Psychopat v politice? Predátor, který perfektně přečte chování kořisti a zaútočí na nejslabší kus, popisuje psycholog Ptáček

25. leden 2023

Prezidentská předvolební kampaň je podle klinického psychologa Radka Ptáčka nebývale ostrá, a to včetně nechutných vzkazů, které dostávají od lidí Andrej Babiš i Petr Pavel. „V první řadě je to osobní malost. Protože jestliže si dostatečně nevážíte sebe sami, potřebujete si to nějak kompenzovat. A nejlíp tak, že někoho urazíte,“ říká. Svou roli v tom mají i situační faktory. „Takže ten člověk vidí, že to ,jede‘ a může se skrýt v davu, protože ten je úplně nejlepší.“  

Zvlášť, pokud je takový člověk na internetu, často cítí absolutní anonymitu. „I v anonymitě může malost prorazit. Alespoň na chvíli se může cítit jako důležitý a velký, takže napíše nějaký zlý názor,“ doplňuje psycholog v pořadu Osobnost Plus.

Průměrný pisatel anonymních vzkazů je sociopat.

Přidává i lék – na nenávistné komentáře je nejlíp nijak nereagovat, protože tito lidé se dřív nebo později vysílí.

Čtěte také

„Pro většinu z nich to skončí, protože průměrný pisatel podobných vzkazů je sociopat, což je naučená psychopatie, naučená bezcitnost. Člověk, který není vrozený psychopat, ale dostane se k těm necitelným charakteristikám osobnosti, je obvykle výbušný, útočný, ale jeho chování nemá dlouhého rázu,“ vysvětluje.

Jinou kapitolou je psychopat. „Ten to dělá promyšleně a cíleně, takže i tak možná poznáte, jestli se jedná o ,malého člověka‘, který vybouchne, je hodně emocionální. Ale jakmile je chování víc promyšlené a i bez emocí, jsou to zdánlivě fakta, pak je možné, že jste se setkali s pravým psychopatem,“ tvrdí Ptáček.

Jakmile je chování anonyma promyšlené a bez emocí, zřejmě jste se setkali s pravým psychopatem.

O politicích se říká, že je mezi nimi vysoké procento psychopatů. „Pravdou bych to nenazval, nicméně výzkumy, které máme k dispozici na omezeném vzorku, ukazují, že do politiky jdou skutečně ti, kteří vykazují zvýšenou úroveň psychopatických rysů,“ naznačuje s tím, že psychopatie se definuje jako porucha osobnosti s výrazně sníženou schopností empatie.

Čtěte také

„Takový psychopat je přesto dobrý psycholog, protože jako správný vnitrodruhový predátor je schopen perfektně přečíst chování kořisti, přečíst, kdo je nejslabší kus, a na ně zaútočit. V případě politiky to znamená perfektně zaútočit na nepřipravenou slabou skupinu a tu pak oslovit.“

„Psychopaté jsou charakterističtí také tím, že si sami o sobě myslí, že jsou výjimeční lidé a skvělé osobnosti. Charakterizuje je opakované lhaní, nikdy za nic nemůžou, správný psychopat vždy přenese vinu na někoho druhého. A jsem přesvědčen, že někoho takového znáte,“ naznačuje Ptáček.

V osobnosti psychopata je ale i něco dalšího – touha po moci.

Čtěte také

„To je absolutně základní motor psychopatů, kteří jsou v malých podnicích, rodinách nebo ve vysoké politice. Prostě je to neuhasitelná touha po moci. Může se stát, že já vydělám obrovské miliardy, ale jako normální neurotik bych si je jel užít někam na ostrov a žil klidný život. Ale pak je tu někdo, kdo vydělá miliardy a má ještě potřebu ovládat stát. Co ho k tomu vede?“

Další charakteristikou psychopata pak je i snížený strach, případně až vymizený. „Takže vidíte situace, kdy je někdo velmi výrazně osočován, kritizován a souzen a na jeho obličeji není ani kousek emoce a strachu, možná se tím i baví.“

Hnacím motorem psychopata je touha po moci.

Běžné lidi konflikty vyčerpávají, psychopati je ale vyhledávají. „Je to pro ně energie. Často u sporů o dítě nebo při rozvodu vidíte, že ten jeden je už sporem unavený, chce se udobřit, ale druhý ,jede na koni‘ a cokoliv je sporného, tak to ho posílí. Na to pozor,“ dodává.

Klinický psycholog následně říká, že zlo je mimořádně infekčním virem a občas se „zahnízdí“. Jako příklad pak uvádí autora známého stanfordského vězeňského experimentu Philipa Zimbarda, podle kterého má infekční zlo šanci vzklíčit až u 80 procent z nás. „To znamená, že téměř každý – až na mravní autority – je schopný někdy sklouznout s davem.“

Čtěte také

Pokud se na internetu stanou dočasným členem sociální skupiny, která pomlouvá, tak se s ní identifikují.

„A pokud nejsou schopni úplně kriticky myslet, tak se velmi snadno identifikují s problematickou skupinou například na internetu. Ta pak zabrnká na to, že mají strach, že se jim něco líbí, nebo nelíbí a dává zjednodušená řešení na složité situace, tak proč je například nevolit.“

„A jestliže se budeme ptát, jak můžeme zlu odolat, tak prvním krokem je připustit si, že se může týkat i nás a zpytovat svědomí. Protože zlo je díky vnějším podmínkám do lidské osobnosti prosáklé,“ nabádá s tím, že mnozí se stanou infekční bez toho, aby si vůbec uvědomovali, že zlo páchají třeba i tím, že nezarazí pomluvu kolegy.

Celou Osobnost Plus Barbory Tachecí najdete v audiozáznamu, poslechněte si víc.

autoři: Barbora Tachecí , lup

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.