Krvavé období, kdy se lámou charaktery. Padesátá léta nás odnaučovala slušnosti, popisuje Padevět

Nacistický režim byl podle Padevěta usilovnější ve vraždění obyvatel. Na druhou stranu v období po roce 1948 byli zabíjeni i lidé, kteří třeba bojovali právě proti nacismu, srovnává nakladatel. Tato doba tak v české společnosti podle něj zanechala hluboký šrám.

„Je to opravdu velmi krvavé období, kdy se lámou charaktery, kdy nás ta doba odnaučovala slušnému vychování, vstřícnosti, kdy se opravdu změnila společnost,“ vysvětluje spisovatel a věří, že by se něco podobného nemohlo opakovat.

„Dějiny jsou nevyzpytatelné a stát se může cokoliv – zítra, pozítří, za rok, za dva roky. Ale pevně doufám, byť samozřejmě doufání nestačí k tomu, aby se věci hnuly správným směrem, že to, co zažívala česká, moravská, slezská a slovenská společnost na konci 40. a začátku 50. let, to znamená státní teror vůči obyvatelům, už se nebude nikdy opakovat,“ popisuje.

Čtěte také

Převrat v únoru 1948 začal mnohem dřív, možná už podpisem smlouvy se Sovětským svazem v prosinci 1943, říká historik Stehlík

Spisovatel přiznává, že pochopit tuto dobu není úplně jednoduché. „Nedávno jsem měl besedu na jednom českém gymnáziu, kde jsem studentům vysvětloval třetí odboj a padesátá léta. Je strašně překvapila informace, že ano, existoval státní soud, který soudil výhradně ‚politické zločiny‘, kde o rozsudcích nerozhodovali soudci, ale Ústřední výbor KSČ, respektive jeho předsednictvo.“

„Tito studenti, kteří jsou zvyklí žít v demokracii, kteří jsou vychováváni v tom, že soudy jsou nezávislé, vůbec nemohli pochopit, že ještě před procesem bylo o rozsudcích trestu smrti už dávno rozhodnuto,“ doplňuje.

„Váš život mohli ovlivnit lidé, které jste třeba předtím znali. Mohli ho ovlivnit vaši sousedi, spolužáci ze školy, ze kterých se najednou stali konfidenti StB. Čili život byl ve stejném, nebo možná dokonce v dramatičtějším ohrožení než během protektorátu,“ připomíná.

„V dobré víře“

Padevět také poukazuje na to, že Komunistická strana Československa byla pouze poslušnou převodovou pákou Moskvy a byla tedy zcela podřízena Sovětskému svazu. Přesto zdůrazňuje: „Nenalhávejme si, že nám ten teror udělali nějací Rusové nebo někdo z venku. My jsme se o to postarali v podstatě sami.“

Čtěte také

Únor 1948: Musel se stát, nebo stačilo jen jinak nastavit výhybky?

„Byli to obyčejní lidé, kteří třeba po válce v dobré víře chtěli budovat nové Československo, kteří chtěli spravedlivý sociální stát, – a za to se jim nemůže samozřejmě nikdo divit – kteří v roce 1946 volili Komunistickou stranu Československa. Pokud byste si přečetli volební program KSČ z roku 1946, tak to je program umírněné levicové strany,“ přibližuje spisovatel.

„Komunisté lhali jako obvykle a spousta lidí jim uvěřila v tom poválečném nadšení a v opravdové touze budovat novou republiku, nový společenský řád. Lidé tomu skutečně věřili, skutečně byli nadšeni a podlehli rétorice budované už těsně po válce, že nás osvobodil Sovětský svaz. Byť osvobození vypadalo tak, jak vypadalo,“ dodává.

Následně přišla krutá padesátá léta, která ale stejně některým lidem názor na komunistickou stranu nezměnila. „Myslím, že některým to nedošlo nikdy. Podívejte se na dnešní dobu, kolik lidí je ochotno věřit i té nejstupidnější propagandě. A komunistická propaganda jela na plné obrátky už před únorem 1948,“ dodává Padevět.

Celý díl pořadu Osobnost Plus se spisovatelem a nakladatelem Jiřím Padevětem si můžete poslechnout ze záznamu v úvodu článku.