Všichni zemědělci na jedné lodi? Pak nemohou být u kormidla pořád ti samí, míní šéf sedláků Šebek
Předseda Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR) Jaroslav Šebek podle svých slov nikomu nešéfuje. „Lidé, kteří hospodaří, jsou si šéfy sami sobě, to je to podstatné.“ Dodává, že určitě není „ani nejbohatším sedlákem, ani nejvlivnějším a rozhodně ani nejmoudřejším“.
„Ale dejme tomu, že jsme teď ten, kdo zrovna dostal štafetový kolík. Kdo působí v asociaci už dvacet let, takže o ní asi něco vím. Dostal jsem tu důvěru, tak se ji pokouším nezklamat,“ tvrdí Šebek v pořadu Hovory.
Čtěte také
Česko má ale takzvané duální strukturu zemědělství, tedy velké množství malých podniků a malou skupinku extra velkých podniků. „Tím jsme v celé Evropské unii unikátní, myslíme si, že to není dobře. A snažíme se to nějak změnit,“ říká za asocioaci Šebek.
ASZ ČR by tak podle svého předsedy chtěla mít větší vliv. „Protože se domníváme, že současná zemědělská politika je zakletá v postsocialistickém vidění a už uběhla spousta času od sametové revoluce, abychom se na to koncepčně dívali konečně jinak. To se ale tady bohužel zatím neděje.“
Současná zemědělská politika je zakletá v postsocialistickém vidění.
Jaroslav Šebek
„Co by společnost měla konečně pochopit, je, že model farmáře, který na své farmě žije a předává ji pak i svým nástupcům, je nejfunkčnější, nejjednodušší a nejpříznivější po všech stránkách. Takový farmář totiž uvažuje globálně, ale jedná lokálně.“
„Tím chci říct, že rodinná farma by měla být páteří českého zemědělství, přitom ale nezpochybňujeme jakékoli formy zemědělského podnikání. Myslíme si, že všechny jsou potřeba, všechny mají svůj důvod a mají své místo na slunci. Ale zdá se nám, že tím, že vlastně po celém světě tento model funguje přes rozvoj různých technologií, tak se to vlastně nevylučuje. Důležité je lokální pojetí zemědělství, které nejde ničím nahradit.“
Musíme změnit uvažování
Jaroslav Šebek tvrdí, že by se i česká státní zemědělská politika měla konečně stát víc evropskou.
Čtěte také
„V té chvíli by své postavení zlepšil celý venkov, který by tak byl schopen získat víc ekonomických příležitostí, navíc by to určit víc pomohlo i samotné krajině. Ten, kdo hospodaří v místě, ve kterém žije, tak má rozhodně lepší vztah k půdě než ten, kdo o zemědělství rozhoduje od stolu, z nějakého vzdáleného místa. Tím ale nechceme říct, že jedni jsou horší a druzí špatní, ale vztah – tak ten u nich rozhodně není.“
Navíc pozoruje i pnutí mezi oběma druhy zemědělců.
„Ty tlaky jsou významné. Vždy se říká, že by zemědělci měli být na jedné lodi, ale to nefunguje. Protože někdo chce být pořád u kormidla a někdo by měl zůstávat v podpalubí. To se nám nelíbí, nechtěli bychom, aby to tak pokračovalo. Je povinností ministerstva zemědělství a je i přínosem pro český stát, pokud se bude věnovat víc podpoře menších či středních subjektů. Ať už dělají cokoliv ve své obci. A všem se to nakonec vyplatí,“ dodává předseda Asociace soukromého zemědělství ČR Jaroslav Šebek.
Celý rozhovor pořadu Hovory si poslechněte v audiu, ptala se Eva Hůlková.
Související
-
Jak skloubit výnosy a ochranu krajiny? Ekologické zemědělství nestačí, varuje rostlinný genetik
Svět hledá odrůdy plodin, které uživí lidstvo, ale nezničí krajinu. „Drahé potraviny mají tu správnou cenu,“ říká Barbora Kebová z nevládní organizace Zachraň jídlo.
-
O odvaze, zarputilosti i byrokracii. Příběh dvou sedláků, kteří znovu budují rodinná hospodářství
Práce českých sedláků je někdy v souladu s Krylovým „orat a sít od rána do soumraku“, jindy zase ve vleku evropské byrokracie, pokud usilují o nějaký dotační titul.
-
Hospodaříme ve svém mlýně po generace, jsme tam usedlí, říká o rodinném statku sedlák Vladimír Kuncl
„Náš rod hospodařil ve mlýně už po mnoho generací, můj prapředek ho koupil už v polovině 18. století a od té doby tam pořád jsme, i když se jméno už dvakrát změnilo.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.