Julie Hrstková: Česko na křižovatce, rozpočet na červené
Pohádkové bytosti musí splnit sedm nebo třeba i jedenáct úkolů, aby se dostaly ke štěstí a mohly žít šťastně a spokojeně až do smrti. Čeští politici dostali úkol jeden: stabilizaci veřejných financí. Teď, když vláda hledá úspory a příjmy v každém zákoutí rozpočtu, se zdá, že má Česko nejen daleko ke šťastnému a dlouhému žití, ale že ke každému splněnému úkolu přibydou dva nové.
Pokud shrneme nejnovější dění ve zkratce, pak víme následující: rozpočet má mít deficit 252 miliard korun, což má hodně daleko k 90miliardovým úsporám, ale je to lepší než nic. Škrtat se má prakticky všude kromě ministerstva obrany.
Čtěte také
Sice je jasné, kolik by měl každý resort škrtnout, ale není jasné kde, a jejich představitelé do poslední vteřiny doufají, že to nějak uhrají. Respektive je dost jasné, že vše, co se škrtne z eráru, nakonec zaplatí voliči, ale politici se to stále bojí říct. Na mediálně sporné body typu zdanění tichého vína vláda založí komisi a bude doufat, že se na ně zapomene. A protože nejen škrty živa je vláda, je tu připravený návrh na zvýšení rodičovské.
Pořád platí a je nutné to opakovat stále dokola, že výsledný návrh je tím nejlepším, na kterém se dokázala koalice složená z pěti politických stran shodnout. Výsledek tomu odpovídá.
Asi jako kdyby se pětičlenná brněnská rodina dohadovala o co nejvzdálenější dovolené, třeba v New Yorku, na jihoafrickém safari v thajském ostrovním ráji, případně romantické Paříži. A nakonec by všichni seděli naštvaní vedle Máchova jezera. Je tam samozřejmě krásně, ale představy byly jiné. Stejně se to má i s rozpočtem.
Skvělé vize
Výsledek šetření vlády je také takový minimalistický. Ze vzletných plánů na téma konsolidace, což není jen snížení deficitu, ale především obrat dosavadního trendu hrozivého růstu mandatorních výdajů bez adekvátního růstu příjmů, nezbylo nic.
Čtěte také
Pokud letos skončí deficit rozpočtu pod 300 miliardami korun, potom plánované snížení o cca 50 miliard není žádný zázrak. Takže je lepší tvrdit, že to zázrak je, protože výsledek by mohl být podstatně horší. Bohužel to není pravda.
Ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská spočítala, že podíl mandatorních, tedy povinných výdajů, jako jsou například důchody, dosáhne v příštím roce 60 procent. Pokud k nim přičteme i obranu, pak 80 procent. Což znamená, že zbývá 20 procent příjmů na všechno ostatní. V podstatě nebýt příjmů z evropských fondů, nedalo by se dělat nic.
Exministr financí Miroslav Kalousek pak řekl, že větší část balíčku padla na kompenzaci výdajů, které dokázala vláda Petra Fialy zvýšit sama. Na kompenzaci dědictví po vládě Andreje Babiše pak už moc nezbylo. A k tomu všemu roste dluhová zátěž, cena dluhu v příštím roce dosáhne neuvěřitelných 95 miliard korun.
Čtěte také
Druhým problémem rozpočtu či celé vlády je, že škrty na papíře nejsou provázané s reálným životem. Bezpochyby platí, že ve spoustě míst, nejen mezi úředníky, se dá škrtat. Jen k tomu neexistuje reálná vůle.
Decentralizace školství je nákladná a navíc nepřináší očekávanou kvalitu výuky. Platí to pro všechny stupně včetně univerzit. O slučování obcí také nechce slyšet nikdo. Co se týká dopravní obslužnosti – v mnoha částech země by bylo efektivnější připlatit lidem taxislužbu než se snažit o propojení autobusy, které jezdí dvakrát denně a nevyhovují všem.
Samostatnou kapitolou je navýšení rodičovského příspěvku. Ve chvíli, kdy chybí jesle, školky i školy.
Premiér Petr Fiala nedávno na konferenci Restart Česka představil svoji vizi, které oblasti by se měly rozvíjet, aby se Česko stalo hlavní křižovatkou Evropy. Nechybí dopravní infrastruktura či kvalitní vzdělávání. Vize jsou skvělé. Nemají ale nic společného s navrženým rozpočtem, který naopak lidi na křižovatce nabádá, aby projeli co možná nejrychleji a vypadli jinam.
Autorka je komentátorka Hospodářských novin
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
