Válka se může stát komukoliv a kdykoliv. Chraň pánbůh, vzpomíná Hadis Medenčević na bývalou Jugoslávii

23. listopad 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Hadis Medenčevič, host Hovorů

Hadis Medenčević  uprchl před válkou z Bosny a usadil se v Praze. Založil rodinu, ale o svých zážitcích z bývalé Jugoslávie nemluvil ani se svými syny. Teď nejen pro ně napsal knihu s názvem Krev, med a chmel. „Nejtěžší bylo být upřímný. To jsem si dal jako předsevzetí, když jsem se odhodlal sdílet své zkušenosti, zážitky a emoce,“ přiznává bosenský fotograf a počítačový expert.

„Když začne válka, dějí se ošklivé věci. Je to utrpení, smutek. Jsou to mrtví, zranění,“ líčí své pocity z války v Bosně v pořadu Hovory.

Čtěte také

V době rozpadu Jugoslávie žil v Sarajevu, městě, které ještě pár let před vypuknutím konfliktu hostilo zimní olympijské hry. A zároveň městě, které se dočkalo nejdelšího obléhaní v moderní válečné historii.

„Zajímavé je, že dokud jsem byl ve válečném prostředí, zdály se mi ty nejkrásnější sny. Byly romantické a krásné – samá louka, pole, lesy, ptáčci,“ popisuje Medenčević.

Změna přišla paradoxně až ve chvíli, kdy se dostal do bezpečí.

„Problémy nastaly, když jsme přijeli do Prahy, když člověk poprvé ucítil, že má pevnou půdu pod nohama a je v bezpečí. Noční můry pak byly na denním pořádku, a to poměrně dlouho,“ svěřuje se fotograf, který žije v Praze.

Složitý konflikt

Důvodem, proč o zážitcích z válečné zóny nemluvil ani se svými přáteli, je podle něj především složitost celého konfliktu.

„Vysvětlit to, co se odehrálo v bývalé Jugoslávii, zvláště pak v Bosně a Hercegovině v pár větách nejde. To pak nedává smysl,“ říká s tím, že i proto se rozhodl pro knižní formát.

Pořád jsem ale věřil, že ta svornost a jednota je silnější než jakákoliv indoktrinace nebo propaganda. Moje naivita neměla meze.
Hadis Medenčević

Sám přitom dlouho nemohl uvěřit tomu, že by k něčem podobnému skutečně mohlo dojít.

„Na začátku 90. let se drtivá většina Bosňáků cítila jako Jugoslávci. A když říká Jugoslávie, tak to není ani tak národní příslušnost jako idea. Idea, která znamenala bratrství, svornost a podobné hodnoty, které ve společnosti skutečně panovaly. Pak se to ale zvrhlo. To když začala vlna nacionalismu a nešvarů mezi národy,“ vysvětluje Medenčević.

Čtěte také

„Pořád jsem ale věřil, že se síla bosenského ducha udrží a že svornost a jednota je silnější než jakákoliv indoktrinace nebo propaganda. Moje naivita neměla meze. Válku jsem si začal uvědomovat, až když mi začaly na hlavu padat první granáty.“

Změny ve společnosti nepřišly ze dne na den. Na druhou stranu, eskalace vztahů zdaleka netrvala tak dlouho, jak by se mohlo zdát.

„Předcházel tomu minimálně rok, možná dva různých politických tahanic. Největší problém byl Slobodan Milošević a jeho hegemonie, která přitom neměla podporu ani v samotném Srbsku. Z určité části samozřejmě ano, ale spousta lidí to neschvalovala. Tehdy začaly mít jednotlivé státy tendence se odtrhnout. Úsilí o mírové rozdělení se ale nepotkalo s pochopením srbského prezidenta, který se to nezdráhal vyřešit válečným konfliktem,“ snaží se popsat tehdejší situaci Medenčević.

Svoboda není samozřejmost

Válka v Jugoslávii si podle odhadů vyžádala až 200 tisíc obětí, jen při obléhání Sarajeva zemřelo přes 11 tisíc lidí.

„Válka člověka přivede k myšlence, že lituje každý život. I toho nejbližšího, i toho, kterého jste v životě nepotkali. Je to něco, co schází dnešní společnosti. A tím nemyslím jen Českou republiku, ale celý západní svět, který na životy lidí v oblastech mimo Evropu nahlíží jen jako na statistiku. Jsem toho názoru, že každý život má stejnou cenu – ať je to John z Wall Streetu, Franta z Ústí nad Labem, anebo Mohammed z Iráku,“ kritizuje dnešní společnost.

Památník v Srebrenici zůstává smutným mementem krvavých bojů v bývalé Jugoslávii v devadesátých letech

Podle něj je proto důležité všímat si případných varovných signálů. Na svobodě je totiž neustále potřeba pracovat.

„Nic není samozřejmé. Musím říct, že s politováním sleduji, kam se dostala Česká republika. Blahobyt, svoboda, způsob života, který máme bere drtivá většina Čechů jako samozřejmost. Nechci malovat čerta na zeď nebo strašit. Ale není to samozřejmost, dá se to snadno ztratit,“ varuje Medenčević.

Před válkou se v médiích nejvíc objevovalo ohrožení. Dnes podobné vídám v české politice.
Hadis Medenčević

Lidé by tak měli mnohem kritičtěji pracovat s informacemi a dávat si pozor na jednoduchá řešení, které jim politici i média někdy předkládají.

„To, co se nejvíc objevovalo před válkou v médiích, na co novináři lidi ‚hecovali‘, bylo ohrožení. Dneska to vídáme v české politice – jsme ohroženi imigranty, jsme ohroženi bůhvíčím. A když je někdo ohrožený, tak hledá ochranu. A hledá ji u někoho, kdo je silný,“ všímá si bosenský rodák.

„Moje poučení je, že válka se může stát komukoliv a kdykoliv. Chraň pánbůh, aby se to komukoliv stalo a opakovalo,“ uzavírá fotograf a počítačový expert Hadis Medenčević.

Poslechněte si celý rozhovor Petra Viziny s Hadisem Medenčevićem. Ten prozradil také to, proč je kniha jeho zážitků z Jugoslávie nepochopitelná pro amerického čtenáře, a přiblížil, jak otevřená a multikulturní byla jugoslávská společnost před válkou, nebo jakou roli v konfliktu hrálo náboženství.

autor: Petr Vizina
Spustit audio

Související