Trumpovi odpůrci jsou posedlí rasovou identitou, on tak neuvažuje, hájí prezidenta komentátorka

Donald Trump

Prezident Spojených států Donald Trump málokdy mluví o rasových rozdílech. Jsou to jeho odpůrci, kteří se zdají být posedlí ideami „bělošství“ a „bílé nadřazenosti“.

V komentáři pro deník Wall Street Journal to píše konzervativní komentátorka Heather Mac Donaldová.

Prezidenta Trumpa jeho političtí odpůrci obvinili z „politiky rozdělování“ a používání „rasistické rétoriky“ už dlouho před masakrem v El Pasu. Podle těchto lidí šéf Bílého domu „využívá rasové rozdělení pro svůj prospěch“ a účelově rozdmýchává rasové konflikty ve společnosti.

Hněv založený na různém původu lidí byl v pohledu prezidentových kritiků součástí jeho předvolební kampaně už v roce 2016. Liberální deník New York Times o těchto aspektech jen v posledních několika měsících psal několikrát.

Levice rozděluje

Mac Donaldová ale podobná obvinění odmítá. Zdůrazňuje, že šéf Bílého domu ve svých proslovech a tweetech jen málokdy používá rasové kategorie.

V tomto duchu se podle ní chovají spíše média a také prezidentští kandidáti z řad demokratů. Ti běžně charakterizují jednotlivce i skupiny na základě rasového původu. Na základě tohoto klíče pak označují značnou část americké společnosti.

Například senátorka Kirsten Gillibrandová řekla, že příznivci Donalda Trumpa jsou „převážně bílí“ a že „bílá kůže chrání před zastřelením policií“.

Komunální politik a prezidentský uchazeč Pete Buttigieg prohlásil, že bílí kandidáti si musí být vědomi „privilegia a výhod, kterou jim jejich rasa poskytuje“. A senátor Cory Booker zase uvedl, že „bělošská nadřazenost a bílá nadvláda se samy o sobě promítají“ do řady oblastí včetně justice, imigrace a zdravotní péče.

Stoupenci liberálního pohledu na svět považují podobnou rétoriku za oprávněnou, pravdivou a nikoliv „rasově rozdělující“. Dvojí standard pak americká autorka vidí zejména v postojích akademické sféry.

Univerzitní vedení, studenti a jednotlivé fakulty jsou podle Mac Donaldové posedlí vymezováním vlastní identity na základě rasového původu. Ve středobodu jejich chování spatřuje pocit „privilegia bílé rasy a toxickou maskulinitu“.

Pokud například vyučující černé barvy kůže nedosáhne povýšení, mluví se o něm jako o oběti diskriminace. Pokud se to samé stane bělochovi, za důvod se prý považuje spíše nedostatečná kvalifikace.

Za vším není rasismus

Tyto pohledy pak vysvětlují rozdílné vnímání Donalda Trumpa a jeho činů. Prezident nicméně útočí na své současné protivníky stejně, jako útočil na konkurenci v roce 2016 a rozdíl v barvě pleti přitom nečiní, tvrdí Heather Mac Donaldová.

Dodává, že Trump se chová stejně nepřátelsky, ať už jde o osoby bílé, nebo černé barvy pleti. Stejný přístup tak zastává k favoritovi demokratických prezidentských primárek Joeu Bidenovi, bývalému vyšetřovateli možného spojení Donalda Trumpa s Ruskem Robertu Muellerovi nebo demokratickému senátorovi, Afroameričanu Elijahu Cummingsovi.

Akademická sféra ale přesto tvrdí, že kritizování „člověka s jinou barvou kůže“ musí nevyhnutelně souviset s otázkou jeho „rasy“. Podle Mac Donaldové se jedná o klasický přístup liberálních skupin, které za vším vidí rasovou otázku a pomíjí jiné vlivy, včetně socioekonomických a behaviorálních.

Také automatické označování jiných názorů za „nenávistné řeči“ prý infiltrovalo obecnou kritiku vůči prezidentu Trumpovi. Jeho postoje k ochraně hranic a pohled na národní suverenitu jsou v rozporu se zjevným přesvědčením demokratických elit, že lidé žijící mimo zemi mají právo vstoupit podle libosti do země bez následků v podobě postihu za nezákonné překročení hranice.

Dvojsečná zbraň

Akademická a demokratická levice má zřejmě jasno, že snaha prosazovat ochranu hranic může mít kořeny pouze v „nenávisti“. Takový předem jasný výklad je ale prostředkem, jak zabránit debatě a stigmatizovat toho, kdo nesouhlasí s ortodoxně liberálními postoji, soudí komentátorka.

Dodává, že politika identity, která je nyní hybnou silou Demokratické strany, vyzdvihuje rasovou a etnickou identitu obětí a dělá z bílých – zejména pak heterosexuálních mužů – obětního beránka. Zastánci takového přístupu by si ale měli dávat pozor.

Pokud se totiž „bělošství“ stává legitimním tématem akademického a politického diskurzu, někteří jednotlivci se hrdě pustí do obhajoby „bílé identity“. Všímat si negativních aspektů politiky bílé identity ale samozřejmě nijak neospravedlňuje násilí lidí, jako je vrah z El Pasa.

Dominantní kultura a světonázor vytváří skupinu sociálních vyděděnců, mezi nimiž je malé procento těch, kteří v tažení za obhajobou konzervativních hodnot a tradiční rodiny neváhají použít násilí. A je také jasné, že překonat rasové rozdíly ve společnosti bude obtížné.

Největší odpovědnost ale leží na propagátorech politiky založené na rozdílech mezi rasami. Tedy na masmédiích, akademické levici a jejích politických následovnících, uzavírá Mac Donaldová.

Spustit audio

Související