Sudetoněmecký landsmanšaft. Češi a Němci na cestě od nenávisti ke smíření

Přinejmenším část vyhnanců skutečně po léta zastávala vůči staré vlasti – ať už se jednalo o Československo, nebo třeba o Polsko – poměrně nesmiřitelné postoje.

Čtěte také

Sudetoněmecký sjezd v Brně? Nepřijatelné, stále žijí pamětníci a potomci obětí nacistů, tvrdí Kotas

Ale je třeba dodat, že například tolikrát skloňovaný nacionalistický Witikobund představoval vedle organizace sudetských katolíků Ackermann-Gemeinde nebo sdružení sociálních demokratů Seliger-Gemeinde jen nepatrnou menšinu sudetských Němců.

Pravdou ovšem je, že vyhnanci byli v dobách studené války poměrně jasně podporováni vládou Spolkové republiky ve svých nárocích a dlouholetou politikou bavorské CSU ostatně bylo podporovat i organizace sudetských Němců jako svou významnou voličkou skupinu.

Legitimita pro KSČ

V některých otázkách udělal jasno rok 1989 – například otázka hranic na Odře a Nise byla finálně uzavřena až jednoznačným postojem „kancléře sjednotitele“ Helmuta Kohla na jaře 1990 v souvislosti s jednáními 2 + 4 o sjednocení Německa. Jiné otázky však zůstávaly otevřené, na česko-německé frontě to byly minimálně Benešovy dekrety a jejich platnost.

Čtěte také

O odpuštění se sudetskými Němci nemůže být řeč, zní z SPD. Hollan: Dnes historii reflektují dobře

Nemohlo tomu být jinak – v Československu, na druhé straně železné opony, byla situace po léta zabetonovaná, protože po celou komunistickou éru německá otázka představovala jeden z důležitých aspektů legitimity vlády KSČ v zemi.

Jinak řečeno: pokud se chcete cítit v bezpečí před západoněmeckým, a zejména sudetoněmeckým revanšismem, buďte rádi za to, co tu je, čili vládu komunistů a potažmo Sovětského svazu, který nikdy nedopustí, aby se Němci vrátili, popřípadě něco chtěli. Třeba i jen spolu mluvit.

Ty majetky nám nevydražujte…

Rokem 1989 dochází k zásadní proměně komunikace: už v říjnu 1989 se Václav Havel v dopise tehdejšímu německému prezidentovi Richardu von Weizsäckerovi vyjádřil, že „odsun“ a zejména to, co ho provázelo, bylo přinejmenším politováníhodné.

Čtěte také

Lída Rakušanová: „Meeting Brno“ boduje

Ze strany krajanských sdružení ovšem v následujících měsících a letech nepřicházela vždy jednoznačně vstřícné postoje. Předseda sudetoněmeckého krajanského sdružení Franz Neubauer například už koncem roku 1990 protestoval proti připravované malé privatizaci v pohraničí s argumentem, že nelze vydražovat sudetský majetek.

Neubauerovy požadavky tehdy odmítl český premiér Petr Pithart, který byl jinak v sudetoněmecké otázce dlouhodobě mimořádně vstřícným partnerem k dialogu.

„Ne všichni Němci jsou zlí“

V archivu Českého rozhlasu se z té doby zachovala diskuse z roku 1994, ve které dostal slovo i pamětník Ota Kraus, novinář a spisovatel, který svou zkušenost z nacistických vyhlazovacích táborů přetavil do několika knih a nesčetných článků.

Čtěte také

Příběh sudetského Němce z antifašistické rodiny, který chtěl založit Svaz přátel, ale stal se z něho agent StB

„Přiznávám se, že nerozumím slovu usmíření. Není co usmiřovat, je to už 50 let za námi. Ty facky na gestapu jsem nemohl zapomenut. Ale potom, když jsem poznal mistra ve fabrice, jak se choval a že mi nosil chleba a domů posílal moje motáky, tak jsem pochopil, že ne všichni Němci jsou zlí.“

Kraus rovněž upozornil na to, že odpuštění je věcí individuální a nedá se vynutit, a už vůbec ne politicky. Anebo jen s omezenými výsledky. A na druhé straně – usmíření je pěkná věc, ale jde spíš o proces než konečný stav, a hlavně – i usmíření může být pěkně dočasné, do nejbližší krize.

„Veliké usmiřování veteránů bylo u Verdunu v roce 1934, popíjelo se víno… a za pár let poté přepadli Belgii, obešli obranné valy a Francie prohrála,“ připomínal Ota Kraus v roce 1994.

Kancelář landsmanšaftu v Praze

V dubnu 2003, což se časově krylo s hlasováním poslanců Evropského parlamentu o přijetí České republiky do EU, byla v Praze otevřena kancelář Sudetoněmeckého krajanského sdružení (Sudetoněmecký landsmanšaft).

Čtěte také

Sudetoněmecký landsmanšaft je dnes folklórní spolek, zato čeští politici odsun Němců zneužívají, říká spisovatel Padevět

Kromě komunistů v té době proti otevření kanceláře protestovali i někteří členové ODS (která v té době procházela svým národoveckým obdobím), zejména Ivan Langer a Jan Zahradil, kteří dokonce podali podnět vládě, zda otevření kanceláře neodporuje českým zákonům.

V průběhu dalších let se ukázalo, že jako další informační kanál a prostředek poznávání Čechů a sudetských Němců posloužilo pražské zastoupení sudetských Němců svému účelu a k žádným třenicím už v zásadě nedošlo.

Důležité byly navíc i další platformy, bez problémů fungující už od dob podpisu Česko-německé deklarace z roku 1996, zejména Česko-německý fond budoucnosti a Česko-německé diskusní fórum.

Ty majetky už nechceme

Faktem je, že Bernd Posselt, dnes asi mediálně nejznámější představitel Sudetoněmeckého krajanského sdružení a jeho předseda zvolený v roce 2008, sice v roce 2003 hlasoval proti vstupu ČR do Unie jako výraz protestu proti tomu, že Česko nezrušilo Benešovy dekrety nebo je aspoň hlasitě neodsoudilo. Na druhou stranu pak léta pracoval na kultivaci a rozvíjení česko-německého dialogu.

Čtěte také

Brněnský odsun Němců jako temná skvrna našich dějin? Kolektivní vina je vždycky špatně, říká historik

V roce 2010 například navštívil Lidice, kde se omluvil za podíl sudetských Němců na nacistických zločinech. „Ukláníme se před našimi spoluobčany z Lidic a prosíme o odpuštění té části viny, kterou i my neseme,“ řekl tehdy Posselt.

Pod Posseltovým vedením také krajanské sdružení, tedy „landsmanšaft“, v roce 2015 (mnozí by řekli konečně) změnilo své stanovy v tom smyslu, že už nebude usilovat o prosazení právního nároku na zkonfiskovaný majetek v Česku.

Milí krajané…

I v důsledku této změny také v roce 2016 došlo k prvnímu vystoupení člena české vlády, ministra kultury Daniela Hermana, na sudetoněmeckém sjezdu v Norimberku, přičemž návštěvu předem posvětili a domluvili premiéři Česka a Bavorska Bohuslav Sobotka a Horst Seehofer.

Čtěte také

Luboš Palata: Návrat domů. Krajanský sjezd českých Němců v Brně je dojemná událost

Bernd Posselt tehdy ministrovo vystoupení přivítal jako historický moment a ocenil, že ministr kultury přijel na sudetoněmecký sjezd jako oficiální zástupce české vlády.

Hermann při svém vystoupení oslovil shromážděné „Milí krajané“. Následně zmínil jak nacistické zločiny, tak násilnosti Čechů při vyhnání a vysídlení Němců. A zároveň připomněl tolik potřebný kontext existence různých národů a národností, které spolu kdysi žily v Československu – Čechů, Němců, Židů, Romů a Poláků. „Tragické události 20. století tyto svazky narušily, zpřetrhaly a některé definitivně zničily.“

Poslechněte si celý pořad Archiv Plus, který připravil Jan Sedmidubský.