Vraťte se zdraví a krásní aneb Jak lidé z města trávili ve 30. letech dovolenou na letních bytech

V té době jsme se teprve učili jak nakládat se svým volným časem. Důležitým impulsem přitom bylo uzákonění osmihodinové pracovní doby v prosinci roku 1918, a pak zákonné úpravy podmínek pro čerpání dovolené, přijaté o dva roky později.

Volný čas také významně ovlivnil přesun zaměstnanosti od zemědělství do průmyslu. V meziválečném období vznikají první cestovní kanceláře, které se zaměřují hlavně na Jugoslávii, ale v jejich nabídce byla i exotičtější místa jako Egypt. Podstatná část lidí, ale trávila své volno v tuzemsku.

Letní byty a tramping

Tématem dovolených se brzy po svém vzniku začal zabývat Československý rozhlas. U mikrofonu se střídali především lékaři, kteří se snažili připravit zejména městské posluchače na záludnosti venkova.

Čtěte také

Byla první republika jen Masarykova a Benešova? Na Antonína Švehlu se mělo zapomenout

Takto to dělal například Vladimír Vondráček: „V našich venkovských hostincích neumějí nic jiného než vařit vepřovou, telecí, hovězí, kuře a husu. Žaludky a střeva jsou pak orgány, které nejvíce na dovolenou doplácejí.“.

I přes tato „nebezpečí“ byl český a moravský venkov nejčastějším cílem dovolené. Na venkov se jezdilo na letní byty. Letní byty fungovaly tak, že se domácí rodina odstěhovala na půdu a světnici přenechala za úplatu hostům z města tzv. letňákům či lufťákům.

Masivnějším hnutím, zejména kvůli finanční dostupnosti, se však stal tramping. „Někteří trempové si postupně stavěli objekty na víkendové přebývání, což byl zárodek chataření a chalupaření,“ vysvětluje historik Masarykova ústavu Martin Franc. Tento fenomén se naplno rozvinul až v šedesátých letech. Před tím jsme absolvovali období kolektivně organizovaných dovolených.

Výběrová rekreace

Dovolené na podnikových zotavovnách nejsou výdobytkem politického převratu v roce 1948. Základy k výběrové rekreaci položili už nacisté v období protektorátu: „Nacisté potřebovali získat si loajalitu zaměstnanců, kteří pracovali v průmyslu, a proto pro ně pořádali různé volnočasové aktivity,“ připomíná Martin Franc.

Čtěte také

Byla KSČ za první republiky státotvornou stranou? Bez uzardění říkám, že nebyla, odpovídá historik Pernes

Po válce se staly odborářské dovolené opravdovým fenoménem. Jejich síla byla v tom, že dovolenou dostávali lidé za odměnu a navíc se na ní potkávali s lidmi z dalších profesí a různého postavení. Jedna věc ale byla podle historika France nedotažená: „Vybraný člověk se takové dovolené zúčastňoval samostatně, což rozbíjelo systém rodinného trávení dovolené.“

Místem pro trávení rodinné dovolené, ale i volných víkendových dní se tak staly chaty a chalupy. Chalupaření, tedy vlastnictví kamenných domů, bylo na rozdíl od chataření zpočátku omezeno určitými zákonnými předpisy: „Zákon neznal pojem chalupa a nárok na chalupu – tedy na další druh bydlení měl v padesátých letech nárok pouze velmi omezený okruh lidí – umělci, vědci, veřejně činné osobnosti, funkcionáři a to bylo všechno,“ vysvětluje historik Martin Franc.

První chalupářské oblasti vznikly v Sudetech, kde se nepodařilo trvale osídlit všechny objekty po odsunutých Němcích. Chalupaření posílil také pokračující masivní odliv obyvatel z venkova a přinutil představitele místních samospráv k tomu, aby nebránili užívání prázdných objektů pro rekreační účely. Chataření a chalupaření je v mnoha podobách oblíbené i v současné době. Stejně jako cesty do zahraničí.

Zahraniční dovolená

Zahraniční dovolená pro nás byla někdy nedostupná z finančních důvodů, jindy z důvodů politických. Nejčerstvěji jsou v naší paměti zapsány peripetie spojené s výjezdem do západních zemí v době totality.

Čtěte také

Slováky jsme měli za první republiky za zaostalé bratry, které vyspělá česká společnost musí vychovávat, říká novinář Erik Tabery

Vzpomíná spisovatel Hynek Jurman: „Na jednom setkání brněnské pobočky svazu spisovatelů jsme probírali možnost zájezdu do Vídně. Dlouhé měsíce jsme vyřizovali výjezdní doložky a devizové přísliby a nakonec nám výjezd nepovolili. Národní umělec Jaromír Tomeček tehdy pronesl větu: A to by nešlo jako dříve, že by maminka spíš uvařila oběd, my sedli na vlak a jeli do Vídně, jak to bejvávalo?“

Možné to bylo až po otevření hranic v roce 1990, kdy začaly doslova nájezdy českých turistů do nejatraktivnějších míst Evropy.

Dnes se situace sice uklidnila, ale přesto u nás touha po zahraniční dovolené stále roste. Z údajů Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd ČR vyplývá, že v roce 1993 cestovalo na zahraniční dovolenou 16 procent obyvatel České republiky, v roce 2000 to bylo necelých 30 procent a v roce 2011 už 40. Přesto stále rádi kombinujeme pobyt v zahraničí s dovolenou na chatě či chalupě.

Příležitostí pro strávení naší dovolené máme tedy velkou spoustu. Možná vám při výběru letošní dovolené pomohou slova Dr. Vladimíra Vondráčka, která pronesl v rozhlasovém vysílání v roce 1938: „Dovolená, má-li býti pořádnou dovolenou, musí znamenat radikální změnu života, ovšem k lepšímu.“ Něco na tom asi bude.

Víc si poslechněte v repríze pořadu z roku 2013.