V Gaze neexistuje bezpečné místo. Osvobození rukojmích není nejvyšší prioritou Izraele, říká blízkovýchodní zpravodaj

Izrael souhlasil s navýšením humanitární pomoci, která proudí do Pásma Gazy z Egypta. Chce tak přimět ještě více lidí, aby se evakuovali na jih, protože právě tam bude pomoc distribuována. V posledních dnech přitom do Gazy vjelo méně než dvacet kamionů denně – k uspokojení základních potřeb obyvatel by jich ale podle OSN mělo být denně nejméně sto.

Čtěte také

Gita Zbavitelová: Začala nová fáze izraelské operace

Přísun pomoci na hraničním přechodu zdržuje byrokracie a nutnost každý kamion vyložit, zkontrolovat každý balíček a znovu naložit.

Dovážet se smí jen potraviny, léky a voda, naproti tomu palivo Izraelci vnímají jako surovinu dvojího užití – potřebují ho nejen nemocnice, ale i Hamás pro ventilaci svých podzemních tunelů a další vojenské účely.

OSN v pátek přijalo rezoluci vyzývající k humanitárnímu příměří, proti byly Spojené státy a dalších dvanáct zemí včetně Česka. Američané ale o víkendu vyzvali Izrael, aby rozlišoval mezi hnutím Hamás a civilisty. „Spojené státy mají velký vliv na to, aby horké hlavy generálů po masakru ze 7. října zchladly,“ uvádí Macháček.

„Slovo příměří je teď ale pro izraelskou vládu červený hadr – odmítá, že by se mělo přestat bojovat či začít uplatňovat humanitární pauzy, o kterých mluví spousta západních států včetně USA. Ale dříve či později k tomu dojde – jedna věc je rétorika vlády, druhá fakt, že se bude jednat o osudu zhruba 230 rukojmích, které Hamás v Gaze drží,“ dodává.

Rodiny rukojmích jsou prý ale z jednání izraelské vlády nervózní. Premiér Benjamin Netanjahu se s nimi setkal až tři týdny po masakru, navíc se nezdá, že by osvobození rukojmích bylo největší prioritou vojenské operace.

Nový začátek?

Mezi Izraelci podle Macháčka stále panuje silná vůle po odplatě, podle mnohých teď musí Gaza jako celek pykat. Mnozí levicově orientovaní Izraelci jsou prý ovšem stále přístupní dialogu s Palestinci. Paradoxně i obyvatelé kibuců, ve kterých se masakry odehrály, stále zdůrazňují, že je třeba jasně rozlišovat mezi teroristy a běžnými Palestinci.

Čtěte také

Daniel Kroupa: Hamás a radikální levice

„Zdá se mi, že ty události nakonec neměly takový vliv na radikalizaci izraelské společnosti, jaký jsem předpokládal,“ připouští zpravodaj. Současně dodává, že Izraelci a Palestinci poslední desítky let žijí odděleně a prakticky nic o sobě nevědí, což přispívá k radikalizaci na obou stranách.

Otázkou prý také je, zda má Izrael vůbec nějaký plán, jak spravovat Gazu, pokud se mu podaří odstranit hnutí Hamás. Možností je předání oblasti pod kontrolu palestinské samosprávy, anebo OSN, ke které má ovšem Izrael značnou nedůvěru.

Probíhající konflikt může dále prohloubit propast mezi oběma národy, mnozí Izraelci prý ale doufají, že podobný radikální krok by mohl vést k obnovení mírových rozhovorů a vzniku palestinského státu.

„Mírový proces je mrtvý v podstatě patnáct let. Status quo Izraeli vyhovoval a celé se to nechávalo vyhnít. Toto je možná naděje na nový krok, který by do vztahů vnesl nový přístup,“ zamýšlí se Macháček.

Jakou podporu má Hamás mezi obyvateli Gazy? Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.