Izraelci nechtějí, aby lidé v Gaze trpěli, říká zdravotnice. Příměří nestačí, nevěří v konec konfliktu Palestinka

Paní Jirásková, jak vnímáte tu dohodu o příměří?

Erna Jirásková: Osobně to určitě vnímám jako posun dobrým směrem, protože jednak je ten konflikt opravdu už hrozně dlouhý a cíl vrátit rukojmí zpátky domů byl odsunut na nějakou druhou kolej, nebo aspoň se to tak zdálo.

Tohle je určitě posun dobrým směrem a radost z toho, že aspoň část rukojmí se vrátí, je velká. Ale samozřejmě se k tomu hnedka připojují další emoce, jako obava z toho, v jakém stavu se vrátí, kolik z nich se vrátí živých, v jakém stavu jsou zbylí rukojmí, kteří zůstávají v Gaze, a samozřejmě co to bude znamenat pro váleční konflikt.

To je strašně špatně komunikováno. Nikdo moc neví, jestli to znamená konec války, nebo je to jenom dočasné příměří. Jak to bude vypadat po 42 dnech, ke kterým se obě strany zavázaly? Vyvstává spousta dalších otázek a emocí.

Vy působíte ve zdravotnictví v Izraeli. Myslíte si, že se zdravotníci na konflikt dívají jinak než ostatní? Narážím i na vaši zkušenost, kdy jste krátce po útoku ze 7. října roku 2023 zažila, že k vám do nemocnice přivezli zraněného ozbrojence Hamásu.

Jirásková: Myslím, že ve zdravotnictví, respektive každý v té profesi je především profesionál a pracuje tak, aby opravdu zachraňoval lidské životy. To je priorita číslo jedna. To, že má nějaké soukromé politické názory, je na druhé koleji. I já to tak vnímám v průběhu celého konfliktu. 

Čtěte také

Hamás i Izrael jsou pod tlakem. Jednání o příměří mohou skutečně přinést zlom, míní analytik Tureček

Samozřejmě to, že občas se mimo práci bavíme s kolegy o politické situaci, je přirozené. Ale v rámci práce nevnímám, že by to nějak zasahovalo a ovlivňovalo naši práci. Vůbec jsem nezaznamenala, že by nějaký pacient třeba i odmítl ošetření od zdravotníka arabského původu nebo takovéto konflikty.

Víte o někom, ať už přímo, nebo jenom z doslechu, komu Hamás unesl blízké a kteří jsou dál drženi v Pásmu Gazy?

Jirásková: V rodině jedné mé známé je jeden z unesených. Ti jsou teď v těžké situaci, kdy nevědí, v jakém je stavu, jestli žije, jestli bude mezi těmi, kteří se navrátí. To je velká směs emocí a velmi těžká situace, kdy člověk nechce propadat velké naději, ale zároveň tu velkou naději má. Má strach, co bude. Je to náročná situace pro všechny rodiny a blízké rukojmích.

„Lidé jsou unavení“

Končící americký ministr zahraničních věcí Antony Blinken ve čtvrtek vzkázal, že příměří je velkou příležitostí pro dlouhodobý mír na Blízkém východě, i když jenom za předpokladu velkého úsilí a velkých kompromisů. Setkáváte se s takovým mírným optimismem v Izraeli v posledních dnech?

Čtěte také

iROZHLAS

Izrael podpořil dohodu o příměří s Hamásem v Pásmu Gazy. Musí ji ale ještě schválit vláda

Jirásková: Určitě ano, protože všichni jsou už z toho konfliktu strašně unavení. Je to strašně dlouhé. Nejenom že to přináší strašné zprávy a otřesnou situaci v Gaze, kterou určitě nechci opomenout a podceňovat, ale přináší to velké ovlivnění běžného života i tady u nás v Izraeli.

Lidé jsou prostě už unavení a chtějí konec, nějaké řešení, nějaký posun a nejenom neustálé boje. Nechtějí otevírat každý den zprávy s tím, že jsou zveřejňovaná jména dalších vojáků, kteří padli v boji. Už je to prostě dlouhé a tohle příměří přináší nějakou naději, že situace se bude vyvíjet lepším směrem.

Když jste se sama zmínila o humanitární situaci v Gaze, nakolik byla právě ta tématem rozhovorů, které jste v poslední době s Izraelci vedla?

Jirásková: Řekla bych, že se docela bavíme třeba s kamarády nebo známými o tom, že situace v Gaze v místních izraelských médiích není tolik publikovaná. Je nějakým způsobem logické, že vláda a veřejnost nechce ukazovat ty obrázky.

Čtěte také

Zpravodaj: Gazané dodnes neví o ohavnostech z 10. října. Myslí si, že to byl výpad proti armádě

Ne, že by nám na tom nezáleželo, ale koukat na to, jak umírají lidé na obou stranách, je až příliš náročné. A třeba lidé, kteří vycestovali někam do zahraničí, tak říkali, že naopak obrázky z Gazy jsou ve zprávách daleko víc než třeba informace o tom, kolik padlo izraelských vojáků v konfliktech a tak dále.

Bavíme se hodně i o tom, jak je zpravodajství nevyvážené tady a v zahraničí. Ale není to určitě tak, že by nikdo nevěděl, co se v Gaze děje. Ta situace je pro všechny tíživá, protože to v důsledku nehází dobré světlo na Izrael.

Spousta lidí tady chce pomáhat obyčejným lidem a nechce, aby v Gaze lidé trpěli, protože to přináší jenom další a další nenávist a další a další konflikty a do budoucna to určitě nepřinese nic dobrého.

Příznivci izraelských rukojmích, kteří byli uneseni během smrtícího útoku Hamásu 7. října 2023, reagují na zprávy o jednáních o příměří v Gaze během protestu požadujícího dohodu o návratu všech rukojmích domů, Tel Aviv, Izrael, 15. ledna 2025|foto:Ronen Zvulun, Reuters

Obnovení útoků?

Pro Palestince žijící v Pásmu Gazy je příměří nadějí, že se zlepší jejich humanitární situace a že budou moct začít postupně s obnovou svého zničeného území. Někteří z nich ale mají nadále obavy, že příměřím tento konflikt neskončí. 

Paní Aatayo, jaký je váš názor na dohodu o příměří mezi Izraelem a Hamásem?

Yara Abu Aataya: Asi bych začala tím, že dohoda o příměří je sice prvním krokem, ale zatím není ani trvalá a ani spravedlivá. Zatímco si povídáme, tak včera (ve čtvrtek) Izrael zavraždil dalších 80 lidí od chvíle, kdy vyhlásil příměří.

Čtěte také

Sousedství na Blízkém východě. Jak by vypadal svět, kdyby se Státem Izrael vznikl i Stát Palestina?

Co se týče rodiny, která tam stále žije – část z nich už zemřela, byli zavražděni. Část z těch, kteří tam ještě jsou, cítí vůči příměří skepsi, protože se sice mohou nadechnout, ale analýzy lidskoprávních organizací už potvrdily, že Izrael často využívá příměří k přeskupení vojenských sil a následně obnovuje útoky, takže si nejsou jistí, jestli to je úplný konec.

Jenom bych měl uvést, protože jste mluvila o 80 zavražděných, že Izrael dlouhodobě popírá, že by jeho operace proti Hamásu byla namířená proti civilistům. Pokud se nepletu, vy jste v Pásmu Gazy měla příbuzného, o kterého jste během války přišla, je to tak?

Aataya: Je to tak a nejenom jednoho. Je to babička, která odešla na konci listopadu 2024. Bohužel si nemyslím, že by válka byla směřovaná vůči teroristické organizaci Hamás. Bohužel spousta lidí umírá na nedostatek léků a jídla, jako třeba právě moje babička. Chybí jim základní věci jako menstruační potřeby, anestezie, dezinfekce, kyslíkové bomby. V rámci blokády není možné dostat se tam s těmito věcmi a Izrael neustále blokuje přísun humanitární pomoci do Gazy a ven.

Jste v kontaktu s některými svými příbuznými z Pásma Gazy?

Aataya: Ano, pokouším se každý den dovolat, ale podaří se mi to třeba jednou za tři čtyři dny. Jsem v kontaktu s bratrancem a se vzdálenými příbuznými babičky, kteří se o ni starali.

Pásmo Gazy|foto:Hatem Khaled, Reuters

Mluvila jste s někým z nich teď v posledních dnech po středečním večeru, kdy bylo oznámeno, že bylo dosaženo dohody mezi Izraelem a Hamásem?

Aataya: Ano, mluvila. V reakci na to jsem se snažila říct, že rodina cítí skepsi vůči příměří. I přesto, že se radují, že se mohou nadechnout a že můžou chvíli žít bez zvuků dronů a dalšího psychického týrání, tak stejně se bojí toho, kdy se to vrátí. Dokud nebudou mít otevřený prostor k odchodu, tak pak se příměří pro ně neděje.

Čtěte také

Novinářka: Izraelci chápou, že úplné vítězství nad Hamásem není možné. Trump chce dohodu před inaugurací

Říkáte, že výhledově by měli snad mít prostor odejít. Budou se mít kam vrátit?

Aataya: Vzhledem k tomu, že Izrael za rok shodil na Gazu 85 tisíc bomb, což je v přepočtu šestkrát Hiroshima, tak minimálně 69 procent budov bylo zničeno. My jsme přišli o čtyři byty, takže třeba moje rodina skutečně nemá kam se vrátit.

„Skutečná rovnoprávnost“

Dá se očekávat, že v příštích týdnech bude dopravena do Gazy, a tedy i vašim příbuzným a blízkým veškerá humanitární pomoc. Ještě uvedu, když jste mluvila o blokádě, že Izrael tvrdil, že nebránil nejhlavnější humanitární pomoci, aby se dopravovala do Pásma Gazy. Nicméně na druhé straně je kritika nevládních organizací, která tvrdila, že se tak dělo. Předpokládám ale, že vaši blízcí vyhlíží kamiony pomoci s velkými nadějemi.

Aataya: Je to tak, samozřejmě vyhlíží. Ale to není věc, která pomůže situaci. Jak jsem říkala, příměří je prvním krokem, ale je potřeba, aby bylo úspěšné tím, že třeba zrovnoprávní Palestince nejenom v Gaze, ale i na Západním břehu, kde se neustále potichu ukrajují další osady na území Palestiny a Západního břehu. Není to bohužel jenom o té blokádě.

Další věc, kterou bych ráda zmínila, je, že třeba ani žurnalisté nemají přístup do Gazy.

Čtěte také

iROZHLAS

‚Úmrtí tisíců kvůli dehydrataci.‘ Izrael omezil v Pásmu Gazy přístup k vodě, tvrdí Human Rights Watch

Myslíte to, že Izrael nepouští mezinárodní novináře do Gazy a odůvodňuje to bezpečnostními důvody?

Aataya: Přesně tak. Takže ani o té situaci nebylo možné perfektně nebo nějakým způsobem pravdivě reportovat.

Jak se vaši příbuzní z Gazy teď dívají na Hamás, jehož útok odstartoval tuto část izraelsko-palestinského konfliktu, která vedla k obrovským obětem na životech, k obrovské destrukci?

Aataya: Myslím si, že Hamás není začátkem toho problému.

Promiňte, mluvil jsem o této fázi konfliktu, která, řekněme, začala 7. října 2023 bezprecedentním útokem Hamásu na izraelské území.

Aataya: Moje rodina se kouká na Hamás jako na rezistenci. Zároveň je nutné říct, že 7. října to nezačalo – i přesto, že 7. říjen je neodpustitelný.

Nicméně budoucnost Palestiny vidím v jednostátním řešení, kde jsou si lidé skutečně rovnoprávní, kde diskriminace nefiguruje jako hlavní tahoun celého státu Izrael. Třeba v Hebronu jsou ulice, kam nemohou Palestinci a mohou tam jenom židovští osadníci, připomíná to Apartheid v Jižní Africe. Toto musí spíš skončit, ne Hamás.