V boji proti populismu jsou potřeba pokrokoví politici, předvídavost a vidina lepší budoucnosti

Graffiti proti globalizaci
Graffiti proti globalizaci

Populismus je kulturní a mentální fenomén, o jehož budoucnosti se rozhoduje v našich hlavách. Alespoň si to myslí Daniel Dettling, německý futurolog z berlínského Institutu budoucnosti, který se jevy současné západní společnosti profesně zabývá.

Teď se o nich rozepsal v komentáři pro švýcarský list Neue Zürcher Zeitung.

Dettling si klade otázku, jestli žijeme v době bez budoucnosti. Podle průzkumů se prý totiž zdá, že Evropané již nevěří, že má starý kontinent před sebou ještě něco dobrého. Ovšem společnost, jejímž pojítkem je touha po „starých dobrých časech“, není v pohledu futurologa schopná směřovat do budoucnosti. Taková tužba sebou totiž přináší sklon idealizovat si skutečnou domovinu.

Loni zesnulý polský filozof Zygmunt Bauman se v jedné ze svých knih zmiňoval o takzvaných retrotopiích, tedy vizích, které jsou živeny ztracenou minulostí. Z takového nastavení společnosti pak profitují levicoví a pravicoví populisté.

Populismus pro budoucnost?

Populisté jsou v tomto smyslu zpátečníci, kteří si zpětně snaží vysnít neposkvrněný svět starých zlatých časů. Alespoň tak to ve své nedávno vydané publikaci s volně přeloženým názvem Lesk minulosti popsal americký ekonom a politolog Mark Lilla. Tito politici bojují proti lidskému pokroku a rozumu. Jsou prý fundamentalisté podobně jako příznivci teroristické organizace Al-Káida nebo jiných dogmatických sekt.

Nostalgie po minulosti nás okrádá o budoucnost, píší Financial Times k návratu nacionalismu

Příznivci brexitu

Nad vlivem stesku po minulosti na politiku se zamýšlí komentátor britského deníku Financial Times Philip Stephens. Voliči ve Francii, Spojených státech a Velké Británii podle něj hledají útěchu ve starých jistotách, které si ale příliš idealizují.

Lilla je neoznačuje za novodobé nacisty, ale spíše za radikály v duchu regresivního společenského modelu. Zjednodušeně: populisté nechtějí ničím přispívat budoucímu vývoji. Populismus je proto jen kulturním a mentálním fenoménem, o jehož budoucnosti se rozhoduje v našich hlavách.

Futurolog Dettling je však přesvědčený, že populismus i přes svůj negativní záměr přispívá k lepší budoucnosti. Je to prý jev, který přichází a odchází. Skutečnou výzvou je pak složitost politiky, kterou lze překonat s pomocí předvídavosti, pragmatického posibilismu a pokrokových politiků.

Německá kancléřka Angela Merkelová za svou největší chybu údajně považuje pozdní rozpoznání blížící se uprchlické vlny v roce 2015. Právě prozíravost, čili schopnost rozpoznávat globální a společenské trendy, není přitom podle Dettlinga nejsilnější stránkou evropské politiky. Evropa sice financuje několik odborných institucí zabývajících se takovými trendy, jejich výsledky a scénáře ale není schopná veřejně a otevřeně diskutovat.

Následkem je to, že se na starém kontinentu nevyvinul pocit naléhavosti. Dokazuje to třeba ochrana klimatu. Otázka sice patří k těm nejdiskutovanějším, ale přechod na bezemisní automobily vázne.

Optimisté, pesimisté a ti třetí

Hans Rosling, švédský lékař a datový analytik, který zemřel před dvěma lety, se zabýval pragmatickým posibilismem, tedy uměním hledat možnosti. Tvrdil, že mezi optimismem a pesimismem existuje ještě třetí veličina – možnost. Posibilismus je pak životní postoj zakládající se na možnostech. Posibilisté vidí přítomnost z pohledu podařené budoucnosti a ptají se, jak k ní společně dojít.

Evropa vstala z popela. Historik Jarausch vidí její budoucnost optimističtěji než média

Evropa, evropský parlament, EU, Evropská unie

Německo-americký historik Konrad Jarausch nedávno vydal rozsáhlou publikaci s názvem Ven z popela: Nové dějiny Evropy 20. století. Obsah knihy se pohybuje mezi vzestupem a zánikem, mezi násilím a usmířením na starém kontinentu, přičemž právě tyto korelace pomáhají vysvětlit dnešní rozdíly mezi Evropou a Spojenými státy.

Komentář podotýká, že podle různých sondáží Evropané v politice nejvíce postrádají právě konstruktivní směr. Většina lidí už má dost neustálých eskalací problémů a štěpení společnosti. Stále více občanů má pocit, že nejde o řešení problémů, ale pouze o jejich zneužívání. Lidé si všímají, že média šíří negativní náladu. Zároveň touží po charismatických osobnostech, které zakopou jámy a posunou společnost vpřed.

Dettling zastává názor, že doba politického monologu a zinscenovaných hádek je pryč. Společnost podle něj upřednostňuje například referenda, a to pokud nevedou k polarizaci. Zároveň je prý jasnější, že více přerozdělování a spravedlnosti požadovaných levicí a větší uvolňování hospodářství ze strany pravice už nic neřeší.

Také stát už na všechny problémy nestačí. V pohledu německého futurologa jsou proto zapotřebí chytřejší systémy; dynamická spolupráce na úrovni civilní společnosti; kreativní, současně však zodpovědné hospodářství; a rovněž i provázanost ducha s kapitálem stejně jako individuality s pospolitostí.

Jak napravit chyby globalizace

Britský historik Timothy Garton Ash na jedné ze svých loňských přednášek hovořil o společnosti založené na principu 50 na 50. Jednu polovinu vidí v liberálních, městských a akademicky vzdělaných lidech. V kontrastu k nim stojí kulturně národní a v zásadě nexenofobní druhá půlka společnosti. Ta neustále pociťuje úzkost ze ztráty jistot a vyhledává ochranu a uznání.

Rodí se jiná EU, než na kterou jsme byli zvyklí. Posílí v ní nacionalismus a populismus

Protesty žlutých vest ve Francii

V Bruselu jednají vrcholní zástupci členských států Evropské unie o aktuálních problémech, mimo jiné o dlouhodobém unijním rozpočtu. Aktuální summit se koná ve stínu protestů, které už skoro měsíc paralyzují Francii a prezidenta Emmanuela Macrona donutily k částečnému ústupu od plánovaných reforem. Oslabí francouzské dění celou Evropskou unii?

Řízení migrace pak Ash nepovažuje za neliberální, ale naopak za předpoklad k fungování otevřené společnosti. Teprve následkem legální imigrace podle něj může růst blahobyt. Nelegální a neřízená migrace přitom vede obráceně ke ztrátě kontroly. Ash proto politiky vyzývá k většímu respektu oné uzavřenější půlky společnosti a ke změně obsahu hodnot.

Futurolog Dettling vysvětluje, že například pojem vlast zahrnuje jednak domovy lidí, hospodářsky slabé regiony, a jednak společnou Evropu představující ochranu proti autoritářským zemím, které sází na národnostní protekcionismus a xenofobii. Vlast pak prý k životu potřebuje aktivní stát, který je schopný vytvořit ústavou zaručené rovnocenné podmínky pro všechny.

Globalizací poražené obyvatele současný trh připravuje o důstojnost, kterou jim nevrací ani politika založená na dotacích, tvrdí komentář. V případě, že se něco nezmění, doplatí na strukturální změny, automatizaci a digitalizaci celé regiony.

Z globalizací negativně postižených oblastí proto v budoucnu musí vzniknout místa, kde se s pomocí moderních technologií budou vyrábět inovativní produkty a kde budou vznikat dobře placená místa. To vše za pomoci umělé inteligence, vysokých škol, udržitelného turismu i start-upů. Došlo by tím k vyrovnání účtů mezi vítězi a poraženými v důsledku technologických a ekologických změn.

Blíže k lidem

K proměně společnosti je ale potřeba nového politického druhu – pokrokových politiků. Dettling zastává názor, že takoví činitelé by měli být schopní se vyhranit vůči populistům a zaměřit se na usmíření očividných protikladů a rozporů mezi lidmi. Musí být podnikaví a občané nesmí být jejich klienti, nýbrž partneři.

Populismus je dědictvím globální finanční krize. Viníci zůstali bez trestu, píší Financial Times

Occupy Wall Street

Jaké dopady na současnou politiku a společnost má globální finanční krize z roku 2008? Odpovědi hledá komentátor deníku Financial Times Philip Stephens. Píše, že dědictvím ekonomických turbulencí se mohla stát žádoucí změna způsobu, jak uvažujeme o nastavení hospodářských poměrů.

Pokrokoví politici také vědí, že nejde pouze o fakta a peníze, ale důležité jsou i pocity. Lidé stále zůstávají morálními bytostmi, které chtějí žít ve férové společnosti. Nejlépe to lze vidět na komunální úrovni.

Poté, co americký prezident Donald Trump odstoupil od Pařížské klimatické dohody, nenásledovala jeho kroky téměř žádná americká města. Většina z nich se k dohodnutým cílům paktu nadále hlásí. V otázkách sociálních, bytových a klimatických jsou si mnohé obce vlastním potřebám blíže než představitelé národních vlád.

Tak se například starostové Londýna, města Mexika, Barcelony, Kodaně, Los Angeles, Paříže nebo Milána zavázali, že jejich města budou v oblasti veřejné dopravy bezemisní do roku 2030, připomíná Dettling.

Spustit audio

Související