Nejdůležitější voják není ten, který nejpřesněji střílí, ale který se dokáže podvolit vůli velitele, říká psychiatr Vevera

„Instinkty jsou u lidí korigované mozkovou kůrou – nesídlí jen v mozkovém kmeni, jako je to u včely. Proto je spousta ženy, které se vzdají svého sexuálního pudu a jsou z nich třeba jeptišky nebo realizují nějaké jiné své představy,“ doplňuje přednosta Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Plzeň.

Výcvik každého vojáka směřuje k tomu, aby se řítil příkazy.
Jan Vevera

„U malých skupin lidí se dá pud sebezáchovy potlačit. Například lidé z ochranky se dají cíleně cvičit, aby skočili do rány střely. Nějakým podmiňováním se může jejich pud překonat a pak i nahradit. Ale na lidech, kteří ignorují svůj pud, nepostavíte armádu, pluk, divizi. To se dá udělat leda u pěti deseti členů ochranky našich prezidentů.“

Sám za sebe jen když prchá

Kdy u vojáka přijde moment, že bojuje už jen sám za sebe? „Je to povel k ústupu: Každý chlap sám za sebe je tedy, když se prchá,“ odpovídá Vevera.

Důležitý je také voják, který sám dokáže účinně rozkazy dávat.
Jan Vevera

„Výcvik každého vojáka směřuje k tomu, aby se řídil příkazy, a tudíž to není to, co cítí, ale co mu řekne velitel. To je ta nejdůležitější jeho vlastnost, na kterou lidé ohlupeni hraním videoher rádi zapomínají. Nejdůležitější voják není ten, který nejpřesněji střílí, nejdál a nejpřesněji hodí granátem, ale ten, který se dokáže podvolit vůli velitele. Také ten, který sám dokáže účinně rozkazy dávat,“ doplňuje psychiatr.

Čtěte také

Pokud budou do ruské armády povoláváni prokyjevští Ukrajinci, je to průšvih, myslí si komentátor Dvořák o Putinově stanném právu

Jako příklad uvádí výcvik elitních Rangers. „Nenechají je vyspat – to je základ –, nedovolí jim odpočinout si, nedají najíst ani moc napít. Pak se v týmu neustále střídají role v jednotce… a vy je musíte neustále držet v pozornosti a motivovat – a pak u toho hlavně neusnout a v tomto chronickém stresu se nezhroutit,“ popisuje.

„Jak to pak vypadá v praxi? Jste před Plzní a čekáte, až tam pojede bílá škodovka s poznávací značkou, která končí, řekněme, na čísla 77. Nesmí po vás zůstat žádná biologická stopa, takže močíte do kanystru, velkou potřebu děláte do pytlíků, nesmíte si zakouřit, nesmíte mít nic teplého. A to celé trvá týden.“

Dezerce?

O vojácích na opačné straně, tedy o dezertérech pak víme, že jde hlavně o morálku v jednotce.

„Je samozřejmě větší pravděpodobnost, že se dezertéry stanou lidé z prohrávající armády. A pak je tady vnitřní motivace, tedy to, za co bojujete. Takže vás asi nepřekvapí, že kdybychom hovořili jen o naších zemích, tak největší část dezertérů byla v době Rakouska-Uherska,“ přibližuje psychiatr.  

Když někdo po 14 dnech výcviku nastoupí k důstojníkům, kteří je neznají, je to recept na dezerci.
Jan Vevera

„Ale jakým způsobem budou dezerce vypadat v rusko-ukrajinském konfliktu, je něco úplně jiného. A pro nás, kteří ,fandíme‘ napadeným Ukrajincům, to, že Rusové teď chodí do svých jednotek po velmi krátkém výcviku a ty lidi neznají, tak to velmi zvyšuje pravděpodobnost dezercí.“

Čtěte také

Ruští vojáci, kteří složí zbraně, by mohli získat status uprchlíků. Je to gesto, navrhuje Pojar

„Jednotky musejí být takzvaně spečené. Proto neposíláme do misí individua. To byla i jedna z chyb ve Vietnamu, která možná vedla k ,epidemii‘ posttraumatické stresové poruchy, respektive spolu se špatným přijetím vojáků doma po návratu. Do boje totiž vysíláme spečené jednotky, ale když někdo po 14 dnech nastoupí k důstojníkům, kteří je neznají, je to ,recept na dezerci‘,“ uzavírá Jan Vevera.

Celý pořad Barbory Tachecí najdete v audiozáznamu.