Trump není ochránce dělníků, jen využil strachu z globalizace, míní ekonom

11. květen 2019

„Nenechte se oklamat rétorikou Donalda Trumpa.“ Tak deník Der Standard v titulku svého článku shrnuje poselství rozhovoru s tureckým profesorem mezinárodní politické ekonomie Danim Rodrikem.

Rakouské noviny v něm se známým akademikem, který působí na americké Harvardově univerzitě, mluvily o Trumpových krocích v hospodářských otázkách, ale také o globalizaci nebo populismu.

Na vzestupu je ignorance a nedůvěra k odborníkům, dezinformace drolí demokracii, varuje expert

Donald Trump

Proč má názor odborníka pro mnoho lidí ve veřejné debatě stejnou váhu jako laický názor podepřený vyhledáváním na internetu a fakta pomalu přestávají být důležitá? Důsledky ignorování faktů a nedůvěry k odborníkům se ve své knize Smrt odbornosti (The Death of Expertise) zabývá americký expert na národní bezpečnost Tom Nichols.

Rodrik je známý především svým kritickým postojem k přemíře globalizace. Myšlenka „jednoho světa“ ale během posledních let oslabuje, a to také vlivem Trumpovy politické linie a protekcionismu. Je proto Rodrik s takovým vývojem spokojený?

„Ne. Trumpova hospodářská politika pozitivní není. Americký prezident a jiní pravicoví populisté pouze úspěšně využili strachu, který kvůli hyperglobalizaci vznikl. Trumpův jednostranný a reflexivní protekcionismus odvádí pozornost od skutečných problémů mezinárodního hospodářského systému,“ myslí si Rodrik.

Takové postoje podle něj umožňují populistům říkat, že globální hospodářství jako alternativa nefunguje, a proto je nutný návrat do minulosti. Nicméně společnost se v profesorově pohledu nesmí vzdát multilateralismu.

Za nutné ale označuje to, aby se drtivá většina reforem mířících na posilování hospodářského systému odehrávala v jednotlivých zemích. Teprve v uzavřenějších a spravedlivějších společnostech pak může existovat opora pro otevřenou světovou ekonomiku.

Zbývající část reforem se pak má týkat Světové obchodní organizace (WTO) a má vytvořit prostor pro hráče s odlišnými hospodářskopolitickými přístupy. Například debata s Čínou by se podle Rodrika měla konat pod ochrannými křídly právě Světové obchodní organizace, a nikoli na bilaterální úrovni se Spojenými státy.

Trumpovo šarlatánství

Der Standard v tomto ohledu poukazuje na to, že každá země by měla mít právo jít svou vlastní cestou. Nedělá tedy Trump přesně to stejné?

V boji proti populismu jsou potřeba pokrokoví politici, předvídavost a vidina lepší budoucnosti

Graffiti proti globalizaci

Populismus je kulturní a mentální fenomén, o jehož budoucnosti se rozhoduje v našich hlavách. Alespoň si to myslí Daniel Dettling, německý futurolog z berlínského Institutu budoucnosti, který se jevy současné západní společnosti profesně zabývá.

„Každá americká vláda sleduje zájmy své země. (…) Otázkou ale je, co je národní zájem. Trumpovi předchůdci kladli zájmy USA na roveň se zájmy velkých korporací a bank. Tím se americké hospodářství příliš podrobilo diktátu mezinárodního trhu,“ kritizuje Dani Rodrik.

Druhým dechem ale upozorňuje, že ani Trump tuto pozici nezměnil, ba naopak spíše posílil. Ostatně právě proto má tak silnou podporu ze strany Republikánské strany. Na světové úrovni se pak prý jeho politika podobá šarlatánství. Kromě silných slov ničemu nepřispěl a jeho prohlášení způsobují více škody než užitku. Rodrik proto apeluje, že bychom se rétorikou amerického prezidenta „neměli nechat zmást“.

Ekonom tureckého původu nesdílí ani názor o Trumpovi coby ochránci dělníků. Jeho zahraniční politika totiž pracujícím Američanům do budoucna nepřinese téměř nic. Například daňovou reformou a odklonem od ochrany klimatu prý Trump podporuje především velké firmy.

Evropa se musí integrovat

Der Standard následně upozorňuje, že v Evropské unii na rozdíl od Spojených států existují vyšší sociální standardy, ale v hospodářské oblasti naopak nezbývá příliš prostoru pro samostatný přístup jednotlivých států. Co z této kombinace tedy vychází?

Profesor Rodrik zdůrazňuje, že „v Unii a především pak v eurozóně působí trilema nadměrné globalizace, národního státu a demokracie silněji než kdekoli jinde“. Evropa by se proto měla rozhodnout, jestli chce jít cestou užší politické integrace nebo naopak menší hospodářské spolupráce. Pouze tyto dvě možnosti je totiž demokracie schopná unést, dosud ale mezi nimi definitivně rozhodnuto nebylo.

Rakouské noviny se také zamýšlejí, jaké dopady by mělo prohlubování demokratických principů na úrovni celé Evropské unie. Poznamenalo by to její hospodářskou politiku?

Rodí se jiná EU, než na kterou jsme byli zvyklí. Posílí v ní nacionalismus a populismus

Protesty žlutých vest ve Francii

V Bruselu jednají vrcholní zástupci členských států Evropské unie o aktuálních problémech, mimo jiné o dlouhodobém unijním rozpočtu. Aktuální summit se koná ve stínu protestů, které už skoro měsíc paralyzují Francii a prezidenta Emmanuela Macrona donutily k částečnému ústupu od plánovaných reforem. Oslabí francouzské dění celou Evropskou unii?

Dani Rodrik je přesvědčený, že by v takovém případě Unie disponovala znatelně vyšším rozpočtem, přibylo by veřejných investic a vznikaly by instituce zabezpečující společný trh práce. V současnosti se přitom Unie nachází v „zemi nikoho“, kdy je většina hospodářské politiky nastavena v Bruselu nebo ve Frankfurtu, politické mechanismy ale zůstávají v jednotlivých státech. A to odporuje podstatě zdravé demokracie, dodává profesor.

Východisko nalézá v propojení evropského jednotného trhu s principy nadnárodní demokracie, což však není jednoduchý proces. „Než bylo dosaženo politické integrace jednotlivých zemí ve Spojených státech, trvalo to dvě století a došlo ke krvavé občanské válce. Evropskou integraci bohužel zbrzdila krize v eurozóně z roku 2008,“ vysvětluje Rodrik.

Toto období také společnost rozdělilo. Lidé ji nevnímali jako krizi plynoucí ze vzájemného propojení, na kterou je nutné reagovat větší solidaritou, ale v Německu i jiných věřitelských státech spíše jako morální hru na šetřivé a pilné Němce stojící proti líným a hýřivým Řekům. Rodrik podotýká, že tím mizela solidarita, která je pro společenství a nadnárodní demokracii tolik potřebná.

Populismus je nutný

Der Standard rovněž poukazuje na nízké zdanění nadnárodních koncernů, které se často stává terčem kritiky. Napovídá dění z posledních let nějakému pokroku?

Jednotlivé členské státy mohou vyššího zdanění korporací dosáhnout vlastními národními mechanismy, i přesto ale profesor Rodrik podstatnější úsilí v tomto směru nevidí. Přitom by prý stačilo, kdyby státy změnily daňová pravidla a daň pro tyto podniky počítaly na základě globálního zisku a obratu, z nichž by se poté určil podíl odpovídající aktivitě v dané zemi. Tedy nikoliv jako dosud, kdy se tak děje na základě lokálního zisku vykázaného samotnou korporací.

Brazílii a Spojené státy spojuje ideologie lídrů, ale jejich zájmy se liší

Brazilský prezident Jair Bolsonaro s Donaldem Trumpem

Vzniká nové osobní přátelství mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a jeho brazilským protějškem Jairem Bolsonarem? Nebo snad šéf Bílého domu objevuje lásku k největší jihoamerické zemi?

Často se také uvádí, že globalizace vyvolává v lidech nejistotu, která nahrává zejména pravicovým populistům. Rakouský deník se proto ptá, jestli je takovou logiku možné nějakým způsobem zvrátit.

Ekonom Rodrik má za to, že se tak již dokonce děje. Není podle něj nutné, aby ze strachu z globalizace profitovali pouze populisté. To, že na rozšíření světového trhu společnost bude reagovat, ostatně předpověděl již ve 40. letech rakouský ekonom Karl Polanyi.

Fake news nejsou nebezpečím pro demokracii. Naopak ji posilují

Fake News

Říká se, že lež má krátké nohy. Platí toto pořekadlo také v případě takzvaných fake news? Švýcarský list Neue Zürcher Zeitung se takovou otázkou zabývá ve svém komentáři a tvrdí, že falešné zprávy ve skutečnosti pro demokracii žádné nebezpečí nepředstavují, ba dokonce ji posilují.

Reakce podle něj měla vzejít z pravicověnacionalistických nebo sociálněreformátorských kruhů. Dosud však přicházela především zprava. Ale například v USA je možné pozorovat, že v levicovém křídlu Demokratické strany vznikla skupina snažící se na sociální problémy odpovídat reformami. A o ní podle Rodrika budeme slýchávat stále častěji.

Nabízí se proto otázka, jestli levicový populismus rovněž nepředstavuje jisté nebezpečí. Akademik tureckého původu reaguje s tím, že určitá míra ekonomického populismu je nutná vždy.

„Historie ukazuje, že lidstvo populismus v hospodářských otázkách do určité míry potřebuje, jako tomu bylo například v éře amerického prezidenta Franklina Roosevelta a jeho sociálních reforem. Takový populismus může pomoci zastavit svého mnohem nebezpečnějšího bratra, a sice populismus politický,“ říká v rozhovoru pro deník Der Standard profesor Harvardovy univerzity Dani Rodrik.

autor: Rostislav Matulík
Spustit audio