Witold Pilecki napsal první zprávy o Osvětimi, Západ jim ale nevěřil

„Někdo musí vytrvat bez ohledu na důsledky,“ vzkázal prý koncem roku 1946 do Londýna Pilecki. Odbojář, kterého polská exilová nekomunistická vláda vyzvala k odchodu z Polska.

V zemi už tehdy řádila tajná policie, řízená komunistickou vládou, dovezenou do Polska ze Sovětského svazu.

Čtěte také

Richard Glazar přežil vyhlazovací tábor Treblinka. Pak popsal, jak lágr střežili ukrajinští dozorci

O jejím počínání, o komunistickém teroru a o propadání se Polska do totální závislosti na Moskvě, měl Pilecki pravidelně informovat Londýn.

Ale na přelomu let 1946 a 1947 už mu hořela půda pod nohama. Podle toho to také dopadlo, jak připomíná v pořadu Portréty historik Zdenko Maršálek, který se řadu let systematicky věnuje historii vojenství Československa a zemí střední Evropy.

Superhrdina

Polský politolog a publicista Maciej Ruczaj už před lety napsal, že příběh Witolda Pileckého je příběhem skutečného superhrdiny, kterému chybí jediné: happy end.

Pileckému bylo na začátku druhé světové války 38 let, když začal organizovat odboj proti německé okupaci. Proslavil se pobytem v koncentračním táboře v Osvětimi. Poslední výzkumy historiků už zpochybňují zažitou legendu, že Pilecki se nechal do Osvětimi zavřít dobrovolně; pravděpodobně šlo o příkaz vedení polského odboje.

Čtěte také

Jerzy Konorski. Polský vědec, který se vzepřel stalinské ideologii

Pilecki uposlechl, s dokumenty na jméno Tomasz Serafinski se v září 1940 nechal ve Varšavě zatknout a brzy byl transportován do Osvětimi. Strávil tam téměř tři roky, během nichž posílal ven stručné zprávy o ukrutnostech páchaných v táboře.

Šlo o první svědectví o fungování smrtící mašinérie v Osvětimi. Pilecki, který tam přežil bití i tyfus, v dubnu 1943 utekl a sepsal o vyhlazovacím táboře tři podrobné zprávy. Ani ty však osud tamních vězňů nezměnily: v polské exilové vládě, ani u představitelů západních mocností se nenašlo mnoho těch, kteří by věřili tomu, co čtou.

Pilecki se pak znovu přidal k polskému odboji a v roce 1944 se zúčastnil varšavského povstání. V roce 1947 byl pak zatčen tajnou službou komunistického režimu a křivě obviněn z plánování atentátů na veřejné činitele. Během pobytu ve vězení byl brutálně mučen a v květnu 1948, ve věku 47 let, popraven. Místo pohřbení jeho ostatků nebylo dodnes nalezeno.

„Napadají mě v souvislosti s Pileckým dvě věci. Jednak jeho osudové květny; v květnu se narodil i zemřel, v květnu 1947 byl zatčen. A především ty mezinárodní souvislosti: Pilecki je polskými komunistickými orgány zatčen a mučen od jara 1947. V Polsku se tedy dělo podstatně dřív to, co my máme spojeno s padesátými lety,“ dodává Zdenko Maršálek.