Jan Fingerland: Rozhněvané mladé ženy versus Trump

16. červenec 2019
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Demogratické kongresmanky Ilhan Omarová a Alexandria Ocasio-Cortezová
0:00
/
0:00

Už Karel Marx věděl, že dějiny se opakují, jednou jako tragédie, a podruhé jako fraška. Poté, co Donalda Trumpa do Bílého domu doprovázela obvinění z nevhodného chování k ženám, nyní se dostal do konfliktu s jinými dámami z úplně jiného důvodu.

Trump sice ve svém nyní již proslulém tweetu nikoho nejmenoval, ale je zřejmé, že coby bílý protestant mluvil o skupině tří nebo čtyř demokratických členek kongresu jiné pleti – ať už hnědé, nebo černé, nebo jiné víry, ať už žádné, nebo muslimské. Tyto ženy prý mají jít kritizovat do zemí svého původu.

Jde o mladé političky, které na sebe na celostátní úrovni upozornily teprve nedávno, během své úspěšné kampaně do Kongresu.

Americký Kongres zaplavila růžová vlna. Ve volbách uspěl rekordní počet žen i menšin

Nancy Pelosiová

Republikáni amerického prezidenta Donalda Trumpa posílili svou převahu v Senátu, ztratili ale většinu ve Sněmovně reprezentantů i guvernérské posty v některých státech. V dolní komoře Kongresu nyní zasedne rekordní počet žen.

Současná Sněmovna reprezentantů je rasově, nábožensky a genderově nejpestřejší v amerických dějinách. Alexandria Ocasiová-Cortezová, Ilhana Omarová a Rashida Tlaibová se současně staly velmi hlasitými kritičkami nejen Trumpa, ale i republikánů jako takových, a občas se zdá, skoro všeho amerického.

Kdo je kde doma

Právě na to reagoval Trump, když ve svém tweetu blíže neupřesněnou skupinu vyzval, ať ho nepoučují, a pokud se jim v Americe nelíbí, ať se vrátí do rozvrácených zemí, ze kterých přišly.

To by teoreticky mohla udělat jen Ilhana Omarová, která se narodila v Somálsku, ale do Spojených států přišla už jako desetiletá a je, stejně jako ostatní jmenované, americkou občankou. Tlaibová je z rodiny palestinské, Ocasiová-Cortezová zas portorické.

Donald Trump: Budeme dál vítězit, vítězit a vítězit

Donald Trump

Donald Trump tento týden oficiálně oznámil, že se v příštích prezidentských volbách v listopadu 2020 bude ucházet o další čtyři roky v Bílém domě. 

Trump později svou formulaci upravil, a vysvětlil, že pokud se Amerika někomu nelíbí, může přece jít někam jinak.

Přesto se proti němu ohradily nejen dotčené političky, ale také demokraté v Kongresu, někteří republikáni a také vysocí představitelé spřízněných zemí, jak je Kanada a Velká Británie.

Trumpův výrok je problematický z více důvodů, a různí kritici se zaměřovali na jeho odlišné roviny.

Zleva byl kritizovaný jako rasistický, nad čímž je možné debatovat. Republikána Mitta Romneyho zaměstnával fakt, že nikdo nemůže posílat amerického občana pryč z jeho vlastní země. To je článek číslo jedna americké ideje, který Trump porušil.

Trump je vyznavačem trochu jiného pojetí američanství. Jako pravé Američany vidí lidi jako je on, bělochy, kteří se v USA narodili a mají plus mínus křesťanské kořeny. Amerika se však mění, rychle přibývá lidí odlišné barvy pleti, zejména z Latinské Ameriky, ale i Asie a Afriky, rychle se zvětšuje muslimská komunita, bílých křesťanů relativně ubývá.

Hněv jako program

To všechno se ostatně projevilo v minulých kongresových volbách, ale nejen v rasovém a genderovém složení. Do Sněmovny vstoupila také zcela nová generace politiků a političek. Už nejde o lidi z dobrých rodin, s dobrou kariérou za sebou.

Trump není ochránce dělníků, jen využil strachu z globalizace, míní ekonom

Příznivec Donalda Trumpa

„Nenechte se oklamat rétorikou Donalda Trumpa.“ Tak deník Der Standard v titulku svého článku shrnuje poselství rozhovoru s tureckým profesorem mezinárodní politické ekonomie Danim Rodrikem.

Je charakteristické, že političky, které se tak ostře opírají do Trumpa a Trump do nich, za sebou nemají žádné kariéry, profesionální úspěchy a vlastně ani ne zrovna úspěšné osobní životy. Přesto mluví z pozice morálních autorit.

Jejich voličům to nevadí, zvolili je Američané nejmladší generace, která se nekoří úspěchům, jak praví americká tradice, ale skoro by se dalo říci, že důvěřují neúspěchům.

Tak se do Kongresu dostala nová garnitura rozhněvaných mužů a žen, kteří se zlobí na Ameriku za to, jaká je, nebo mluví, jako kdyby jim jejich země něco dlužila. To je něco, co je nepochopitelné Trumpovi i mnoha jiným Američanům.

Jan Fingerland

Ironií je, že zmíněné političky byly samy opakovaně obviněny z rasismu, specificky z antisemitismu. Ilhan Omarová navíc proslula, jak se domnívají její kritici, obviněním amerických Židů z dvojí loajality, což je tak trochu odraz Trumpova obvinění jí a jejích kolegyň z nedostatečné loajality vůči Spojeným státům.

Na celé věci je skoro legrační jedna skutečnost. Trump jako zástupce nejstarší generace v politice, a jeho oponentky jako představitelky té nastupující, jsou si velmi podobné. To, co z nich udělalo viditelné a vlivné osoby, je pouze a jenom to, co jsou, nikoli co dokázali nebo co umějí. Obě strany sporu jsou děti éry dojmů, velkoústých prohlášení a polopravd.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio

Související