Nostalgie po minulosti nás okrádá o budoucnost, píší Financial Times k návratu nacionalismu

Demokratické společnosti se nacházejí ve zmatečném stavu. Charakteristický je nahrazením optimismu emocemi. Populisté poznali moc pokřivených vzpomínek na minulosti. Donald Trump, stoupenci odchodu Velké Británie z Evropské unie a evropští nacionalisté naplno využívají potenciál „narůžovo namalované minulosti“, domnívá se Stephens.

Síla nostalgie pro něj spočívá ve sklonu lidských bytostí vytěsnit ve svých vzpomínkách špatné aspekty minulosti a vzpomínat hlavně na ty dobré. Sloupkař britského listu přiznává, že tendenci pozoruje s přibývajícím věkem také sám na sobě.

Stesk po chudobě

Při pohledu zpět se mu všudypřítomná minulá hrozba jaderného konfliktu nyní jeví jako blahodárně působící záruka mírového uspořádání mezinárodního politického systému. „Žili jsme sice v materiálním nedostatku, ale na chudých poměrech bylo něco spirituálního. Hlavně ve srovnání s pomíjivými potěšeními moderního informačního věku,“ uvažuje Stephens.

Sociální výhody, základní mzda a sociální stát nyní mohou dát lehce zapomenout na osud Stephensova strýce, který předčasně zemřel na nemoc způsobenou podmínkami v uhelných dolech|foto:Český rozhlas

Dodává, že žil v době nevinného dětství, kdy se šesti až sedmileté děti mohly venku beze strachu pohybovat celý den bez dozoru dospělých. Pikniky byly oslavou, která se obešla bez lahvové vody. Ve svých vzpomínkách tak komentátor musí jen s největším úsilím hledat negativní projevy minulosti.

Za jeden z nich považuje chvíli, kdy se své matky zeptal na cedulku v okně jednoho penzionu. Nesla text: Zákaz vstupu černým a Irům. „Nevšímej si toho, to jsou jen hloupí lidé,“ odpověděla mu matka. S odstupem času Stephens soudí, že se jednalo o skrývanou hlubokou bolest duše zraněného dospělého člověka.

Další příklad tendence jeho mysli pamatovat si jen lepší část minulosti nalézá v situaci dělníků. Sociální výhody, základní mzda a sociální stát nyní mohou dát lehce zapomenout na osud jeho strýce, který předčasně zemřel na nemoc způsobenou podmínkami v uhelných dolech.

Zlatá padesátá

Novinář Financial Times si ale prý dokáže poručit a stesku po falešné minulosti nepodléhat. Upozorňuje, že nostalgie se stala hnací silou nacionalismu, když poskytuje útočiště před realitou ekonomické a kulturní nejistoty doby globalizace. A nikomu se nepodařilo tyto pocity využít lépe než Donaldu Trumpovi. Bílé nižší třídě slíbil návrat do „zlatých padesátých let“.

Evropští kontrarevolucionáři chtějí návrat starých časů. Nostalgie ale není program

Sto let od Velké říjnové revoluce obchází starým kontinentem strašák, který by se dal charakterizovat jako stesk po starých dobrých časech. „Ti, kteří žádají radikální změnu a vyhrávají volby, nejsou prošedivělí levičáci, ani bolševici máchající revolvery, ale převážně starší muži v dobře padnoucích oblecích,“ rozepisuje se komentátor švýcarského listu Neue Zürcher Zeitung o vlně nostalgie po minulosti a o polarizaci společnosti.

Stoupenci ochodu Velké Británie z Evropské unie například argumentovali anglickým nacionalismem, založeným na tvrzení o „výjimečnosti a vyvolenosti Angličanů“. Slibovali návrat k pozici globální velmoci.

Podobná situace nastala také na území bývalého východního Německa, kde Alternativa pro Německo prodává obrazy krásné minulosti komunistické NDR. Argumentuje, že lidé sice byli chudí, politicky nesvobodní, ale měli stabilní zaměstnání, bezpečí, řád a pořádek. A tajná policie Stasi by hranice muslimským uprchlíkům neotevřela.

Viktor Orbán zase podle Stephense v Maďarsku rozdmýchává nacionalismus založený na vzpomínkách na dobu fašistického vůdce Miklóse Horthyho. Krajně pravicová strana Švédských demokratů pak slibuje návrat ke „zlatým etnicky homogenním šedesátým létům“. Komentátor podotýká, že jsou jejich postoje založené na idejích švédského nacistického hnutí.

Aby se děti měly lépe

Paradoxní na dnešní situaci je to, že v minulosti lidé hleděli do budoucnosti s nadějí. Měli radost z technologického pokroku, emancipace a vzmáhajícího se společenského liberalismu na všech úrovních. Pro současnost z toho plyne jasné poučení.

„Hlavní a umírněný politický proud musí nahradit z nostalgie těžící přístup nacionalistů jasným politickým vzkazem ukazujícím pozitiva současná i budoucí. Začít je možné vysvětlením, jak umírnění politici zajistí, aby se naše děti měly lépe než jejich rodiče,“ uzavírá Philip Stephens v listu Financial Times.