Německo-americký historik Konrad Jarausch nedávno vydal rozsáhlou publikaci s názvem Ven z popela: Nové dějiny Evropy 20. století. Obsah knihy se pohybuje mezi vzestupem a zánikem, mezi násilím a usmířením na starém kontinentu, přičemž právě tyto korelace pomáhají vysvětlit dnešní rozdíly mezi Evropou a Spojenými státy.
Recenzi knihy se věnuje švýcarský list Neue Zürcher Zeitung.
Noviny se úvodem ptají, jestli je vůbec zapotřebí další publikace o Evropě. Není totiž problémem starého kontinentu právě fakt, že v posledních letech se toho o něm napsalo a řeklo zajisté nemálo, ale mnohem méně se udělalo – zejména v oblasti posilování Evropské unie, a to politicky, hospodářsky, sociálně i vojensky?
Mladý Evropan musí cítit bolest při pomyšlení, že pochází z místa, které kdysi vládlo světu a teď mu hrozí, že se jeho sláva stane pouhým záznamem v učebnicích historie.
V Bruselu jednají vrcholní zástupci členských států Evropské unie o aktuálních problémech, mimo jiné o dlouhodobém unijním rozpočtu. Aktuální summit se koná ve stínu protestů, které už skoro měsíc paralyzují Francii a prezidenta Emmanuela Macrona donutily k částečnému ústupu od plánovaných reforem. Oslabí francouzské dění celou Evropskou unii?
Recenzent se pozastavuje také nad samotným názvem knihy – tedy Ven z popela. „Nezní vzhledem k současné situaci v Evropě poněkud odtrženě?,“ píše deník a poukazuje na brexit, politické krize v Itálii, Řecku, Maďarsku a Polsku. Publikaci by se tak podle něj spíše hodil název V popelu.
Každopádně Konrad Jarausch se ve svém díle pohybuje mezi dvěma póly vzestupů a úpadků evropských dějin. Doposud se profesor historie působící na Severokarolínské univerzitě v Chapel Hill v USA soustředil především na dějiny Německa. Výsledkem jeho studií tak byly publikace o proměnách tohoto prostoru v letech 1945 až 1995 a zpracování německých dějin 20. století. Vzestupy a úpadky se Jarausch zabýval už v této tvorbě.
Jednalo se především o transformaci Německa od zvěrstev národního socialismu k podařené demokratizaci sjednocené republiky. Jarausch přitom za podstatné na cestě k moderní a liberální německé společnosti označil tři etapy – vývoj mezi lety 1945 až 1949, události roku 1968 a přelom 80. a 90. let minulého století.
Historik neobjasnil chod dějin jen z pohledu politického. Včas rozpoznal i význam přistěhovalectví, emancipace žen, masové kultury a hledání nové národní identity, tedy fenomény, které v současné Evropě významně nabývají na váze.
Tomuto pohledu na problematiku zůstává Jarausch věrný také v nových evropských dějinách. Typickým znakem Evropy 20. století je pro něj střídání období pokrokových změn a katastrof. Moderní technologie a společenské reformy tak prý vyvolaly optimistickou náladu na počátku století, nicméně pokrok přinesl konflikty, které vyústily v první světovou válku.
Jeho listopadové volební vítězství všechny překvapilo. Konzervativní intelektuálové poukazovali na jeho rasismus a konspirativní myšlení. Konkurenční nacionalisté zesměšňovali jeho sympatie k zahraničnímu tyranovi. Podnikatelé vysvětlovali, že hospodářská izolace jen poškodí exportní ekonomiku. Všechno marně….čteme v americkém online magazínu Slate v eseji nazvaném prostě „ON“. Jeho autorem je renomovaný americký historik a spisovatel Timothy Snyder. A z jeho historických paralel mrazí.
Po krátké době uzdravování ve 20. letech zažil kontinent další velký konflikt a holokaust. Po bezpříkladné hrůze nicméně následovala, alespoň v západní části Evropy, cesta k demokracii a blahobytu. V popředí této etapy podle historika stála zase řada protikladů – násilí, usmiřování, vykořisťování a solidarita. Na základě toho je třeba se ptát, co starý kontinent čeká v 21. století.
Vzhledem k nevyhnutelnému a rychlému pokroku postmoderny Jarausch vidí politické výzvy především v hledání prospěšné, tedy nikoliv zničující dynamiky současného vývoje. K tomuto účelu formuluje základní principy na pozadí událostí minulého století. Historik si myslí, že věda a technologie jsou amorální, a proto je třeba jejich inovace spojovat s konstruktivními účely.
Dalším předpokladem pro úspěšné zvládnutí vývoje je uvědomění, že živná síla konkurenčního boje na trhu může být dobré povahy pouze tehdy, pokud zvládneme dostatečně ukočírovat chamtivost, vykořisťování a spekulace. A v neposlední řadě si Jarausch myslí, že kreativní individualismus musí vyvážit obecná solidarita, aby občanská společnost nepadla za oběť egoismu.
Neue Zürcher Zeitung s ohledem na politickou situaci v Evropské Unii považuje Jarauschovy principy a výtky za více než aktuální. Historik třeba označuje za nutnost, aby demokratické instituce chránily lidská práva, a neproměnily se v populistické kulisy možných diktatur.
Pouze polovina mladých Britů mezi 18 a 30 lety se cítí být Evropany, pětina z nich nepociťuje ani britskou identitu. Ukázal to průzkum skupiny odborníků Demos provedený s podporou kulturního institutu British Council. „Jen třetina mladých Britů je schopná mluvit cizími jazyky,” říká Milan Kocourek, spolupracovník Českého rozhlasu ve Velké Británii.
Patriotismus pak musí tolerovat cizince, aby se nesnížil v šovinismus, jenž vylučuje odlišné. Veřejná správa zase musí zůstat nezávislá, aby její byrokracie nebrzdila kreativní inciativy občanů.
V oblasti bezpečnosti Konrad Jarausch doporučuje, aby se armády věnovaly obraně pouze do té míry, kdy to nevyvolá násilnou agresi. A národní pýchu a nezávislost by měla vyvažovat připravenost k mezinárodní spolupráci.
Kniha také srovnává starý kontinent a současnou Ameriku. Podle autora krvavé zkušenosti naučily Evropany mírnit svá očekávání z moderního vývoje. Zato Američané se nadevše sebevědomí prý musejí tuto důležitou lekci teprve naučit.
Jarausch argumentuje i tím, nakolik zničující byly světové války pro starý kontinent. V důsledku se tak politika musela změnit doslova od základu, a dokud existují alternativy, nepředstavuje pro Evropskou unii tasení zbraní žádnou volbu. Takové myšlení je prý důvodem, proč je Evropa připravená bránit své zájmy v rámci mezinárodních společenství diplomatickou cestou.
Další ponaučení by si podle historika mohly Spojené státy vzít ze snahy Evropy zacházet s dynamikou kapitalismu tak, aby byla zachována politická stabilita. V protikladu k americkému neomezenému konkurenčnímu prostředí Jarausch považuje prolínání tržního hospodářství a instrukcí ze strany států za systém pro většinu Evropanů přijatelný.
Pro demokracii nebyl rok 2018 příliš dobrý, mohl být ale i mnohem horší. Myslí si to sloupkař hospodářského deníku Wall Street Journal William Galston. Jak navíc dodává, existují dobré důvody se domnívat, že demokratický systém vlády se letos globálně může dočkat posílení.
Potlačování lidských práv jak ze strany levicových, tak pravicových diktatur zase Evropanům ukázalo, jak důležité je posilování těchto práv, stejně jako udržování demokratických hodnot. V souvislosti s proporčními volebními systémy pak Jarausch považuje postavení menšin na starém kontinentu za pro ně výhodnější.
Švýcarský deník konstatuje, že co se týká dalšího vývoje obecně, jsou předpovědi německo-amerického historika optimističtější, než jak situaci vykreslují média. Kniha Ven z popela sice označuje populismus za nové nebezpečí starého kontinentu i Spojených států, ale začátek takzvaného postdemokratického věku vidí jen jako jednu z možností, nikoli jistotu.
Přitom by to nebylo poprvé, kdy by se na základě empirických poznatků podařilo popsat nejen minulé, ale i budoucí dějiny, uzavírá Neue Zürcher Zeitung recenzi nového díla Konrada Jarausche.
