Veronika Lefrancois: I v Itálii se demonstruje proti diskriminaci menšin a diskutuje o bourání soch

Je to dáno také tím, že na rozdíl od koloniálních mocností, jako byla Velká Británie nebo Francie, v Itálii se etnické menšiny začaly usazovat až v posledních desetiletích. Průměrný Ital je přesvědčený, že otázky rasové diskriminace se týkají jen států, jako jsou Spojené státy, a že jeho země tyto problémy nemá.

Čtěte také

Veronika Lefrancois: Po epidemii se Itálii vrací problém ilegální migrace

Přitom podle některých mezinárodních statistik se Itálie řadí mezi západoevropské země, kde je rasismus nejhlouběji zakořeněný. Například co se týče diskriminace vůči Romům, podle Eurobarometru zaujímají Italové třetí místo na žebříčku, hned za Rakušany a Čechy.

Zřejmě proto zaznamenalo hnutí Black Lives Matter svůj ohlas i v Itálii. Náměstí velkých měst od Turína až po Řím se začátkem měsíce vcelku nečekaně zaplnila převážně mladými lidmi, často z imigrantských rodin. Hesla na transparentech odsuzovala nejen vraždu George Floyda policií v Minneapolisu, ale také rasismus přítomný na Apeninském poloostrově.

Mnohá z nich připomínala vraždu pomocného dělníka v zemědělství Soumaila Sacko, který byl zastřelen před dvěma lety v Kalábrii. Sacko, který pocházel z afrického Mali, se pro italské aktivisty stal symbolem vykořisťování ilegálních přistěhovalců.

Mlčení bílé většiny

Čtěte také

Veronika Lefrancois: Italský fotbal za koronaviru na vedlejší koleji

V proslovech se připomínal také rasismus institucionální. Mnozí přistěhovalci například už roky vyžadují, aby byl přijat zákon o právu na státní občanství pro děti imigrantů, které se narodily na italské půdě. Až do dnešní doby tyto děti nezískávají občanství automaticky, ale musí o ně žádat v osmnácti letech věku.

Tak jako se v některých zemích objevily snahy strhávat pomníky kontroverzních osobností z dob kolonialismu, i v Itálii došlo k podobnému incidentu. V Miláně skupina aktivistů polila barvou sochu slavného novináře Indra Montanelliho, kolem kterého se v posledních dnech rozproudila polemika v médiích.

I když je podle mnohých Montanelli jedním z nejvýznamnějších italských publicistů 20. století, v mládí se jako dobrovolník účastnil okupace Habeše, kde si podle vlastních slov koupil dvanáctiletou dívku, aby mu sloužila jako sexuální otrokyně. V Montanelliho publicistických pracích se najdou pasáže, které prozrazují jeho přesvědčení o nadřazenosti bílé rasy.

Čtěte také

Veronika Lefrancois: Itálie zachraňuje turistickou sezónu

Skupiny antirasistických i feministických aktivistů se už několikrát obrátily na milánského starostu se žádostí o odstranění Montanelliho sochy.

Dosud se však setkaly s nepochopením ze strany představitelů městské správy. Naopak většina politiků kritizovala poškození pomníku s tím, že slavný novinář je jedním z tvůrců italské historie, který se velkou měrou zasadil o svobodu tisku, a že jeho život musí být posuzován v celé své komplexnosti.

Tento postoj politických představitelů je podle mnohých italských aktivistů charakteristický pro řešení rasových problémů v zemi. Jejich existence je veřejností v podstatě ignorována. I proto během nedávných demonstrací jeden z transparentů nesl nápis, že „mlčení bílé většiny znamená násilí“.

Autorka je publicistka