Vládní balíčky jsou neinovativní. Ani neopisují věci, které jinde fungují, kritizuje ekonom Sedláček
V polovině svého mandátu přichází vláda s konsolidačním balíčkem, který má ozdravit veřejné finance a zpomalit zadlužování. Kabinet si od něj slibuje snížení schodku skoro o sto miliard korun – kvůli tomu se upravují sazby DPH a ruší se daňové výjimky. „Na to, jak měla vláda radikálně našlápnuto, tak to okno příležitostí, které zde bylo rok nebo dva otevřené, nebylo plně využito. Ale kdybych si mohl vybrat toto, nebo nic, tak všema deseti beru,“ říká ekonom Tomáš Sedláček.
Hosté: Apolena Rychlíková, David Klimeš a Tomáš Sedláček
Editorka: Karolína Kašparová
Zvukový obal: Jaroslav Pokorný
Grafika: František Novotný
Kreativní producent: Lukáš Sapík
Zároveň mu ale vadí, že balíček nepřináší strukturální opatření, která je nutné provést, a to nejlépe systematicky: „20 let se tu hádáme o daních, a i kdyby se vládě podařilo udělat kouzelnou reformu, kterou by podepsalo všech 12 apoštolů, tak k čemu je to dobré, když to následující vláda shodí ze stolu a na just udělá změnu opačně,“ dodává s povzdechem.
„Ten balíček naštval úplně všechny a zároveň nevyřešil problém státního rozpočtu,“ přitakává komentátor David Klimeš s tím, že vládní strany kvůli tomu porušily své předvolební sliby a přicházejí o politický kapitál.
Čtěte také
I přes vysoké deficity kolem 300 miliard korun je přitom podle něj tabu bavit se v dnešních cenách až o 130 miliardách, o které rozpočet přišel po zrušení superhrubé mzdy. „Není to zábavné, nedá se na to dívat a ta vláda nemá ekonomickou erudici,“ doplňuje.
Novinářka Apolena Rychlíková vládě vytýká nejen únavnou a nesrozumitelnou komunikaci konsolidačního balíčku, především pak ale to, že změny nepovedou ke zlepšení života obyvatel, popřípadě zlepšují život lidem, kteří to tolik nepotřebují. To vše se odráží na popularitě vlády, kterou nelze označit jinak než jako tristní. „Vláda to prokaučovala a teď už jsou všichni unavení,“ shrnuje.
Tlustý boxer?
„Každá vláda má na začátku jít na plnou forsáž. V politickém cyklu, jaký máme u nás, a který je standardem v západních zemích, máte první dva roky na to předvést, co umíte. Vláda musí přijít připravena. Lidi to přestává bavit už proto, že ty balíčky jsou neinovativní, nedochází ani k opisování věcí, které jinde fungují,“ navazuje Sedláček.
Čtěte také
Vzpomíná na slova britského novináře, který přirovnal Česko k tlustému boxerovi: nikdy nic nevyhraje, ale zároveň není úplně jednoduché ho knockoutovat. Podle Klimeše je ale otázkou, zda je pomyslný boxer stále tlustý a může se skutečně opřít o solidní ekonomické a sociální základy.
„Když začalo to raketové zadlužování, které můžeme připsat vládě Andreje Babiše (ANO) a pokračuje i s vládou Petra Fialy (ODS), tak v České národní bance argumentovali tím tlustým boxerem: ‚Vždyť jsme Češi a nedovolíme, aby něco ohrozilo stabilitu naší koruny, to se zase srovná. Jsme technokratičtí pragmatici, zvládneme to.‘ Ale my to nezvládáme. Jak makroekonomická čísla, tak ani elementární sociální konsenzus,“ zdůrazňuje.
Rychlíková varuje před tím, že důvěra občanů ve stát se může dostávat do kritického bodu a lidé si začnou klást otázku, proč platit daně, když stát nefunguje a neplní sliby, například pokud jde o platy učitelů ve výši 130 procent průměrné mzdy.
Levice byla pravicovější
„Bohužel si myslím, že vláda v ekonomické a sociální oblasti neví, co dělá. Nulová odbornost a snaha dosáhnout konsenzu dopadá tak, že opatření jsou nefunkční, nikoho neuspokojí, a ještě mnoho pokazí,“ soudí Klimeš, podle kterého vláda nedbá doporučení Národní ekonomické rady vlády (NERV).
Čtěte také
Při jejím vzniku byl i Sedláček, součástí té nynější už však není: „Je vtipné, že zrovna v konstelaci sympatické vlády i prezidenta v NERVu nejsem, protože jsem sloužil i za premiérů Sobotky a Špidly z ČSSD, což byla strana, která mi nebyla blízko u srdce, a přesto se nám povedly mnohem pravicovější reformy, než se teď daří pravicové vládě.“
Česko podle něj stále patří mezi nejúspěšnější postkomunistické země a v přepočtu HDP na obyvatele předháníme i například Izrael, Japonsko nebo Itálii. A také už není pravda, že nejbohatší zemí Evropy je Lichtenštejnsko, Lucembursko nebo Švýcarsko:
„Je to Irsko, které na tom v roce 1989 bylo skoro stejně jako my. A uteklo nám tím, že jeho reformy byly zajímavé: několikanásobně zvýšily platy učitelů i policistů a vsadily na jednoho koně. Tady si to necháváme kousek po kousku ujídat,“ uzavírá.
Politický podcast Chyba systému najdete na webu Českého rozhlasu Plus, v aplikaci mujRozhlas a v dalších podcastových aplikacích. Ve vysílání Plusu v neděli 5. listopadu po 18. hodině.
Související
-
Platit daně v eurech půjde, daňové přiznání ale bude dál v korunách. Systém by to nezvládl
Vládní pětikoalice změnu legislativy o účetnictví navrhla dodatečně během léta jako součást konsolidačního balíčku, který nedávno schválila sněmovna.
-
Julie Hrstková: Česko na křižovatce, rozpočet na červené
Pohádkové bytosti musí splnit sedm úkolů, aby se dostaly ke štěstí a mohly žít spokojeně až do smrti. Čeští politici dostali úkol jeden: stabilizaci veřejných financí.
-
Poslanci v prvním kole schválili návrh rozpočtu. „Konsolidace mohla být vyšší,“ hodnotí Nerudová
Je nově schválený státní rozpočet dostatečně prorůstový? Jak krotit deficity veřejných financí? Diskutují Danuše Nerudová a Jan Švejnar. Moderuje Karolína Koubová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.