Vojenský psycholog Štrobl: Vraždící teroristé Hamásu? To snad byli čistokrevní sadisté na drogách

„Vždy, když dochází k válečným zvěrstvům a podobným činům, je důležitým faktorem prožitek bezmoci a ponížení, který si pachatel s sebou nese. On na to pole vstupuje jako někdo, kdo se cítí být ponížen, cítí se bezmocný nebo jako někdo, kdo sám byl dřív oběť někoho jiného. Najednou se mu vytvoří prostor to celé ,smáznout‘ tím, že udělá oběť z někoho jiného,“ vysvětluje vojenský psycholog.

Čtěte také

Nejdůležitější voják není ten, který nejpřesněji střílí, ale který se dokáže podvolit vůli velitele, říká psychiatr Vevera

Jako příklad uvádí šikanujícího, který je často bývalou obětí šikany. „Nedělám si iluze, že ti, co přišli z Gazy, měli až do té doby život růžový. Druhá věc je, čí vinou, ale to teď nechme stranou. Nepochybně šlo o lidi zneužívané, možná šikanované,“ hodnotí teroristy, kteří například v kibucu Be'eri zavraždili nejméně 125 lidí, další pak odvlekli do zajetí v Pásmu Gazy. Šokující pak je, že některé děti vraždili před očima jejich vlastních rodičů.

„Těch, co tam z Gazy ,vlítli‘, bylo přes dva tisíce. Měl jsem možnost vidět nějaké záběry – a je vidět, že se toho dopouštěly i ženy. Byli tam muži-ozbrojenci na motorkách apod. a pak se tam najednou vyskytují ženy a starší lidé, kteří si odnášejí věci typu telefony a elektronika a pak odvádějí rukojmí, což nejspíš vůbec nebylo plánováno, ale když už se ta možnost naskytla, tak si je s sebou odvedli. Proto se ukazuje, že šlo o masový jev.“

„Druhá věc je, že to bylo někým řízeno – a ten někdo jim řekl, kdo půjde, kdo ne. Takže to neudělali všichni lidé z Gazy,“ doplňuje vojenský psycholog.

Čistokrevný sadismus

Často se hovoří o dehumanizaci válečných obětí, ale 7. října šlo podle psychologa o něco horšího.

„V těch úplně nejextrémnějších případech tam podle mne k dehumanizaci vůbec nedošlo,“ myslí si. „Protože když někoho mučím, týrám, když si užívám, že mám tu moc a umučím dítě před zraky rodičů, to není dehumanizace, ale čistokrevný sadismus. A sadista potřebuje v tom druhém vidět člověka, jinak by ho to nebavilo.“

Čtěte také

Je znepokojivé, jak jsme biologicky ochotni zabíjet, říká psychiatr Vevera

Vojenský psychiatr Jan Vevera před časem v Osobnosti Plus popisoval, že je znepokojivé, jak je člověk biologicky nastaven a ochoten zabíjet. „Morální zábrany jsou relativně malé a to, co hraje klíčovou roli, je kultura,“ řekl tehdy Vevera, psycholog Štrobl s ním souhlasí.

„Totiž to, co my nazýváme kulturou – nevraždíme se, nekrademe, neznásilňujeme –, je ale jen tenoučká slupička na povrchu našeho nevědomého, velmi impulzivního a pudového já. A už v minulosti různé kultury vždy přišly na to, že aby vůbec mohly přežít, musí tento druh chování limitovat. Musí tomu dát nějaký řád. Například: Budeme zabíjet, ale pouze ve válkách, a když už ve válkách, tak máme Ženevské úmluvy a podobně.“

„Pak jsou ale kultury, které tímto procesem neprošly, nemají žádné bloky proti tomu zabít kohokoli, včetně žen a dětí. My ale stále máme představu, že naše hodnoty, naše křesťanská civilizace je všeobecná, ale tak to není,“ zdůrazňuje.

Čtěte také

Komentátor Šídlo: Na Izrael klademe stejné požadavky jako na sebe. Jenže Hamás je úplně jiný nepřítel

Někteří jsou tak podle vojenského psychologa vlastně schopni všeho. „A i u nás, dokud nám to kultura ,nezakáže‘ nebo nezabrání. Rád bych řekl ještě jednu důležitou věc, a to že preventivní nástroj v jakékoliv kultuře není ani tak ten samotný trest, který následuje, ale to, jak se na mne pak bude společnost dívat.“

„Jinak řečeno: Pokud by se v novinách objevilo, že jsem někoho týral, tak i když mne pak soud hypoteticky osvobodí pro nedostatek důkazů, tak si ode mě nadosmrti už ani ,pes kůrku nevezme‘,“ uvádí s tím, že jsou ale země, kde za zvěrstva lidi tleskají.

Podpora Hamásu budí obavy

Propalestinské demonstrace tak vojenský psycholog vnímá jako nebezpečné a neměli bychom je podceňovat. „To v žádném případě – a je to stejně důležité jako to, co se stalo v Izraeli.“

Zároveň by blízkovýchodní kulturu neházel „do jednoho pytle“, nejsou všichni stejní. „Ale pokud máme enklávu, jako je Gaza, která je od roku 2007 vedená Hamásem – a my nevidíme ani v západní Evropě Palestince, kteří by protestovali proti Hamásu jako proti něčemu odpornému –, tak by nás to mělo trápit.“

Čtěte také

Unesené Izraelce nedrží ti, kteří vyjednávají o jejich propuštění, vysvětluje analytik Daniel

„To, že neprotestují lidé v Gaze, chápu. Hrozil by jim třeba trest. Budiž. Ani nic nebrání lidem na Západě vyjádřit, že mají s Izraelem nějaký problém. I tomu celkem rozumím, i způsob, jakým se tento problém řeší, je pro ně nepřijatelný. Ale tohle nevidíme a to by nás mělo hodně zajímat,“ nabádá.

A uvádí další příklad, a to konec 2. světové války, kdy byli Němci konfrontováni s tím, co se během ní stalo. „Nejčastěji se ozývaly hlasy, že to udělal někdo jiný nebo že se to nestalo vůbec. Tím ta společnost říká, že to bylo tak strašné, že se k tomu nemůžeme hlásit, a to třeba i popíráním. Zároveň ale nepopírá skutečnost, že zabít šest milionů Židů bylo příšerné – tento postup je známkou společnosti, která stojí na stejných hodnotových základech podobně jako zbytek světa.“

„V momentě, kdy ale společnost říká, že je v pořádku vraždit civilisty, děti, ženy a my se proti nějak nepostavíme, nebudeme to kritizovat, tak mě to zlobí, a to včetně chybějících názorů autorit. Možná mě to neděsí jen proto, že žiji v ČR, kde tento problém zatím není tak velký. Kdybych žil v Německu, tak bych se bál,“ uzavírá.

Proč? To už si poslechněte v audiozáznamu pořadu Osobnost Plus Barbory Tachecí. (repríza)