Ivan Štern: Sporné zastropování emisních povolenek
Emisní povolenky ETS 2 jsou ve skutečnosti nouzovým, ne příliš šťastným řešením. Zavedla je Evropská unie s dobrými úmysly a ve snaze snížit spotřebu fosilních paliv nejen v průmyslu, ale i mezi lidmi, a přimět je spotřebu fosilií alespoň omezit tak, aby za sebou zanechávali co možná nejmenší uhlíkovou stopu. Přesto by vhodným prostředkem spíš byla ekologická daň. Jenže na tu Unie nedosáhne.
Čtěte také
Daně mohou zavádět výlučně národní státy. Sotva bychom mohli čekat, že se v této otázce natolik umravní, aby ji zavedly a aby byla ve všech členských zemích stejná. Nemluvě už o možné nechuti sjednotit způsob využití jejího výnosu.
Proto Unie zvolila povolenky, cenné papíry obchodovatelné na burze a nesoucí v sobě riziko, že jejich cenu do nesnesitelných výšin vyšroubují burzovní spekulanti.
Musí trošku bolet
I když byla myšlenka povolenek zprvu přijata všemi vládami EU, po nějakém čase se některé vzpamatovaly, u nás nepochybně pod tlakem tehdejší opozice, dnešního vítěze nedávných voleb, a nutily Unii, aby cenu povolenek zastropovala.
Čtěte také
Nelze ale pominout, že mají-li mít povolenky nějaký hmatatelný účinek, musí trošku bolet. Nesmí ale bolet sociálně přehnaně.
Způsob, jak zastropovat cenu tržní komodity, nelze volit jinak, než aby sám měl tržní ráz. Ten nejvýraznější, který Unie nabízí, je častějšími emisemi povolenek zvyšovat jejich nabídku a doufat, že jejich cena klesne na žádoucí úroveň.
Otázkou ale zůstává, jestli bude tento způsob dostatečně účinný, zejména pak dlouhodobě, a jestli spekulanty, kteří mají dobrou zkušenost, jak vydělat na emisních povolenkách průmyslových, něco podobného odradí.
Trucující vláda
U každého takového opatření je třeba myslet i na jeho sociální dopady. Evropská unie na ně myslela. Z výnosu povolenek zřídí fond, díky kterému členské státy budou moci částečně vynahrazovat újmu těm nejvíce sociálně potřebným, finančně zpravidla nedosahujícím na prostředky, s nimiž by zanechávaly co možná nejmenší uhlíkovou stopu.
Otázkou je, zda naše stávající vláda, která se holedbá tím, že prosadila tržní způsoby, jak bránit horentnímu růstu ceny povolenek, věc domýšlela do konce. Je si vědoma toho, že zejména lidem žijícím v bývalých Sudetech a na severní Moravě opravdu újmu z povolenek ulehčí to, že si budou moci požádat o příspěvek na zateplení domu, na výměnu kotle na uhlí nebo při koupi elektroauta?
Nejspíš ne. Většina z nich zpravidla nedosáhne na finanční spoluúčast, takže možná úleva se jim promění jen v těkavou fata morgánu.
Nadcházející vláda se pro změnu rozhodla trucovat. Povolenky odsabotuje. Obávám se, že nakonec i ona na úkor těch nejchudších.
Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
