Vědecké dobrodružství v Indii: Degustátorům projdou ročně pod rukama tisíce tun kávy

Největší audioportál na českém internetu

Péče o plody kávovníku | Foto: Jaroslav Jindra

Poslechněte si celý příspěvek

Spotřeba klesá, ale tržby stoupají. I Češi si raději připlatí za kvalitnější kávu. Třeba z fairtradové produkce. Na plantážích a v třídírnách v jihoindické Kerale natáčel Ondřej Ševčík.

Po sklizni je potřeba kávu odslupkovat a dostat tak z každé třešně dvě zrna. Způsobů zpracování je přitom několik. „Nejkvalitnější je také to nejnáročnější,“ říká Tomáš Bílý z Fairtrade Česko a Slovensko.

Kvalitu kávy posuzují profesionální degustátoři, kterým projdou ročně rukama tisíce tun kávy. „Posuzujeme nejrůznější chutě – od kyselé přes sladkou nebo dokonce jemně slanou až třeba k hořké. Vždy za to může určitý způsob pěstování nebo pražení,“ popisuje svou roli místní degustátorka.

Techniky odslupkování používají v Kerale dvě – suchou a mokrou. Kvůli klimatickým změnám se ale při sušení nelze spoléhat jen na slunce, a tak mají místní sušičku, kde kromě kávových třešní suší třeba i koření. 

„Na panelu si navolíme teplotu, na kávu nastavujeme kolem 70 °C, a celý proces trvá nějaký 6 až 7 hodin,“ popisuje vedoucí linky Kashyap. Pro složitější odslupkování za mokra se používá speciální lis:

Minimální výkupní cena 

K tomu, aby si pěstitelé mohli pořídit výrobní zařízení, která usnadní potřebné postupy, přispívá minimální výkupní cena fair trade produkce. 

„Kilo zelených kávových zrn se na trhu vykupuje klidně i za dolar. Naproti tomu fair trade káva se vykupuje i za cenu přes dva dolary za kilogram,“ vysvětluje Bijumon Kurian. Peníze pak poslouží nejen na nákup vybavení, ale i k rozvoji komunity.

Vědecké dobrodružství z Indie poslouchejte až do pátku 15. února v 7:25 na Plusu.

autoři: Ondřej Ševčík , marz

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.