Usilovat o homogenní společnost vlastně nejde. Zbyla by jen neutrální šedá masa, varuje filozof Petříček

Může ale volání po sjednocování znamenat, že se alespoň přestaneme nenávidět? 

„Abychom se přestali nesnášet, musíme hledat společného jmenovatele. A to potom znamená, že u všech začneme redukovat to, čím jsou zajímaví – až nám vznikne neutrální šedivá masa. I to může být důsledek volání, abychom si všichni rozuměli a konečně spolu dobře vycházeli,“ naznačuje.

Myšlení dopředu může, když nic jiného, Rusy zneklidňovat.

Čtěte také

Filozof Petříček: Jsme zvláštní horda neurotiků, která se děsí toho, co je i co přijde. A zhoršuje se to

„Konec nenávisti může nastat ve chvíli, kdy si u těch, které nenávidíme, uvědomíme, že jejich nenávist nebo to, že my je nenávidíme, má nějaké příčiny, za které ty, které nenávidím, ale obvykle nemohou,“ popisuje filozof.

Jako příklad pak uvádí problémy vyloučených komunit. „Problémy jejich vyloučení ale nemůžeme řešit jinak, než že jim řekneme: ,Nám na vás záleží‘. To je něco úplně jiného než se přestat nenávidět.“

Politiky nelitovat

Pokud pak jde o politiky, kteří rozdělují společnost a ke kterým má filozof řadu výhrad, říká: „Politici totiž slibují naprosto kontroverzní nesplnitelné věci a tím se snaží získat voličské hlasy. Potom může nastat hloupá situace, že se na to někdo chytí a nenávidí ty, kdo nenávidí toho, koho on má rád. A to je ta příčina, to, jakým způsobem se politik snaží prosadit.“

Čtěte také

V Rusku už není s čím lež srovnávat. Jde o nemožnost rozpoznat jakoukoliv pravdu, míní filozof Petříček

Petříček už dřív prohlásil, že litovat politiky je luxus. „Mají, co chtěli, lze si jich vážit či nelze, ale lítost není na místě. Ocitají se v obtížných situacích, které nemají jasné řešení. Není to řízením nějakého osudu.“

Podle filozofa má politika být věcí rozumu, ne sentimentu. Jakmile vzbuzuje emoce, stala se někde chyba. Předvolební prezidentskou kampaň by ale chybou nenazval.

„Byl to úmysl a strategie. Chyba je v tom, že my, když se čílíme, tak to de facto tolerujeme. Protože když agentury nebo lidé z PR předpokládají, že to bude fungovat, tak to znamená, že také předpokládají, že nám to nevadí,“ naznačuje směr svého přemýšlení.

Filozof politiky často nabádá, aby mysleli dopředu, a to na dobu, kdy už v politice nebudou. Platí to i pro ruské vojáky na Ukrajině?

Čtěte také

Putin si nemyslí, že prohrává, ale hrdinsky vzdoruje agresi celého světa. Tak to bude i „prodávat“, uvažuje psychiatr Vevera

„Myšlení dopředu může, když nic jiného, Rusy zneklidňovat. Když začneme uvažovat, jak budeme pomáhat rekonstruovat Ukrajinu, ani nemusíme říkat, že jsme přesvědčeni, že Ukrajina válku vyhraje,“ odpovídá.

„Na rekonstrukci Ukrajiny se musíme dohodnout, podílet se a už uvažovat, co bude potom. To je totiž také jedna ze zbraní,“ domnívá se Petříček.

Procházíme zásadní zkouškou

Na rozdíl od odsuzování zvěrstev, která vojáci páchají na civilním obyvatelstvu. „Odsuzování a to, že jsou předmětem nenávisti, jim nevadí. Je to jejich podivná mentalita, těžkou hlavu si z toho nedělají. Ale v okamžiku, kdy je téměř ignorujeme tím, že uvažujeme, co bude potom, tak to jim, myslím, vadí.“

„To je to nejdůležitější, dívat se dopředu. Protože procházíme jakousi dost zásadní zkouškou a na tom, jak v ní obstojíme, bude záviset i to, jak se nám bude dál dařit.“

Čtěte také

Filozof Petříček: Musíme myslet jinak, nespoléhat na zvyky praotců. Nedá se přemýšlet jako z 80. let

Pokud bychom neuspěli, tak to prý nepůjde ničím kompenzovat. „Ani nemůžeme akceptovat, že by Ukrajina přišla o část území. Jinak by si s námi Rusové dál nějakým způsobem pohrávali. No, a co pak můžeme v takových situacích dělat? Prakticky nic. Už budeme ochromeni,“ odpovídá.

A filozof Petříček dodává: „Západní svět už skutečně nesmí nesmyslně důvěřovat režimu, o kterém věděl, že je špatný. Ať už to budeme nazývat jakkoliv. A v okamžiku, kdy projevíme tuto slabost, musíme hledat poučení pro budoucnost. A podobné paktování: něco za něco s někým, který za to nestojí, tak to je poučení pro budoucnost. Už se to nesmí stát.“

„Zkouška, kterou zrovna procházíme, ať už jde o Ukrajinu, ale i o naše volby, nás možná učí důvěřovat tomu, že se lidé jsou schopni sami organizovat a že k tomu nepotřebují nějaké vedení nebo avantgardy. Takové, které jim říkají, jak se věci mají. Protože to sami vědí, my to sami víme,“ uzavírá.

Celou Osobnost Plus Barbory Tachecí najdete v audiozáznamu.