Hledání viníka. Rusko si dokazuje, že Židé nesou odpovědnost za neštěstí, míní publicista Fištejn

Čeká nás více antisemitská budoucnost než jak tomu bylo dosud?

Židé se liší od mnoha jiných tím, že zpravidla žijí nejen ve svém lidském osudu, ale i v dějinách a dějiny jsou plné obdobných případů vyostřování antisemitismu. Je to svým způsobem přirozený efekt.

Čtěte také

Jednostátní řešení absolutně nedává smysl z pohledu Izraele ani Palestinců. Je zapotřebí se dohodnout, domnívá se politolog Weiss

Když lidstvo zbloudí, nemá, nezná cíl, ale zná strádání, tak ho racionalita nutí hledat centrum, které je odpovědné za špatný stav světa, a pak viníka. Hledání viníka je to nejpřirozenější.

Náboženství to pojmenovává jako vyvolenost. Ne k bohatství, k moci, ale k tomu, aby lidstvo mohlo promítnout a vtělit všechny svoje viny i neštěstí do této kategorie lidí.

Člověk si pak myslí: „já jsem přece zlatý, takový dobrák. To bych neudělal. Je tady ale nějaký viník.“ A to jsou Židé. Jsou předurčeni k tomu posloužit lidstvu v roli neodmyslitelných viníků. Čím zbloudilejší lidstvo je, tím jednodušší je hledání. Na roli viníka nemusíte vypisovat konkurz, ten už byl vypsán dávno.

Na roli viníka nemusíte vypisovat konkurz, ten už byl vypsán dávno.
Jefim Fištejn

Leonid Geršovič z telavivské univerzity v reakci na události v Dagestánu řekl serveru Seznam Zprávy: „Na jednu stranu sice ruské vedení oficiálně tvrdí, že není proti Židům a Izraeli, na druhou stranu ale přicházejí se sofistikovanější formou antisemitismu, než jsme zažívali v minulosti“. Co je teď sofistikovanější formou antisemitismu, kterého se Rusko dopouští?

Rusko není momentálně vůbec schopno vymyslet něco radikálně nového. Je to pokus dokázat, že i v minulosti nesli Židé odpovědnost za různá neštěstí. Pro jedny to bylo náboženské myšlení, nějaký druh potrestání za zabití božího syna, pro druhé to bylo kvůli jejich sociální úloze, pro třetí výmysly nejrůznějšího druhu.

Pro ty, kteří se zajímají o dějiny antisemitismu, doporučuji slavnou polemiku od Josepha Flavia o řeckém alexandrijském filozofovi Apionovi s názvem Polemika proti Apionovi. Jedná se o první tisíciletí našeho letopočtu. Budete se divit, ale všechna ta nařčení už jsou obsažena tam. V tomto smyslu lidstvo nevymyslelo nic nového.

Čtěte také

Nelze očekávat jiné řešení než násilí. Izrael vznikl v prostředí, kde je naprosto nechtěný, říká poradce Kartous

Sofistikovanost je právě v tom, že dnes na moderních příkladech jako třeba druhá světová válka nebo nacismus někteří politici s nedostatečně vyvinutým intelektem, řekl bych až s kognitivní disonancí, se v tom snaží vidět vinu Židů.

Ne náhodou ruský ministr zahraničí Lavrov prohlásil, že Hitler je Žid. Lež, která byla vyvrácena tisíckrát. Hitlerův původ je mimořádně dobře znám. Anebo když Putin začíná útočit z antisemitských pozic na své oponenty: snaží se odhalit jejich domnělý nebo skutečné židovský původ jako kdyby na tom záleželo.

Kupříkladu o svém dřívějším spojenci a dnešním protivníkovi Anatoliji Čubajsovi, který patří k takzvaným systémovým liberálům, prohlásí, že je to Žid. Uvede falešné, naprosto nepodložené otcovské jméno. Jen aby udělal narážku, že to, co je v opozici vůči němu, jeho režimu a vůči válce, tak musí být nutně vysvětleno židovským původem.

Proč ruský prezident Vladimir Putin a izraelský premiér Benjamin Netanjahu působili jako političtí přátelé? A jaké by mělo být řešení současného konfliktu na Blízkém východě? Poslechněte si celý rozhovor. Moderuje Barbora Tachecí. (repríza)