Vůdce italských komunistů Palmiro Togliatti byl „dva v jednom“
Umírněný pragmatik a zároveň kovaný stalinista. Tak hodnotí historik Jan Adamec dlouholetého vůdce italských komunistů Palmira Togliattiho. Bylo možné spojit takové protiklady v jedné osobě? Bylo: jako umírněný vystupoval Togliatti doma v Itálii, jako stalinista v Moskvě.
Palmiro Togliatti (1893 až 1964) měl našlápnuto do těch nejlepších „středostavovských“ poměrů: narodil se v rodině účetního ve veřejné správě a učitelky. Na střední škole byl vyhodnocen jako nejlepší student ve třídě a bez problémů se dostal na práva na turínské univerzitě.
Čtěte také
Jenže otec v roce 1911 zemřel, rodina výrazně zchudla a Togliatti mohl roku 1917 studia zakončit jen díky mimořádným stipendiím. Možná i to přispělo k jeho názorovému vývoji, stejně jako ozvěna ruského bolševického puče na podzim 1917; to už byl Togliatti tři roky členem italské socialistické strany. Roku 1921 patřil ke spoluzakladatelům strany italských komunistů PCI.
V Itálii na sebe v té době narazily dvě krajní ideologie: v roce 1922 se premiérem stává Benito Mussolini a o čtyři roky později je PCI v Itálii zakázána. Většina jejích představitelů skončí ve vězení.
Postavení „posvěcené Moskvou“
Jen náhodou je Togliatti tou dobou v Moskvě na zasedání Kominterny a zatčení se vyhne. Dlouhá léta organizuje italské komunisty z exilu, je aktivní v mezinárodním komunistickém hnutí, jako poradce Kominterny je vyslán v roce 1936 do Španělska a od roku 1939 působí v italském vysílání moskevského rozhlasu.
Čtěte také
Do Itálie se vrátil až v březnu 1944 a projevil velkou dávku politické obratnosti: ochotně uznal monarchistickou vládu a 21. dubna 1944 se tak italští komunisté poprvé (a naposledy a na pouhé tři roky) ocitli ve vládě.
Od prosince 1944 do června 1945 byl Togliatti jejím místopředsedou; od června 1945 do června 1946 ministrem spravedlnosti. Nejednou byl se svými umírněnými názory v opozici proti hlavnímu názorovému proudu uvnitř PCI, jeho postavení „posvěcené Moskvou“ bylo ale rozhodující.
Ve volbách v roce 1946 dostali komunisté 19 procent hlasů, v květnu 1947 ale opustili vládu a v roce 1948 už neuspěli; zejména USA se postaraly o to, aby Togliatti byl ve veřejném prostoru vykreslován jako klíčový nepřítel italské demokracie. I tak se ještě stihl během roku 1947 výrazně podílet na přípravě ústavy, která by jinak jen těžko byla schválena – opět přes značnou opozici uvnitř PCI.
Čtěte také
Pod Togliattiho vedením se PCI stala druhou největší stranou v Itálii a vůbec největší nevládnoucí komunistickou stranou v Evropě. I když byla za Togliattiho života na celostátní úrovni stále v opozici, komunisté měli velkou moc na místní a regionální úrovni.
Postavení v čele PCI si Togliatti udržel za Stalina i Chruščova, dokázal se vyrovnat i s následky odhalení kultu osobnosti a stihl ještě zásadně podpořit Chruščova při sovětském vojenském potlačení protikomunistického povstání v Maďarsku v roce 1956.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.