Vyhrávali Velkou pardubickou jen muži?

7. říjen 2020

Velká pardubická je prestižní dostihový závod, jehož historie sahá do 2. poloviny 19. století. Je to nejobtížnější dostih na pevninské části evropského kontinentu a druhý nejobtížnější na světě. Zúčastnit se tohoto závodu je pro jezdce či jezdkyně nejen mimořádně obtížné, ale také to dokazuje jejich jezdecké mistrovství.

Lata Brandisová

Jména těch, kteří ji vyhráli, jsou známá i méně známá. Mezi vítězi byla také řada cizinců a nevyhrávali ji jenom muži. Byla mezi nimi jedna žena, Lata Brandisová, která pocházela ze šlechtické rodiny Brandisů žijících na sídle v Řitce.

Bylo to v roce 1937 a byla to mimořádná událost. „Souviselo to se životem šlechty a důstojníků, kterým byl vlastní jezdecký dostihový sport a pro ženy tam nebylo místo,“ uvádí historik Zdeněk Hazdra.

Pořad připravila a moderuje Ivana Denčevová, literárně spolupracoval Hynek Pekárek, režii pořadu měl Michal Bureš. Hostem pořadu byl historik Mgr. Zdeněk Hazdra, Ph.D.

Svůj první závod jela Lata Brandisová v roce 1916, to jí bylo 21 let, a nedopadl pro ni dobře – spadla z koně a potloukla se. Ale její vášeň pro jezdectví ji provázela celým dalším životem, a o to vydatněji trénovala. Nejvýznamnějších úspěchů dosáhla ve 20. a 30. letech. Nejprve se dostala na stupně vítězů v dámských dostizích, a pak se rozhodla zkusit také Velkou pardubickou.

Napoprvé 5. místo

V roce 1927 to bylo poprvé a doběhla na 5. místě. O čtyři roky později to už byla medaile za 3. místo a pak přichází její vítězství 17. října 1937, kdy ji bylo 42 let. Toto vítězství mělo ale i jinou dimenzi: „Je názorným příkladem, kdy sportovní událost může mít společenský, politický a v tomto případě i nacionální podtext. Nacházíme se v období, kdy eskalují problematické česko-německé vztahy, a tak mnozí právě toto Latino vítězství nad německým jezdcem Schlagbaumem mělo i tuto symboliku,“ vysvětluje Zdeněk Hazdra.

Celá rodina Brandisů se hned po vzniku Československa přihlásila k češství a v období Protektorátu Čechy a Morava jim jejich panství bylo zabráno pod nacistickou správu. Po roce 1945 se jim jejich panství vrací, ale nikoliv nadlouho. Přichází komunistický puč a s ním zabavení majetku.

Logo

Svůj poslední závod jela Lata Brandisová v roce 1949, ale utrpěla při něm velmi vážné zranění a dokonce na čas upadla do kómatu, uvádí Hazdra. Lata byla se sestrami vystěhována do chaty v Bojově, která byla typickou letní chatou s mimořádně obtížnými podmínkami pro celoroční pobyt.

Komunisté nám vzali majetek, ale ne hrdost

Šedesátá léta pak s jistým uvolňováním poměrů znamenají i to, že po dlouhých letech – v roce 1965 – byla Lata Brandisová jako host pozvána na Velkou pardubickou.

Čtěte také

Svůj osud snášela statečně a pokorně, o čemž svědčí i její vzpomínky: „Komunismus nás vystěhoval ze zámečku v Řitce. Připravil nás o nábytek, dům, lesy a pole, ale nevzal nám lidskou hrdost. I když jsme se sestrami odcházely jako žebračky z míst, kde jsme vyrůstaly a která nám byla tak vzácná. Proto jsme navždy zaklaply tu knihu a nikdy ji už neotevřely…“

Lata Brandisová umírá ve svých necelých 86 letech v květnu 1981 u synovce ve štýrském Reitereggu, kam odjela po smrti svých sester. Otázkou zůstává, proč je vítězka takového závodu, jako je Velká pardubická, stále víceméně neznámou osobností?

„Podle mého názoru to souvisí s určitými stereotypy, které přežívají a souvisejí s vnímáním jezdectví jako výhradně mužského sportu. A druhý faktor spočívá v tom, že pocházela ze šlechtického prostředí a šlechta v českých zemích neměla ve 20. století na růžích ustláno. Brandisovi byli perzekvováni jak za nacistů, tak za komunistů,“ odpovídá historik Zdeněk Hazdra.

Reprízu pořadu si poslechněte v audiozáznamu.

Spustit audio

Související