Vědecké dobrodružství v Kamerunu: unikátní výzkum na jednom z nejdeštivějších míst planety

9. únor 2018
Kamerun - O.N.

Za dalším vědeckým dobrodružstvím Českého rozhlasu Plus se redaktor Ondřej Novák vypravil do afrického Kamerunu. Unikátní výzkum opylovačů a květin již několik let provádějí vědci z Univerzity Karlovy a Akademie věd na hoře Mount Cameroon. Tamní tropická fauna a flora patří mezi nejbohatší na světě a závěry výzkumu pomůžou pochopit evoluční vztahy mezi opylovači a kvetoucími rostlinami v globálním měřítku.

Podobný výzkum v tomto prostředí žádné jiné vědecké týmy na světě neprovádějí. A to mimo jiné kvůli extrémním podmínkám, které na místě panují. „Už více než hodinu nevidím nic jiného než stromy nebo kameny. Vědci tu prý dělají unikátní výzkum, a po vystoupání šesti set metrů už se nedivím, že se do toho nikdo další moc nehrne,“ říká v reportáži udýchaný redaktor.

S vedoucím výzkumu Robertem Tropkem přichází do tábora. „Je to jedno z nejdeštivějších míst na světě. Mount Cameroon je unikátní v tom, že zahrnuje různé typy lesa a nabízí dost typů prostředí na relativně malém území, díky čemuž hostí nebývalé množství druhů i na tropické oblasti,“ vysvětluje Tropek.

S výzkumem pomáhají místní asistenti i studenti. I v období sucha panuje na místě obrovská vlhkost vzduchu. V období sucha je ale velký problém s vodou, která se musí do tábora nosit v kanystrech.

„Studujeme interakci hlavně opylovačů a květin,“ říká hlavní botanik výpravy Štěpán Janeček. Navádí techniky, aby umístili kamery tam, kam je potřeba. I na stromy.

Práce pro stromolezce

Kvůli výzkumu musí vědci občas i vylézt na strom, kam je třeba umístit kameru. Nejprve je třeba nabít prak a trefit se do rozsochy asi osmimetrového stromu lankem se závažím. Na tom pak vytáhnou horolezecké lano. Cílem je kvítek, ke kterému vědci potřebují nainstalovat kameru.

Projekt je unikátní v tom, že vědci berou prales jako trojrozměrný prostor a kamerami sledují vztahy mezi opylovači a květy od země až po koruny stromů. Kvůli lezení museli do pralesa dopravit hodně vybavení.

Jakmile Pavel Kratochvíl vyleze na strom, pošle mu Robert Topek nahoru kameru, kabel na elektřinu a ethernetový kabel, který potom připojí k počítači, aby mohl kameru nastavit. A pak samozřejmě nářadí a další věci, kterými ji ke stromu připevní.

Kamera bude na stromě 24 hodin. Celkem vědci instalovali do korun stromů asi 50 kamer a zhruba dvacítka dalších je ještě na expedici čeká.

Hledání květů

S Robertem Tropkem a Štěpánem Janečkem se redaktor Ondřej Novák také prodíral hlubokým deštným pralesem přes lávové koryto. Zamířili k jednomu z transektů. „Transekt je obecně nějaká linie, v našem případě je to linie, podél které provádíme výzkum,“ vysvětluje Robert Tropek.

„Nejdřív najdeme a identifikujeme všechny druhy kvetoucích rostlin a jednotlivé druhy potom nahráváme, abychom zjistili, jaké druhy opylovačů navštěvují květy,“ dodává.

Botanik Štěpán Janeček říká, že prales je v těchto místech sice hlavně zelený, ale stejně se tu sem tam dá najít nějaký květ. Nehledají se úplně lehce, protože některé kvítky jsou třeba jen centimetr velké.

Deštný prales je navíc plný zvuků různých druhů hmyzu, z nichž některé patří mezi opylovače. Vědci zkoumají i to, jak jsou vztahy mezi rostlinami a opylovači křehké vzhledem ke klimatické změně. Objevili také celou řadu nových živočišných druhů.

Vzájemné nepochopení

I když čeští vědci provádějí v Kamerunu výzkum už několik let, ne vždy bojují jen s vlhkostí a prostředím pralesa. Ochrana přírody v Africe má svá specifika, a tak někdy představuje komplikaci i vedení národního parku.

Pro ten je největším problémem v současné době propad návštěvnosti. Ze dvou tisíc návštěvníků v roce 2016 jich loni bylo o polovinu méně, což je velký výpadek příjmů. Park se také nachází v anglofonním regionu, který se chce dlouhodobě odtrhnout od frankofonního zbytku země. Problém představuje podle redaktora Ondřeje Nováka i pytláctví a ilegální těžba dřeva.

Mezi ohrožené druhy, které jsou lákadlem pro návštěvníky parku, patří například pralesní sloni, šimpanzi, noční opičky komby nebo různé druhy antilop.

Národní park Mount Cameroon vznikl v roce 2009 a dodnes ho financují mezinárodní organizace. Vztahy mezi českými vědci a vedením parku jsou ale komplikované. Ředitel parku jim například vytýkal, že sice dělají výzkum, ale ještě nepřinesli místním vesnicím žádné rozvojové projekty.

Vlhké sucho

Redaktor Ondřej Novák zažil na vlastní kůži i extrémní podmínky kamerunského deštného pralesa. Tam sice právě panuje období sucha, stále je to ale jedno z nejdeštivějších míst planety. Občas tu tedy zaprší a vlhkost je kolem 70 %, což dělá veškeré aktivity náročnější.

Z čeho získávají místní domorodci energii? „Nosiči třeba získávají energii z igelitových pytlíčků, které mají velikost asi jednoho panáku. Je v nich velice sladká kombinace rumu, whiskey a kávy. Oni u pytlíčku ukousnou růžek, strčí si to mezi zuby, na hlavu si dají 20litrový barel s vodou, vyběhnou 600 výškových metrů během hodiny, ucucávají z pytlíčku a z toho získávají energii,“ říká redaktor.

I když se obával místních podmínek a tropických chorob, ani jedno nakonec nebyl problém. Prostředí deštného pralesa ale bylo náročné na techniku – powerbanka na dobití telefonu mu odešla po dvou dnech, po pár dnech odešel i notebook, který se ale povedlo opravit. Elektronika se na místě dává do igelitových pytlů se silikagelem, který na sebe naváže vlhkost, podle Nováka to ale ne vždycky pomůže.

O jeho vědeckém dobrodružství uslyšíte i v Magazínu Leonardo, v pátek od 14:35 na Plusu.