobeše a v neposlední řadě i Voskovce s Werichem. Nouze nabyla ani o básně, například od Karla Kryla, či ukázky „forbínového“ umění Jana Wericha a Miroslava Horníčka.
Čtěte také
Před půlnocí Svobodná Evropa odvysílala starší novoroční přípitek, který připravil Jiří Voskovec. Zamyšlení nijak zvlášť veselé, ale s hlubokým poselstvím posluchačům v Československu a zejména krajanům rozptýleným v zahraničí: „Ztratil jsem domov. Ale našel jsem svět,“ říkal Jiří Voskovec.
Aktuální přípitek pronesl za pracovníky Svobodné Evropy Karol Procházka, po něm se ve vysílání objevil opět starší příspěvek z myšlenek spisovatele Jana Čepa.
Silvestrovského vysílání Svobodné Evropy z prosince 1988 se v archivu dochovaly všeho všudy jen dvě a půl hodiny. Je velmi pravděpodobné, že toho rozhlasového Silvestra jste neslyšeli. Archiv Plus vám nabídne alespoň ukázky z toho nejzajímavějšího. (Repríza.)
Související
-
Perly z archivu Svobodné Evropy
V období komunistického režimu u nás, kdy byla země informačně důkladně uzavřena, představovaly zahraniční rozhlasové stanice velmi důležité narušení informačního monopolu.
-
Samuel Belluš – Svobodná Evropa v těžkých časech
Samuel Belluš nepatří mezi známé postavy československých dějin. Přesto si tento slovenský demokrat a stoupenec česko-slovenské vzájemnosti zaslouží připomenutí.
-
Jiří Slavíček – pařížský hlas legendární Svobodné Evropy
V 80. a 90. letech mohli posluchači Rádia Svobodná Evropa poslouchat nezaměnitelný hlas jeho pařížského zpravodaje, který se hlásil jako Adolf Bašta. Nezaměnitelnou...
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.